Duchcovský zámek byl založen ve 13. století jako tvrz hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic stará tvrz přestavěna na zámek, ve kterém bydlel až do své smrti roku 1574. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostalliho. [2]
 |
Gobelín na zdi |
Nejvýraznější stopu zanechal na zámku starobylý rod Valdštejnů, který získal panství po Lobkovicích v roce 1642 a držel jej až do roku 1921. Právě s Valdštejny je spojen největší rozkvět duchcovského panství a zámku, který získává svou nynější podobu v podobě pětikřídlého reprezentativního sídla s čestným dvorem, nádvořím, zámeckým kostelem, zahradou, konírnou a hospodářskými budovami.“Zámek dal v letech 1675–1685 vystavět Jan Bedřich z Valdštejna podle plánů architekta Jeana Baptiste Matheye (1630–1696) na místě staršího renesančního lobkovického sídla. [1]
Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie). [2]
 |
Obraz dokazující věrnost Valdštejnů králi zobrazuje neexistující lidi |
„Od poloviny 18. století, kdy vrcholil lázeňský věhlas nedalekých Teplic, bylo v zámku a v zámecké zahradě společensky velmi rušno. Pořádaly se zde pastýřské hry, divadelní a hudební představení, bankety a jiné slavnosti. Mezi slavnými návštěvníky nechyběl Lorenzo Da Ponte (1749–1838), Charles de Ligne (1735–1814), Friedrich Schiller (1759–1805), Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832), Ludwig van Beethoven (1770–1827), Fryderyk Chopin (1810–1849) a další významné osobnosti. Snad nejzvučněji v souvislosti se zámkem Duchcov zní jméno proslulého italského svůdníka a dobrodruha Giacoma Casanovy (1725–1798), který jako knihovník a společník hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna prožil na zámku Duchcov posledních třináct let svého života.“ [1] Žil zde tedy v letech 1785 až 1798 a také zde sepsal své paměti. [2] Fasády zámku dostaly současný klasicistní vzhled v letech 1812–1818, kdy byl majitelem panství František Adam z Valdštejna. Během té doby docházelo i k přeměně barokní zahrady, o níž si řekneme později. [1] „Po pozemkové reformě, v důsledku které v roce 1921 Valdštejnové prodali zámek státu a odvezli si většinu mobiliáře včetně historické knihovny, v budově zámku sídlila řada institucí a došlo zde k četným stavebním adaptacím. Krušné 20. století se nechvalně podepsalo na celém zámeckém areálu.“ Nejhorší škody utrpěl kostel, více viz můj článek Duchcov, město, od kterého jsme nic nečekali. [1]
Profi nafocené interiéry si můžete prohlédnout zde: https://www.zamek-duchcov.cz/cs/cs/fotogalerie/31392-interiery Níže pouze moje skromné fotky z prohlídky.
 |
Nádherné dveře, skoro jako u nás doma |
 |
Valdštejnové byli sběrateli obrazů a dalšího umění, pokoj mohl takhle přeplácaně opravdu vypadat |
Ostatní pokoje byly dříve podobně jako tento červený potaženy látkou, což pomáhalo jednak lépe udržovat teplotu, a jednak zlepšovalo akustiku, takže sloužící na chodbě měli ztížené poslouchání za dveřmi. V jednotlivých pokojích bývala kamna, která se ale nedochovala.
 |
Červený pokoj |
 |
Keramický míšeňský květináč |
 |
Přes šablonu malovaná zeď |
 |
Porcelánový lustr |
 |
Porcelánové hodiny |
 |
Paraván se čtyřmi ročními obdobími |
 |
Jsem fanouškem intarzie |
 |
Pohled otevřenými dveřmi (trochu jako doma) |
 |
Grafický salónek, některé grafické listy v sobě měly trochu humoru |
 |
Grafika ze salónku: malíř dělá dámu ošklivější |
 |
Intarzovaná truhlice |
 |
Část zámku zvenku |
 |
Nádvoří zámku |
[1] Duchcov, Oficiální webová prezentace státního zámku, Národní památkový ústav, https://zamek-duchcov.cz/cs/o-zamku/historie, cit. 22. 10. 2022
[2] Duchcov, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcov, cit. 22. 10. 2022
Žádné komentáře:
Okomentovat