Při psaní deníku jsem narazila na loňský článek Co všechno je na dítěti děsivé? Legrační je, že odpověď je pořád stejná „všechno“. Ale já už jsem úplně jinde, dál, zkušenější a sebejistější v některých věcech a v jiných zase úplně bezradná jako dřív v těch ostatních.
Třeba takové krmení. U nás je výhoda, že malá baští o sto šest a vlastně bez obtíží všechno. Nejradši má ovoce, ale nepohrdne ani mrkví s brambory, kouskem vařeného lososa, okurkou nebo paprikou. S kojením taky nikdy nebyly problémy. Používá ho na uklidnění i uspání. Už jsem si nastudovala, že to je v pořádku, takže jsem taky v klidu. Ale stejně jsou tu další a další otázky: Do kdy se dítěti nemá dávat sůl, cukr, tvaroh, máta… a co všechno dalšího? Jak často a jaké porce má jíst? Doktorka říkala, že může jíst, co se do ní vejde a kdykoliv bude chtít. Jo, to je hezký, ale jak poznat, jestli chce jíst, přebalit, napít vody (to je teď novinka!), nakojit, zahnat nudu nebo uspat? To pořád moc nevím.
V uspávání taky improvizujeme. Většinou to jde samo po nakojení. Ale žádný pevný režim už dávno nemáme, to si nemyslete. S příchodem léta se odchod do postele odložil na neurčito. Teď se nám jakžtakž daří držet devátá hodina a sem tam to posunu i na osmou. Ale třeba včera (3. 8. 2026) jsem se snažila malou uložit v osm po nakojení a protáhlo se to až do devíti, protože nejdřív si dala mlíko, pak si hrála na posteli, pak mi ze své postýlky vyhazovala usínáčka, a když jsem ji na závěr trochu uhoupala, tak se počůrala a málem bychom mohly začít znovu. Naštěstí se nechala malinkou ukonejšit a uložit – vzala si usínáčka do ručiček, otočila se na bříško a spala sama.
Naše mimi naštěstí kočárek zvládá, i když se občas vzpouzí, že v něm být nechce. Zatím to není nijak dramatické, občas krátká scéna, když ji vynesu ven. Ale vzhledem k tomu, že ještě nechodí, tak co jiného, když se někam přesunujeme? V nosítku ji moc tahat nechci jednak proto, že je těžká, a jednak bych neměla kam dát všechny věci na přebalování, jídlo apod. A taky kde ji přebalovat. Kočárek je svým způsobem takový baťůžek na kolečkách.
Jak se tak probírám těmi tématy, přestávám mít chuť psát. :-) Třeba k otázkám socializace bych se mohla znovu vyjádřit jako že pořád ještě nevím. Jak seznámit se psem? No, když leží na boku nebo k nám přijde, nechám ji občas ho trošku pohladit, nohou nebo rukou, to je jedno. A hlavně hlídám psovi hlavu pro případ, že by ho naštvalo, že ho trochu zatahá, ale to ona nedělá, spíš neví, co si s ním počít. Ale velice se jí líbí a občas výská, i když ho vidí jenom z okna. A ano, je to děsivé, ale víceméně to vypadá, že dítě musím mít pořád u sebe a bavit ho. Jo, to že si chvíli hraje nebo spí, se taky počítá, ale reálně je jako váš stín. A pořád je to trochu děsivé.
A na závěr otázka, na kterou stále hledám odpovědi: Co dělat pro svou fyzickou i psychickou pohodu na mateřské?
Žádné komentáře:
Okomentovat