neděle 10. prosince 2023

Angeliky vánoční deník (2023), 2. část

Po 4. prosince, nožík na čaj a Napoleon

Po práci jsem se na chvilku potkala s bývalým kolegou, který odešel za lepším, a dostala od něj čaj a nožík na pu-ehr. Překvapilo mě, že není vůbec ostrý. Budu ho někdy brzy muset vyzkoušet. 

Sněhový zhášeč cigaret

Sníh v Praze!

Ladovy obrázky na Zličíně
Na večer jsem měla domluvené rande s manželem. Vyrazili jsme do kina na Napoleona. Dala bych mu tak tři hvězdičky z pěti. Bylo to super, film se mi líbil. Překvapil mě vykreslením takové velké postavy jako normálního člověka (jak je dnes zvykem – žádný superhrdina, ani záporák) a taky se mi tam líbilo zpracování jeho vztahu k ženám a především manželce Josefíně. Ocenila jsem také, že na rozdíl od prvních několika scén nebyl film plný krve a násilí s nechutnými detaily. Bitvy byly jen tak hrůzné, jak by člověk očekával, když jde na film o slavném vojevůdci.

Út 5. prosince, Mikuláš

V práci je to stejné jako každý rok – pořád jsou všichni překvapení, že se blíží Vánoce, lidé tu nebudou a všechno všecičko se musí honem honem stihnout na poslední chvíli. Připravujeme pracovní péefko a já přemýšlím nad vlastním.

Večer mě cestou domů rozesměje setkání s Mikulášem. Nejdřív si nevšimnu, že je to on. Prostě ve tmě někdo jde po chodníku. Když zjistím, kdo to je, hezky pozdravím: „Dobrý večer,“ a říkám si, že sousedům asi přijeli vnoučata, když k nim jde Mikuláš. Nebo že by to byl Slávek? Těžko říct. Ale asi není, protože mi odpoví stejně. Mám radost, že jsem nějakého viděla a opatrně přecházím přes zledovatělou silnici domů k tchyni. 

Najednou se za mnou nese hlasité téměř vodácké: „Ahóóój, já tě nepoznal,“ haleká Mikuláš. Směju se a volám, že já jeho taky ne. A pak to doma všem vyprávím s tím, že já vypadám pořád stejně, zatímco poznat ve tmě pod fousy a mikulášským pláštěm souseda není zrovna snadné.

St 6. prosince, vánoční večírek

Na vánočním večírku jsme baštili tlačenku, někdo gulášek, salámy, sýry, paštiku, tiramisu, štrůdl a ovoce. Poslouchali jsme hudbu a bylo to fajn. Hodila jsem řeč s pár známými, ale jak znám hlavně lidi z našeho oddělení, cítila jsem se tam brzy tak nějak lichá a odešla jsem ještě před devátou. Trochu mě to pak mrzelo, ale zároveň se mi stýskalo po manželovi a chtěla jsem si ho trochu užít a ne se jen vedle něj vyspat a ráno zase vypadnout do práce. Znovu jsem si připomněla, jak hezký máme vztah, když jsem viděla ten údiv, s jakým všichni přijímali, že si nahlas navzájem čteme. Jak v posteli, tak třeba u moře. Vím, že to není běžné, ale nečekala bych, že to bude až tak překvapivé.

Zrovna tak mě pobavila kolegova zvědavost, když jsem mu říkala, že jsem si od umělé inteligence nechala vygenerovat tipy na romantický večer s manželem. Ptal se pak, co jsme vyzkoušeli. Nic, odpověděla jsem. My už to prostě děláme. Já jen testovala, co mi navrhne.

Čt 7. prosince, školení zvládání konfliktů, vinárenské pletení

Dopoledne jsem byla na školení o konfliktech. Měla jsem pocit, že přesně to potřebuju. Připadám mi, že se konfliktům vyhýbám a pak jsem z nich příliš nervózní. Že bych je chtěla brát víc v klidu. Školení bylo zajímavé. Řekli jsme si, co zhoršuje komunikaci a taky co ji usnadňuje. Pak se nás lektorka snažila více či méně úspěšně přesvědčit, že většinu těch položek můžeme v rámci komunikace ovlivnit, třeba to, jestli nás protějšek poslouchá, jaké mám emoce, jestli nejdřív přemýšlím a pak mluvím, jestli jsem vztahovačná a slyším, co chci nebo nechci a ono to nemusí vůbec odpovídat tomu, co ten druhý ve skutečnosti říká. Na závěr jsme si zahráli scénku se třemi parkovacími místy, o něž se musí podělit pět lidí. I když jsem si myslela, že se do toho emočně nenechám zatáhnout, nechala jsem se. Ale díky natáčení na kameru, jsem zjistila překvapivou skutečnost, že jsem se stala vůdcem konverzace a zjišťovala, kdo má jaký důvod to parkovací místo chtít.

Na jógu jsem přišla o chvilku později, protože jsem něco řešila v práci, ale zase jsem se na ní parádně zrelaxovala a na závěr spokojeně usnula. To mě na tom taky baví. Že upadneme do takové pohodičky, že si dáme pár minutek polospánku.

Potom jsem hned jela na pletení na Korunní, kde jsem si dala nejprve světlý bílý svařáček, o kterém mi obsluha řekla, že je sladší. A vskutku byl velmi dobrý, ani jsem ho nedoslazovala. Pak jsme si povídali, koukali, co kdo plete, a zachraňovali jeden šátek od Stephena Westa, kterému se přetrhl okraj, když paní zkoušela, jak moc je pružný. Mně zase holky a jeden pán (jméno si nevybavím) poradili s Field svetrem, v jehož návodu jsem trochu tápala. Z angličtiny jsem si to přeložila dobře, ale jinak jsem byla trochu zmatená. A taky jsem od jedné paní dostala rolničku jako značkovač. Vybrala jsem si zlatou, protože právě pletu zlatofialový svetřík. Brzy uvidíte na blogu o tvorbě, na Instagramu už nyní najdete upletený lem kolem krku. Ještě jsem si stačila dát červený svařák, který měl pro změnu příjemně plnou chuť, ale potřebovala jsem ho dosladit.

Pá 8. prosince

Pracovala jsem z domova, což mi ráno umožnilo nakrmit zvířátka místo manžela, který šel do práce strašně brzy. A taky jsem mohla v klidu telefonovat a přitom sedět u počítače, což je ve společném kanclu náročnější. A ušetřila jsem čas za cestu do práce a z práce. 

Večer jsme koukali na poslední díl Černých baronů, které jsem viděla poprvé. Bavil mě hlavně major Terasky se svými nevinnými naivními omyly, na rozdíl od Kefalína, který je na můj vkus příliš švejkovský. Třeba, když mu Terasky řekne Fekalín, nebo Cimlovi když říká Cumel (rozuměj dudlík). 

Taky jsem si obarvila vlasy čokoládovou barvou... haha, mám je spíš černé. Ještě že to je jenom šampon, který se vymyje.

So 9. prosince, adventní trhy na Křivoklátě

O dnešku jsem napsala samostatný článek doplněný spoustou fotek (viz článek Adventní trhy na Křivoklátě a v týdnu vás ještě čeká doplnění Lavicové příšerky). Takže zde stačí napsat, že jsem si den parádně užila, odpočinula si a krásně se vánočně naladila. Strávili jsme tam de facto celý den, takže večer jsme už jenom zblajzli večeři a pustili se do dokoukávání seriálu Tudorovci. Zrovna umřela Jana, ach jo.

Ne 10. prosince, obleva 

Přišla dlouho očekávaná obleva. Je to otrava. Sníh sice ještě místy leží, ale na většině míst se tvoří nechutná břečka. Doma nám plave dvůr. Krmím seno, vypěstovanou řepu, sušené rohlíky, chleba a housky a zbytky z přípravy zeleninových salátů, brambor a podobně.

Plánuju upéct jahodový koláč s mascarpone. Vytáhla jsem jahody z mrazáku. Ale nakonec to asi nechám na zítra, když pak má ten koláč dvě hodiny chladnout a posypat se má jahodami až před podáváním. Abychom ho dnes nejedli až v noci.

Další části vánočního deníku:

1. část: 1.–3. 12. 2023

3. část: 11.–17. prosince 2023

5. část: 24.–25. prosince 2023

6. část: 26.–31. prosince 2023

Žádné komentáře: