Zjistila jsem od manžela, co poslouchá za podcasty (minule to byla Olga Hepnarová, to bylo zajímavé a trochu smutné) a jak to stahuje do telefonu a pustila jsem se do poslouchání krimi Dívka ve vlaku od Pauly Hawkins. Měla jsem pocit, že jsem upoutávky na to viděla všude možně v metru, když jsem ještě jezdila do práce, tak jsem si říkala, že si poslechnu něco, co bude znát nejspíš hodně lidí, i když to možná bude brak.
Líbilo se mi to hned po přečtení anotace. Dívka, co jezdí jen tak bezcílně vlakem a pozoruje, co se děje za jeho okny. To zní dobře. Vlaky mám ráda, takže si to docela dobře dovedu představit. I když ne u sebe. Já jsem pořád ponořená do pletení, nebo tlachám s nějakým spolucestujícím. A kdyby ne, psala bych blog do notebooku, protože jsem vždycky pozadu, nebo se snažila něco číst či dokonce malovat.
Kniha je načtená příjemným hlasem, takže se to dobře poslouchá. Jen asi u druhé kapitoly mě zaskočilo, že o sobě najednou „autorka“ (příběh je ich-formou) mluví jako o Megan místo Rachel. Tak to je takový divný. V knížce by mě to tak asi nezaskočilo, protože by tam bylo nějaké oddělení hvězdičkou nebo tak něco. Manželovi čtu – když si po večerech předčtítáme – i tu hvězdičku nebo že jde o novou kapitolu a podobně.
Zatím poslouchám teprve pátou část z osmnácti, takže se příběh teprve rozjel, ale už teď jsem náramně napnutá, co se bude dít dál!
Dodatek: Celé jsem si to poslechla za týden a bylo to super. Pěkně propracovaný postavy. I manžel si to zvládl celé poslechnout, i když si myslí, že témata (vztahy s muži) jsou spíš pro ženy. Osobně jsem to teda vnímala spíš jako detektivku než povídání o vztazích.
Žádné komentáře:
Okomentovat