O tom, že napíšu článek o svém prvním (letošním) melounu, už uvažuju dlouho. Teď jsem si ještě pohrávala s myšlenkou, jak to zaonačit, aby to vyznělo, že se jedná o peníze, nikoliv o zeleninu z rodu tykvovitých. Ale po dnešku už neuvažuju o ničem.
Někdy po obědě jsem se byla podívat na rajčata, resp. nějaká sklidit a při té příležitosti jsem chtěla okouknout i můj malý melounek. Zalévám ho téměř dvakrát denně a ačkoliv mu nezpívám (bylo prokázáno, že je to rostlinám úplně jedno, teď koukám, že na internetu jsou i články o tom, že jim to možná svědčí, takže těžko říct, hloubat nad tím nebudu, stíhám sotva zpívat dítěti před usnutím, ještě kytkám na zahradě v těchhle vedrech, ne?!), má velkou péči. A měl tak deset centimetrů. Snad ještě včera nebo předevčírem. V poledne z něj zbývala jen slupka. Manžel si myslí, že se na něj vrhli slimáci, ale to si v tomhle vedru (leda v noci) úplně nemyslím. Podezřívám spíš zajíce, kterého jsem před pár dny nachytala za stodolou u sousedky. Nebo myši, kterých je teď všude strašně moc. A vzhledem k suchu na tom s žrádlem asi nejsou moc dobře.
Když jsem šla večer zalévat rajčata, zjistila jsem, že už nezbyla ani ta slupka, kterou bych mohla vyfotit.
 |
| Opečovávaná rostlinka melounu |
 |
| Můj malý melounek na začátku svého krátkého života |
Žádné komentáře:
Okomentovat