Angeliky vánoční deník (2023), 4. část

Po 18. prosince

Dneska jsme večer skončili včas a to i přesto, že jsem se musela stavit koupit si jehlice č. 3, protože jsem si jednu rozsedla, když jsem se ji snažila používat jako pomocnou při pletení v posteli. Takže jsme večer trávili koukáním na seriál Tudorovci – ještě jsme ho nedokončili, protože po návratu z lázní nám zbývá jen málo času.

Út 19. prosince, někde chodí Ježíšek s předstihem, to aby to všechno stihl

V práci u nás chodil Ježíšek, a tak jsem si domů přinesla první dva balíčky. Respektive jeden (ten druhý), protože první jsem si hned rozbalila a překvapeně koukala na podivnou hmotu uvnitř.

Zkusila jsem vytvořit reelsko na Facebook. Můžete mrknout na stránku Angeliky bloček a říct mi, jestli se mi to povedlo. ;-) Je to video z malování a rekonstrukce zároveň. Ale samozřejmě není reálné v tu chvíli, kdy jsem ho zveřejnila, protože nemám chytrý telefon, ale fotím foťákem a tahám si fotky do počítače.

Kolegové mi v práci zkazili whamageddon, což je snaha vyhnout se písni Last Christmas až do Štědrého dne. Docela mě to mrzelo, protože už jsem to měla za pár a čas se krátil. Navíc je to moje oblíbená písnička, takže jsem si musela dávat pozor, abych si ji omylem nepustila.

Čt 21. prosince, vánice a bláznivé počasí

Chumelí! Jedu krmit autem. Stěrače to sotva stírají. Jedu pomalu. Naše silnice stejně vypadá spíš jako úvozová cesta, takže víc než padesátkou jedu jen výjimečně. A to je stejně šedesátka.

Nejdřív se sypala kvanta sněhu – čistá fotka, žádné počítačové efekty

Sněhem poprášený dvůr

O chvíli později vše rozzářilo slunce

Pá 22. prosince, deskovky

Večer hrajeme Ducha a Karaka. Užívám si deskovky a pohodu. Večer chumelí. Že bychom letos měli Vánoce na sněhu? I když je to období oblevy?

So 23. prosince, focení se sněhem

Dopoledne vyrážíme do města fotit zimní krajinu a vše kolem se sněhem. Konečně to jednou vypadá jako v Ladovské zimě. Bez té hnusné ponuré šedi. Vybrala jsem tolik pěkných fotek, že z toho bude samostatný článek. Odpoledne si znovu fotím sochu svatého Josefa, před níž se objevily první svíčky za čtvrteční oběti střelby na Univerzitě Karlově. Na radnici je smuteční prapor.

Pietní místo u sochy sv. Josefa za oběti střelby na FF UK

Jdeme se podívat na výstavu nádherných obrazů Jolany Čechové a keramických sošek Jindřicha Kostelníka.

Výstava obrazů a keramiky

Obrázky vypadají téměř jako fotografie, jak jsou povedené

Rozkošné betlémky s ovečkami a oslíky

Váza s ksichtíkem

Čert a čaroděj s věží

Neobvyklý stromeček v okně

Koukáme na Tři přání pro Popelku (***/****), což je v podstatě naše Popelka, akorát natočená Norskem a Litvou. Na ČSFD má pohádka z roku 2021 jen 45 %, ale za zhlédnutí rozhodně stojí. Vidím ji už asi podruhé a miluju tu nádhernou zimní krajinu. Hned se pozná, že to není točené v Čechách. Ale naše je rozhodně vtipnější. Skoro je až podezřívám, jestli ji trochu nevykradli. 

Přemítáme, jak to vlastně v originále je: dostane Popelka tři oříšky, nebo jsou v ní dýně a víla kmotřička? Jak by pak přišla k šatům? A vůbec, kdo sepsal „originál“? Božena Němcová, nebo bratři Grimmové? Tahle je podle předlohy od Boženy Němcové. A snad opravdu i podle té naší české. O to víc mi tam chybí naše rýmovaná hádanka. 

Zdá se, že už si toho moc nepamatuji, třeba mám pocit, že by mělo být víc plesů, vždyť někde se potřely schody lepidlem, aby se tam přilepila. A princi pak zůstane střevíček. A žádné myslivecké hadry a tak.

Trošku tam pokulhává, že když si oblékne myslivecké hadry, přemýšlí, co má dělat s tím lukem. Mě by víc zajímalo, co mám dělat s tím knírem!

Později se díváme na Jak si nevzít princeznu (***/****). V roce 2021 jsem jí dala jen dvě hvězdičky, ale asi se to časem usadilo, teď už se na ni klidně koukám podruhé. A vlastně oceňuji originální nápad. Pohádka vypráví o tom, že ne vždy se do sebe zamilují zasnoubení potomci královských rodů. A když náhodou zjistí, že by se s tím dalo něco dělat, neváhají ukrást sudičkám hodiny času a vrátit se do minulosti.

Jako vždycky koukáme, co by to mohlo být za zámek. Zdá se, že Frýdlant. Sídlem loupežníků je zřícenina Zvířetice, o které jsem psala zde. Mrkněte na fotky. ;-) Dále se natáčelo na Pernštejně, i z něj mám článek.

Pohádku režíroval Karel Janák, můj oblíbenec. Scénář napsal Petr Hudský, který zjevně s Janákem na těch nejlepších pohádkách spolupracoval. Jen tak dál! Miluju to! Na ČSFD má 53 %. A další bonusový bod má Janák za to, že odmítl, aby královnu hrála herečka neevropského původu, protože by se to u diváků nesetkalo s pochopením. No vážně, když to dává smysl, je mi úplně fuk, kdo je hlavní hrdina nebo vedlejší postava, ale co vím, tak jsme nikdy v dějinách neměli jako královnu ani Japonku, ani indiánku. A mezi husity byli Afričani taky jen stěží.

„Když uděláš jednu špatnost, bude pro tebe snazší udělat další. Nikdy nevíš, kdy se to zastaví...“ moudrá to slova sudičky.

„To ste si nemohli vzít nic lepšího...“
„Na tuhle svatbu to stačí.“

„Doufám, že si uvědomuješ, že ses právě narodil. Takhle ošklivýho tě nikdo nezná...“

„Nevím, co chceš dělat, ale rozhodně s tím nesouhlasím.“

Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

2. část: 4.–10. prosince 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

5. část: 24.–25. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023