Stejně jako v ostatní dny, i dnes poprchává. Je to srandovní, takový celodenní krápáníčko, ale přitom žádný pořádný déšť. Připomíná mi to pobyt v Norsku. Ale je to fajn, dá se v tom dělat turistika i bez pláštěnky.
Na snídani jdeme už v 7:30 s rozespalýma očkama, ačkoliv jsme šli spát v deset. To bych ani nemohla tomu pánovi s berlí přiznat. Pořád se ptá, jestli jdeme večer někam na tanečky. A my místo toho zhlédneme dva až tři díly seriálu Tudorovci, pak chvíli čteme Angeliku a pak jdeme spát. Já u toho ještě pletu svetr Pressed Flowers Cardigan od Amy Christoffers, který jsem začala plést v rámci Tour de Fleece, viz zde.
Moje první procedura je v osm a jedná se o parafínový zábal na ruce. Do Balnea A se jde z prvního patra po schodech nahoru do mezipatra, projdete chodbičkou s Balneem B a pak zase jdete o půl patra níž. Prostě bludiště. Bloudící paní poradím, jak se dostat na elektro – celým tímhle bludištěm zase zpátky, protože z Balnea A nejde vyjít po schodech. Sice je tu nějaký výtah, ale nevím, jestli se pohybuje po patrech té první budovy nebo mezipatrech té druhé, protože jsem ho nikdy nevyužila.
Lázeňská nejdřív pozve pána do slatinového zábalu a pak si přijde pro mě. Ukáže mi na lázeň plnou „oleje“, u níž svítí 51°C a řekne mi, že tam mám ponořit ruce včetně zápěstí. Jednak se mi na to zdá malá – určitě se neplánuju spálit o plech – a jednak: 51°C?! Není to trochu moc? Koukám na ni a váhám. „Nebude to pálit?“ ptám se pro jistotu.
Překvapí mě odpovědí: „Bude.“ A znovu mi řekne, co po mně chce. Ponořím ruce do horké tekutiny. Pálí to. Ale hlavní chybou je, že je tam mám moc dlouho. Lázeňská mě hned upozorňuje, že je mám jen rychle namočit, vytáhnout, nechat trochu zaschnout a znovu namočit. A takhle nejmíň třikrát, optimálně pětkrát. Po třetím ponoření se ptá, jestli to ještě zvládnu. Jasně že jo! Ale je to překvapivě čím dál horší. Myslela bych, že když už mám na rukách zaschlou vrstvu vosku, budou další a další vrstvy víc v pohodě, protože nepřijdou do kontaktu s kůží. Aspoň takhle si to pamatuju z dětství, kdy jsme si máchali prstíky v rozteklém vosku svíčky a dělali tak „otisky prstů“.
Do posledních dvou vrstev se musím opravdu nutit. Je to dost bolestivé. Asi to nebude má oblíbená lázeňská procedura. Po krátkém zaschnutí mám strčit ruce do igeliťáků a na každou dostanu váček, který připomíná chňapku na vaření. A takhle vymóděná si jdu sednout na židli ven na chodbu. Musím kvitovat, že ta židle s vysokým opěradlem je skvělá na to, aby člověk seděl rovně.
Trochu mě mrzí, že se to pak všechno vyhodí. Myslela bych, že vosk jde používat znovu, ale asi by to nebylo hygienické. Po patnácti minutách si to mám rozpraskat pohybem a sloupnout. Jde to překvapivě snadno. Lázeňská mi říká, že v tom je parafínový olej (není z ropy a tudíž ne zrovna ideální pro hydrataci?) a měla bych mít hebké ruce. To samé mi říkala tchyně o téhle proceduře a že se jí to líbilo. No, asi jsem moc mladá, protože mám pocit, že mám normálně ruce stejně nebo ještě víc hebké. Ale potěšilo mě, když jsem se dozvěděla, že kromě prohřátí kloubů a proti artróze je to i proti karpálním tunelům, o něž mám dlouhodobě obavy vzhledem k tomu, že většinu činností v práci i doma dělám rukama a nejsou právě přirozené.
Žádné komentáře:
Okomentovat