Zámecký park v Duchcově

V minulém článku jsem psala o Duchcovském zámku (najdete zde) a ještě předtím o městě Duchcov (zde).

A teď se pojďme podívat do zámecké zahrady

Výškový rozdíl vyrovnává dvouramenné schodiště s drobnou kašnou s maskaronem. 

Duchcovský zámek je nádherný i ze zahrady

Barokní období zámku vyvrcholilo stavbou hraběcího špitálu s kostelem Nanebevzetí Panny Marie s freskou Václava Vavřince Reinera (1689–1743). Autorství špitálu z let 1716–1728 je přisuzováno litoměřickému staviteli Octaviu Broggiovi (1670–1742) nebo architektu Františkovi Maxmiliánovi Kaňkovi (1674–1766). Přibližně ve stejné době byla zakládána zahrada přísně symetrické kompozice s pravidelně členěnými květinovými záhony, s alejí tvarovaných stromů, živých stěn, s okrasnými zídkami a s oživujícími bazény a fontánami. Hlavní osa zahrady procházela středem zahradního průčelí zámku ke vchodu kostela dnes už neexistujícího špitálu. V opačném směru bylo ukončujícím prvkem pískovcové sousoší Matyáše Bernarda Brauna (1684–1738) Čas loupí krásu, zpodobující únos Óreithýie Boreem. 

Rozsáhlá barokní zahrada, založená na počátku 18. století za Jana Josefa z Valdštejna ve francouzském stylu, patřila k nejpozoruhodnějším svého druhu. Později byla zvětšena a přepracována v anglický park s volně komponovanými cestami, stromovými solitéry nebo skupinami. Jedinou páteří parku byla diagonálně vedená alej od Knížecí zahrady k okraji parku. Průhled alejí končil na zalesněných svazích Krušných hor barevně odlišenou výsadbou stromů do písmene W. Park oživovala tekoucí voda, napájející několik rybníků. Dodnes se zachoval tzv. sfingový rybník se sochami z počátku 18. století. .

V roce 1956 a v dalších letech byl zámecký park likvidován v souvislosti se zamýšlenou povrchovou těžbou uhlí, které padl za oběť i barokní špitál. Údajně město před těžbou zachránil bezvýznamný viadukt, u něhož 4. února 1931 proběhla střelba do peroucích se dělníků stávkujících proti snižování mezd a vysoké nezaměstnanosti. viz Duchcovská stávka [3]

V následujících desetiletích bylo území rekultivováno, park obnoven a přistoupilo se rovněž k celkové obnově zámeckého traktu. Byl zřízen i pavilon pro osazení vzácné Reinerovy fresky a také pro původní plastiky ze špitálního kostela. Do vnějších výklenků byly umístěny alegorické sochy z předpokládaného Braunova okruhu. 

Nový pavilon pro Reinerovu fresku

Z původních porostů se ojediněle zachovaly duby, jasany, lípy a platany. Ostatní dřeviny jsou z pozdějších období, největší část tvoří nové výsadby. Od poloviny šedesátých let započala obnova zámku i celého zámeckého areálu s cílem kulturního a společenského využití a zpřístupnění veřejnosti. 

V parku jsme objevili paní, která venčila fretku. Dovolila nám ji vyfotit a taky pohladit. Bylo to super. Zvířátko se mi hned chtělo schovat do rukávu bundy, ale ona už ho měla přečtené a včas ho chytila, než mohlo drápky napáchat nějakou škodu. Prý taky umí pořádně kousat, když se jim něco nelíbí. 

Fretka na vodítku

Druhá fretka spící v tašce

Zdroje: 

[1] Duchcov, Oficiální webová prezentace státního zámku, Národní památkový ústav, https://zamek-duchcov.cz/cs/o-zamku/historie, cit. 22. 10. 2022

[2] Duchcov, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcov, cit. 22. 10. 2022

[3] Duchcovská stávka, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcovsk%C3%A1_st%C3%A1vka, cit. 23. 10. 2022

Duchcovský zámek

Plastika Braunovy sochy Niké stojící na zeměkouli

Zcela výjimečně jsem si zapomněla jak turistický deník, tak zápisník, takže z prohlídky zámku nemám žádné poznámky. A přitom byla opravdu výborná. Průvodce byl sympatický mladík, který se naší pětičlenné skupince věnoval jako bychom byli hraběcí rodina. Sympatické bylo, že jsme na zámku mohli fotit.

Duchcovský zámek byl založen ve 13. století jako tvrz hrabišické dynastie. Po roce 1570 byla pro Václava Popela z Lobkovic stará tvrz přestavěna na zámek, ve kterém bydlel až do své smrti roku 1574. Zámek vybudoval Ital Filip podle plánů Ulrica Aostalliho. [2]

Gobelín na zdi

Nejvýraznější stopu zanechal na zámku starobylý rod Valdštejnů, který získal panství po Lobkovicích v roce 1642 a držel jej až do roku 1921. Právě s Valdštejny je spojen největší rozkvět duchcovského panství a zámku, který získává svou nynější podobu v podobě pětikřídlého reprezentativního sídla s čestným dvorem, nádvořím, zámeckým kostelem, zahradou, konírnou a hospodářskými budovami.“Zámek dal v letech 1675–1685 vystavět Jan Bedřich z Valdštejna podle plánů architekta Jeana Baptiste Matheye (1630–1696) na místě staršího renesančního lobkovického sídla. [1]

Další úpravy probíhaly v době, kdy panství převzal Jan Josef z Valdštejna. Práce nejdříve vedl Marcantonio Canevalle (od něhož pochází i stavba přilehlého zámeckého kostela Zvěstování Panny Marie). [2] 

Obraz dokazující věrnost Valdštejnů králi zobrazuje neexistující lidi

„Od poloviny 18. století, kdy vrcholil lázeňský věhlas nedalekých Teplic, bylo v zámku a v zámecké zahradě společensky velmi rušno. Pořádaly se zde pastýřské hry, divadelní a hudební představení, bankety a jiné slavnosti. Mezi slavnými návštěvníky nechyběl Lorenzo Da Ponte (1749–1838), Charles de Ligne (1735–1814), Friedrich Schiller (1759–1805), Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832), Ludwig van Beethoven (1770–1827), Fryderyk Chopin (1810–1849) a další významné osobnosti. Snad nejzvučněji v souvislosti se zámkem Duchcov zní jméno proslulého italského svůdníka a dobrodruha Giacoma Casanovy (1725–1798), který jako knihovník a společník hraběte Josefa Karla Emanuela z Valdštejna prožil na zámku Duchcov posledních třináct let svého života.“ [1] Žil zde tedy v letech 1785 až 1798 a také zde sepsal své paměti. [2] Fasády zámku dostaly současný klasicistní vzhled v letech 1812–1818, kdy byl majitelem panství František Adam z Valdštejna. Během té doby docházelo i k přeměně barokní zahrady, o níž si řekneme později. [1] „Po pozemkové reformě, v důsledku které v roce 1921 Valdštejnové prodali zámek státu a odvezli si většinu mobiliáře včetně historické knihovny, v budově zámku sídlila řada institucí a došlo zde k četným stavebním adaptacím. Krušné 20. století se nechvalně podepsalo na celém zámeckém areálu.“ Nejhorší škody utrpěl kostel, více viz můj článek Duchcov, město, od kterého jsme nic nečekali. [1]

Profi nafocené interiéry si můžete prohlédnout zde: https://www.zamek-duchcov.cz/cs/cs/fotogalerie/31392-interiery Níže pouze moje skromné fotky z prohlídky.

Nádherné dveře, skoro jako u nás doma

Valdštejnové byli sběrateli obrazů a dalšího umění, pokoj mohl takhle přeplácaně opravdu vypadat

Ostatní pokoje byly dříve podobně jako tento červený potaženy látkou, což pomáhalo jednak lépe udržovat teplotu, a jednak zlepšovalo akustiku, takže sloužící na chodbě měli ztížené poslouchání za dveřmi. V jednotlivých pokojích bývala kamna, která se ale nedochovala.

Červený pokoj

Keramický míšeňský květináč

Přes šablonu malovaná zeď

Porcelánový lustr

Porcelánové hodiny

 Paraván se čtyřmi ročními obdobími

Jsem fanouškem intarzie

Pohled otevřenými dveřmi (trochu jako doma)

Grafický salónek, některé grafické listy v sobě měly trochu humoru

Grafika ze salónku: malíř dělá dámu ošklivější

Intarzovaná truhlice

Část zámku zvenku

Nádvoří zámku

Zdroje: 

[1] Duchcov, Oficiální webová prezentace státního zámku, Národní památkový ústav, https://zamek-duchcov.cz/cs/o-zamku/historie, cit. 22. 10. 2022

[2] Duchcov, Wikipedie, https://cs.wikipedia.org/wiki/Duchcov, cit. 22. 10. 2022

Výlet kolem Peruce

Minulý víkend byl zabitý mojí rýmou. Vlastně i blbou náladou, byla jsem z toho úplně hotová, navíc mě švagr vystresoval, že by to mohla být delta mutace Covidu. Takže jsem hned v pondělí 22. 11. naklusala na PCR test. Jo, jsem očkovaná a s nikým pozitivním jsem se nesetkala (nebo to nevím), ale stejně. Nebudu chodit do práce (společný kancl pro víc lidí) a pohybovat se doma s touhle odpornou breberkou. Výsledek byl naštěstí negativní. Udělalo mi to nesmírnou radost, i když jsem to tušila, když mi po dvou dnech odpočinku (vždy s neuvěřitelnými alespoň deseti hodinami spánku) bylo výrazně lépe.

Takže bylo na čase zase vyrazit na výlet a pořádně vyvenčit psa po místech dosud nepoznaných.  Zvolili jsme městys Peruc, který se nachází v okrese Louny. Údajně tu Oldřich spatřil Boženu perúc prádlo. [1] Nejzajímavější je zde opravený zámek s rokokovým průčelím.

Zámek v Peruci

Naproti zámku na náměstí Emila Filly stojí barokní kostel svatého Petra a Pavla postavený v letech 1724–1725 podle návrhu architekta P. P. Columbaniho, který se podílel i na přestavbě zámku.

Další zajímavostí je radnice s novorenesanční fasádou zdobenou sgrafity.

Radnice v Peruci

Všimneme si tzv. Kamenů zmizelých před domem Rosenbaum (deportovaní Židé) a opuštěného pivovaru.

Bývalý pivovar

Do Peruce jsme přijeli autem a vyrazili pěšky po červený turistický značce. Nejdřív nám byla strašná zima – i pes se třásl, když jsme ho vyndali z auta – ale jak jsme šli, bylo to čím dál lepší. Prvním naším cílem byl Débeřský mlýn. Zajímavostí je, že ho na fotkách (třeba na seznamáckých mapách) můžete vidět jako červený. Zatímco nyní je dožluta. Více si o něm můžete přečíst např. zde.

Débeřský mlýn

Fascinují a především smutné bylo čtení naučných cedulí o neschopnosti zajistit pitnou vodu pro obyvatele, kteří kvůli špatné vodě ze studánky mívali na počátku 20. stol. břišní tyfus nebo úplavici a někteří na to pak umírali. Jestli si to dobře pamatuji, rozhodlo se o potřebě pořádné pitné vody cca v roce 1906, ale zrealizováno to bylo asi v roce 1927, mezi tím proběhly tři epidemie kvůli nekvalitní vodě.

Udělali jsme si odbočku k bývalému Débeřskému dvoru. Vchod do areálu připomínal náletem zarostlý zámek z Šípkové Růženky, jen možná s menším množstvím šípků. Všude vyšlapané cestičky, nejspíš od zvěře, možná i od lidí. Najednou začalo chumelit. Celé místo vypadalo strašidelně a velmi zajímavě.

Débeřský dvůr

Vrátili jsme se k dřevěné zvoničce a pokračovali po naučné stezce Perucko kolem rybníků k bývalému cukrovaru u koupaliště. 

Potom jsme pokračovali ke studánce V lázních. V Macově dole byly v devatenáctém století totiž železité lázně, z nichž se do teď dochovala pouze tato studánka. Zdá se nám, že poblíž vidíme zbytky opracovaných kamenů, možná dřívější základy domů, nebo sloupy. Ale těžko říct

Studánka V lázních

Kolem rybníka jdeme do vesničky Chrastín, kde okukujeme další selské stavení se stodolou a moc pěkným špejcharem.

Špejchar v Chrastíně

Po návratu do Peruce jdeme po modré turistické značce. Teprve teď jdeme kolem všech těch kulturních památek, které jsem vám ukázala v úvodu. Dohromady jsme našlapali asi dvanáct kilometrů. Ale v tomhle počasí je to tak akorát.

Zdroje:
[1] Peruc, Wikipedie, cit. 28. 11. 2021, https://cs.wikipedia.org/wiki/Peruc
naučné cedule u jednotlivých zajímavých míst

Doporučené čtení:

http://www.eperuc.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=3994