Bucket list po těhotenství

Jednou jsem kolegyni neprozřetelně řekla, že uvažuju o bucket listu po těhotenství a ona se mě zeptala, co na něm mám. Bylo mi blbý nic neříct, protože jsem o něm už opravdu dost přemýšlela, respektive o jednotlivých položkách, původně jsem nezamýšlela udělat z toho bucket list, ale tak nějak to na mě přišlo. A tak jsem si řekla, že by bylo fajn si to sepsat.

Některé věci jasně vyplývají z článku Až to budu zase jenom já, kde jsem lehce nastínila, co těhotné nesmějí jíst a pít. Ale ne všechno mi nějak významně chybí. Třeba že bych si potřebovala udělat játrový večírek, to ani ne. Stejně mám nejradši játrové knedlíčky v polévce a těm se nevyhýbám. 

Samozřejmě tohle píšu ještě v době před porodem, když na to mám čas a když mám ještě iluze, že až budu kojit, budu moct jíst téměř normálně, po porodu budu brzy fit a nějaké sezení na motorce by nemusel být problém za měsíc, dva nebo tři. Realita klidně může být taková, že si ani nevzpomenu na matjesy, natož na motorku. Ale to se nechte překvapit, jestli budu mít čas, sílu a chuť o tom vůbec psát. Přece jen, jak vždy říkám, ráda se zaměřuju na pozitivní články a to bucket listy a těšení rozhodně jsou.

P. S.: Takže už je „po všem“, šestinedělí je zdárně za mnou a můžu hned doplnit, jak to tedy reálně vypadá. Pro přehlednost kurzivou, jo?

• Čaj jsem asi někdy ve druhém trimestru úplně opustila. Začala jsem si vybarvovat políčka v habit trackeru, kdy jsem si nedala ani hrnek kofeinového nápoje. Počítala jsem jak černý tak zelený čaj. Přišlo mi, že je to nejlepší a nejbezpečnější. Někdy jsem si sice radost udělala, ale většinou jsem byla kofeinově na suchu. Ještě že nepiju kafe! Ale moje skříňka s čaji a bylinkami na mě pořád smutně kouká a těší se, až ji otevřu a prošmejdím její útroby. Ano, i bylinkám jsem se vyhýbala, protože spousta jich je vysloveně nedoporučených a ty zbylé jsou s otazníkem, takže se u nich píše „radši ne“. Málem bych zapomněla zmínit, že další motivací bylo upozornění, že kofein zhoršuje otoky nohou, kterými jsem začala počátkem třetího trimestru trpět zejména v oblasti kotníků. A to dost nepříjemně. Čaj, ach ano, miluju čaj. Myslím z čajovníku, ne bylinkovou směs pro kojení. Která navíc obsahuje fenykl a anýz. Těším se, až ji dopiju a další si už nekoupím. Může si každý říkat, co chce, tahle kombinace nikdy nemůže chutnat dobře a lahodně, když tohle koření nemáte rády! Čaj si dávám. S chutí a s láskou. Ale snažím se mírnit, protože se tvrdí, že kofein miminku nesvědčí a dostává se z mlíka přes krev. Mělo by to fungovat tak, že se z mojí krve dělá mlíko, který miminko pije. Prý je to mýtus a luštěniny a další věci na mlíko vliv nemají. Někde psali i o jakési studii s česnekovým výtažkem a mimčům to bylo fuk, takže jíst můžete, co chcete, dokonce snad ani cigarety se nedostanou do mlíka, ale čaj a káva by měly být spíš v omezeném množství, nebo ideálně po nakojení, stejně jako malý pivo. Jenže teď jak je zima se mi jen horkou vodu pít nechce. A navíc mám doma takové zásoby. Mléčný oolong, Earl Grey, jakási směs bílých čajů a něčeho nazvaná Namaste, kterou jsem koupila pro naši lektorku jógy v práci, ale už jsem se s ní nestihla potkat...
• Matjesy se nedoporučují kvůli značnému množství soli. To je jednak nezdravé pro mimi, jednak i pro běžné dospělé. A pak taky zhoršuje otoky. V knížce Hurá, miminko! (2017, str. 258) upozorňují, že hlavně ve třetím trimestru je dobré dávat si pozor na sodík, protože „díky nízkému příjmu soli nebudete tolik otékat a pozitivní vliv pocítíte i na sníženém krevním tlaku, neboť obojí se v tomto období projevuje asi nejvíc.“ K tomu bych ráda doplnila, že soli mám dost i kvůli užívání hořčíku Magnosolv. Ano, matjesy už jsem měla dvakrát nebo třikrát. Vím, nejsou kvůli soli asi moc zdravé, ale je to taková dobrůtka!
• Koření se moc nedoporučuje. Některé druhy jako skořice ideálně vůbec. Dala bych si i šalvěj, rozmarýn a nějaké africké koření z obchůdku na Letenském náměstí, který mi zrušili. Zatím nebyl moc prostor, protože jsem vařila jen párkrát. Použila jsem oregano do italské cuketové polévky (recept odsud). ... Teď v listopadu už je to trochu lepší, trochu víc kořením, vařím docela pravidelně několikrát týdně.
• Cvičení/dát si do těla bez obav. Na začátku těhotenství jsem se šetřila, pak se mi nechtělo a taky jsem se bála začít cvičit. Ale realita je taková, že nechci být už na pořád rozkydlý mumínek (bílý hrošík z nějaké severské pohádky). Ano, na tohle taky nebyl čas. Sem tam pár sedů lehů a nějaké to cvičení doporučené v porodnici na posílení pánevního dna, ale chtělo by to zabrat, abych trochu líp vytvarovala bříško a zadek. ... Ještě v listopadu 2025 ani ťuk.
• Lakování nehtů – jo, i tohle se těhotným nedoporučuje, protože přes kůži se můžou všechny možné jedy z kosmetiky dostávat až k dítěti. Když jsem kdysi chvilku chodila s divným alternativním týpkem, tak ten mi to rozmlouval už tenkrát. Ostatně trochu se vyhýbám veškeré kosmetice = malovátkám. A voňavky dlouhodobě používám spíš opatrně, protože když jsem se voněla každý den na stejné místo, dělalo se mi za ušima akné. A jeden profesor nám kdysi vyprávěl, jak mu voňavka vyžrala na košili barvu nebo rovnou celý flek, už nevím. Není důvod, když jsem jen doma. A tak nějak snad ani nemám chuť, aby z toho náhodou nešlo něco do krve a k mimi.
• Motorka – smutně, závistivě i natěšeně pokukuju po všech kolem jezdících motorkářích. Ale ne že bych stála o ty chlapy, chtěla bych vyvenčit svého malého zeleného broučka a jet se někam projet. Třeba to vyjde ještě letos. Teď už teda fakt ne. Je dost zima a hlavně jsem nějak nedomyslela, že by někdo musel hlídat malou, kdybych se jela projet. A manžel ji asi nenakojí. ;-)
• Boty na podpatku se v těhotenství nedoporučují kvůli stabilitě a taky kvůli pohodlí. Ale netěším se jenom na ně. Těším se i na to, až si budu moct úplně normálně zavázat tkaničkové boty! A taky bych si chtěla konečně obout kožené (trochu srandovní) sandálky, které jsem s oteklýma nohama raději nenosila, aby se mi nevytahaly podle tlusté sloní nohy a pak by mi zbytečně neplandaly. Tkaničkové boty výrazně rozšiřují možnosti toho, co můžu nosit. A taky mě konečně přestaly bolet nohy! Bolely mě snad měsíc a půl po porodu, takže minimálně do konce šestinedělí. Když už jsem přemýšlela co s tím, doporučila mi kožní (řekla, že to není její oblast, ale pak mi stejně poradila) brát vitamin B (pustila jsem se tedy do pangaminu) a vyčkat, protože jsem na ně v těhotenství kladla velkou zátěž. Případně oslovit obvoďáka a fyzioterapeuta. Ale přestalo to, sotva mi o tom řekla. Mohlo by to ovšem souviset i s uzavřenou obuví, vypozorovala jsem totiž, že je to nejspíš horší v sandálech a když chodím na boso. Jedna kamarádka mi taky říkala, že pak má hrozně suché nohy.
  
• Až zase budu moct plést na jednorožčích jehlicích bez toho, aby mě píchaly do břicha! Jasně, už jedu ponožky zmijovky od Hany Paimen. Mrkněte na blog o tvorbě.
• Najít si čas na pletení něčeho složitějšího a věnovat se tomu. Kdepak, na to vůbec není prostor. Malá vyžaduje spoustu času na krmení a přebalování. Další čas bere praní, vaření, úklid a nějaké další věci pro chod domácnosti. ... Ale snažím se dokončit od Joji svetřík s krajkou a nahodila jsem nový krajkový kardigan, tak uvidíme, jak s nimi pokročím.
• Moct sedět na našem nízkém gauči v obýváku. A hlavně se z něj dokázat sama zvednout bez potupného funění. Ano, obývák si teď po večerech užíváme s manželem. Většinou se nám podaří dát malou spát a my si můžeme jít číst, koukat film, nebo dokonce hrát nějakou deskovku. Už jsme i pálili svíčičku a františka.
• Nosit zase normální miniaturní kalhotky. (Mám normální kalhotky ne nějaké miniaturní šňůrkové zařezávající se do zadečku, ale proti těm těhotenským bombarďákům, které jsou ještě o polovinu větší než jaké mohla nosit moje babička v zimě, jsou fakt miniaturní.) Začínám s tím.
• Ochutnat Honzíkův pršut.
• Užít si barevné punčocháče v zimě. A pokračovat v nošení šatů. Je to ženské, pohodlné a nikomu není nic do toho, že k nim nosím tenisky nebo jiné sportovní boty. Šlo to v těhotenství, půjde to i dál. V Praze je povolené všechno. No, uvidíme. Ještě nevím, kam bych je nosila.
• Šít si na sebe oblečení. Zatím nebyl prostor, ale manželovi jsem aspoň ušila čepici.
• Zase nosit nejrůznější oblečení. Včetně kalhot bez nápletu v pase! Není kam a ještě na to nemám postavu.
• Spát na pravé boku, zádech nebo dokonce na břiše. Super věc. Jo, začínám i na tom břiše, ale nesmím mít plná prsa mlíka!
• Moci si zase dávat věci do spodních polic skříně. Jo, to je paráda.

Zdroje:
poznámky z deníku ohledně toho, co mi schází nebo po čem se mi stýská
Jillian Michaels: Hurá, miminko! Průvodce pro moderní maminky: Jak zvládnout těhotenství, porodit zdravé miminko a mít tělo jako nikdy, z anglického originálu Yeah Byby!: The Modern Mama's Guide to Mastering Pregnancy, Having a Healthy Baby, and Bouncing Back Better Than Ever přeložila Martina Benešová, vydalo nakladatelství ANAG v roce 2017, odpovědná redaktorka Bc. Lucie Krčová, sazba David Klusák, tisk a vazba Printo, spol. s r. o., Ostrava-Poruba, ISBN 978-80-7554-084-3, stran 448.