Od různých známých jsme pro dítě dostali spoustu a spoustu hraček. Jak občas říká cynicky manžel – každý si doma hezky uklidil.
Některé věci jsou super a malá si s nimi hraje – kroužky nasazené na kuželu zodpovědně sundává. Zatím je ještě moc malá na to, aby je dávala zpátky, ale i tak. Nebo s nimi buší o sebe. Stejně tak z podivného slona-koule, kterému jde točit chobotem a on přitom cvaká, radostně vyndává různé tvary a opět s nimi buší o sebe. Dovnitř je správnými otvory zatím házím jenom já.
Usínáčka – něco jako látkový kapesník s přišitou hlavičkou – s oblibou vyhazuje před spaním z postýlky. Já jí ho mám házet zpátky nebo podávat. Když dělám blbosti, jako například že leze dovnitř do postýlky skrz mříže, nebo jí dává pusinky na obě tváře, chichotá se tomu. Obvykle se při postávání na okraji postýlky unaví a brzy usne. Rozumějte tak za půl hodinu usilovného házení a podávání. Ale lze podávat i jiné hračky, plyšáky a ona je vyhazuje taky. Například růžový jednorožčí polštářek.
Když byla malá, měla ráda takového modrého medvídka a ptáka s barevnýma křídlama. Ale teď už jsou pro ni příliš statičtí a nezajímají ji. Stejně tak neprojevila sebemenší zájem o plyšového medvěda, který by snad měl sloužit jako sedátko. Ten bohužel nebyl darovaný z druhé ruky, ale koupený přímo pro ni. Tak uvidíme, jestli ji časem nezaujme víc. Kdy se asi tak začnou děti zajímat o plyšáky? A proč vlastně?
 |
| Sedátko – plyšový medvídek |
Žádné komentáře:
Okomentovat