Ne 24. prosince, Štědrý den
Dopoledne zkoušíme pohádku Když draka bolí hlava (*). Jsme na tom podobně jako někteří recenzenti na ČSFD, vydržíme 10 minut. Což je fakt hrůza vzhledem k tomu, jaký jsem milovník pohádek. Asi by bylo dobré na úvod říct, že kdyby to bylo nějaké studentské dílko, dalo by se tomu leccos prominout, ovšem Gott mluvící slovensky nikoliv. Na ČSFD má 12 % a ocenění 35. nejhorší film. Režisérem je Dušan Rapoš a co tak koukám, ani jeho další filmy nemají právě dobré hodnocení. Kritici mu mimo jiné vyčítají, že se snaží, dělat si vše sám a pak to podle toho vypadá. Souhlas – drak je naprosto příšerný. Ještě před dvaceti lety by obstál, ale dnes už divák čeká víc.
Ocituji mou oblíbenou Jezinka.Jezinka z ČSFD: „Když dvouhlavého draka bolí hlava, je problém v tom, že neví která, protože ... je debil? Kovář mluví pseudoslovenštinou tak strašnou, že to uráží i mé, vůči prznění slovenštiny zcela inertní, ucho. Další postavy zas na oplátku przní češtinu. Jinak drak prokleje dvě království, protože ... proto. Královské děti se do sebe zamilují, nebo to aspoň tvrdí. Chovat se tak nechovají. Přijde prokletí, vysvobození, po němž se ti dva zamilovaní ani nepoznají. Celé to vypráví dvouhlavý drak dvěma dětem, které ... prostě je to blábol nikoli česko-slovenského, ale galaktického rozměru. Kdybych dávala pohádkám odpad, tady bych ho dala.“
Naštěstí jsme to vzdali opravdu brzy a spravili si chuť loňskou pohádkou Největší dar (****), která má sice na ČSFD 51 %, ale je moc fajn. O režii se postaraly pro mě dosud neznámé dámy: Daria Hrubá a Marta Santovjáková Gerlíková, z nichž první psala s Pavlou Horňákovou scénář. Líbí se mi ten nápad, že je to o slovanských bozích Svarožicovi, Radegastovi, Černobogovi a taky o Jaru (Vesna), Létu (Živa), Podzimu (Oseň, mimochodem výborná role pro Polívkovou, které krásně sedla) a Zimě (Morena).
Pobaví mě hláška „To bysme měli po ptákách,“ protože ta se používá i u nás doma. A výborná je francouzská lektorka tance (jezinka učící víly) „zajměte pozice“, „nestrpím abstinenci“ místo absenci, „slyšela jsem to na vlastní oči“ atp.
„Slyšel jsem o někom, kdo uměl měnit vodu ve víno.“
„A proč bych měnil slivovici ve víno?“
„Sejčkování nech laskavě na mě. Ponurá nálada se hodí spíš k podzimu než létu.“
 |
| Vánoční stromeček v kuchyni |
Mohli jsme to udělat dřív, ale jsme tak zvyklí, takže nás to nenapadlo, a zdobili jsme vánoční stromeček zase až na Štědrý den po obědě. Ke kterému jsme měli tradičně rybí polévku.
Nejprve vždy věšíme kolekce – koupila jsem je vloni po Vánocích se slevou –, abychom pak v případě neopatrnosti neshodili skleněné baňky. A pak ještě mamka dává řetězy a někdy i třepení. Na závěr táta dává svíčky v kalíšcích (jde to ještě někde koupit?) a prskavky.
 |
| Kolekce patří na vánoční stromeček jako první |
Ozdobený stromek letos vypadá takhle:
 |
| Ozdobený vánoční stromeček |
Vzpomínáme (jako každý rok), jak jsme jednou měli dva vánoční stromečky. Vzniklo to nějak nedopatřením: jeden jsme koupili a druhý nám darovala tátova kolegyně. Smrček v kuchyni jsme ozdobili skleněnými koulemi a vším možným blyštivým (jako to děláme každý rok) a borovičku v obýváku slaměnými ozdobami. Bylo to úplně jiné a taky moc krásné. Celkově bylo nádherné mít dva stromky. Všude se linula krásná vůně lesa. Což mi připomíná, že se mi zdá, že letos stromeček moc nevoní. Ale stejně je to úplně jiná liga než umělý.
Odpoledne jsme vyrazili také na tradiční vycházku na hřbitov a do parku.
 |
| Rozbředlý sníh a svíčka v parku, asi to pod ní taje |
 |
| Vánoční stůl s adventním stojanem a sklenka obalená cukrem na přípitek |
 |
| Ozdobené cukroví, ovšem nikoliv z mojí tvorby, já se letos zdržela |
 |
| Navštívil nás Ježíšek a vypadá to, že jsme byli hodní. |
 |
| Stůl s dárky |
 |
| Balit se dá i jinak než do papíru, který pak vyhodíte. |
Po rozdání a rozbalení dárků jsme si ještě pustili pohádku Zakletá jeskyně (***/****) z loňska od režisérky Mariany Čengel Solčanské. Na ČSFD má 55 % a jak vidíte, hodnotím ji také velice příznivě. Obecně mám asi trochu potíž po prvním zhlédnutí odhadnout, jestli dát čtyři hvězdičky, protože mě v dalších letech bude stále znovu a znovu bavit a nebo jestli ji stačí vidět jednou za pět deset let.
Hned do začátku je zajímavé, že skoro všechny postavy jsou nepříjemné, protivné nebo zlé. Kromě hlavní hrdinky Ady, která poslouchá otce a chápe, že když je něco zakázané, nemělo by se to dělat.
„Ty nevíš, kdo já jsem?“
„Zbabělec. Jenom zbabělec loví zvěř u krmelce.“
„Vládly po boku svých princů.“
Po 25. prosince, fotíme vylitou řeku z břehů
Tradiční vánoční obleva vylila řeky z břehů. Pod tíhou mokrého sněhu se polámala spousta větví stromů.
 |
| Kdo může říct, že má na zahradě řeku? |
 |
| Pěšinky. Ty stromy jsou obvykle na břehu |
 |
| Vjezd do řeky |
Dumala jsem nad tím, jestli je to ta pěkná pohádka s drakem, a tak jsem si pustila Sněžný drak (***/****). Nebyla to ona, ale nevadilo to. Tuhle jsem viděla už někdy dřív, ale nejspíš ne ten začátek. Líbí se mi kletba. Konečně jedna z těch, co opravdu dává smysl – až se princ Jan stane sobeckým, změní se v draka, a tak budou chráněny všechny ženy, které by si ho snad byly bývaly vzaly.
Přichází sluha a přemýšlí, jak nejlépe oznámit králi narození dítěte, nakonec zvolí: „Vaše královská milosti, dovolil jsem si Vám porodit dceru.“
Ta pohádka, kterou jsem hledala, se jmenuje Legenda o drakovi/Dračí princ (****) a je ruská. Na ČSFD má 71 % a klasifikují ji spíš jako fantasy než pohádku. A je opravdu moc pěkná, vřelo doporučuji ke zhlédnutí. Drak je podařený. Navíc se mi líbí zvláštní zvířátko, které žije v jeskyni. Jasně, je to trochu variace na Krásku a zvíře, ale možná i proto to tak dobře funguje. P. S.: Zvládl se na to dívat i manžel a od té doby občas říkáme: „A ty hlídej.“
Druhá pohádka, kterou jsem si dnes pustila, byla nová Tři zlaté dukáty (***). Jak jsem psala výše, je celkem obtížné odhadovat, jak se mi bude pohádka líbit příští rok nebo třeba za dva roky. Na ČSFD má 54 %, režisérkou je opět Mariana Čengel Solčanská, která psala scénář se Zuzanou Líškovou. Líbí se mi, že je to o pasáčkovi ovcí Jurajovi a zakleté panně Julii, která putuje staletími a nabízí vždy dukát prvnímu, koho potká. A tady je trochu zakopaný pes, jak poukazuje kdekdo na ČSFD. Proč by jí měl někdo vracet dukát, který mu darovala? To prostě nedává smysl. Ale jinak Julie je krásná, krajina nádherná, zřícenina taky super, sobecký a zlý správce je trochu moc zbytečně uřvaný jak Trautenberk a přitom až tak nic zlého nezmůže a nedělá. Nemohl by aspoň trápit služebnictvo? Takhle to není moc uvěřitelné, když si na něj hubu otvírá i kuchařka.
Našlo by se i pár dalších slabin, jako vzhled pasáčka – opravdu by si pěstoval takový nechutný knírek? Neměl by spíš plnovous? Osobně bych si snad radši vybrala toho troubu ze zámku než jeho. Navíc pořád blouzní o Americe, sám možná sotva umí číst, ale pojede za moře? O jazyku nemluvě. No a to zlomení kletby je pěkná podpásovka. Sice mu Julie nesmí říct, jak kletba zní, ale naštěstí je tu učitelskej, kterej to vyčte v chytrý knize. I když je to asi jediný způsob, jak může být kletba zlomena a divák může věřit tomu, že to takhle někdo udělá.
Na ČT 2 si pouštím film Královna Alžběta: Zlatý věk (***), protože jsem si myslela, že se dozvím víc o vládě potomka Jindřicha VIII. Tudora, o němž jsme přečetli trojdílnou ságu a dokoukáváme seriál Tudorovci (***), který má na ČSFD průměrně 80 %. Film o Alžbětě I., dceři Jindřicha a Anny Boleynové, je sice fajn, ale celý se týká víceméně začátku její vlády a konfliktu se Španělskem, které je katolické a chce napravit protestantskou Anglii. Těšila jsem se na detaily z každodenního života, místo toho jsem dostala bitvu na moři. Ale bylo to super, jen bych to nepojmenovala Zlatý věk, protože ten nastal až po porážce španělské neporazitelné Armády a tím film skončil.
„Proč se bát zítřka, když máme jen dnešek?“
Další letošní pohádka Klíč svatého Petra (****) má na ČSFD 54 % stejně jako Tři zlaté dukáty, ale já ji rozhodně hodnotím jako lepší. Nápad byl u obou stejně dobrý, jenže Karel Janák to prostě dotáhl. Děj dává smysl. Král (Nárožný) je dobrý jako vždycky. Hlavní hrdina „baron“ Tobiáš (Filip Březina) je neokoukaný. I když to není můj typ, je tak hodný a charakterní, že splňuje přesně představu prince. Na ČSFD jsem si přečetla, že roli přijal kvůli své babičce. Dobré rozhodnutí, chlapče, dost ti to sedlo!
Dalšími důležitými postavami jsou Berenika Kohoutová a Mark Kristián Hochman. Objeví se hned v úvodu a strhnou pozornost takovým způsobem, že bych to od pohádky opravdu nečekala. Famózní! Škoda, že pak už ten jejich vtip tolik nevyzní někdy v průběhu. Že tam nejsou nějaké dějové zvraty, které by mě šokovaly jako úvod. Ale nevadí, i tak bych za to nejradši dala pět hvězdiček. Je to něco jiného a je to dobré. A když tak koukám na fotky z filmu, říkám si, že se mi moc líbí i ty kostýmy. Princezniny šaty a hlavně šaty Emílie.
Vodník (Lukáš Příkazský) je sice trochu zbytečný, ale v pohádce nijak významně nepřekáží. Osobně bych trošku čekala, že když mám ve filmu vodníka, víc se mu věnuju a vyblbnu se s ním. Nebo na něm. Zvlášť, když si režisér nebo scénárista uměl tak pěkně pohrát s těmi dvěma výlupky. Oba rádcové jsou uvěřitelní a sympaticky nesympatičtí (Sabina Remundová, David Novotný).
Pes, který má nějakou posedlost klíčem svatého Petra? Ale jo, to mu odpustíme. Mimochodem Ivan Romančík starší je v roli svatého Petra také výborný.
„Jak jste se měla?“ ptají se princezny, která právě dorazila.
„Jako v klášteře daleko od domova.“
Svatý Petr: „Ticho! Víte, co to je otvírat nebeskou bránu šperhákem?“
Vilém: „Pardon, ale to je páčidlo. Kdybyste chtěl, já vám vyrobím šperhák. To je mnohem lepší.“
Svatý Petr: „Já nechci lepší šperhák.“
Svatý Petr za sebou nechá hořet plameny a straší lupiče peklem. Lupička: „Musíte nám to pořád ukazovat?“
Svatý Petr: „Tomu se říká motivace.“
„A nyní, vážení, přistoupíme k vážení.“
„Já jsem špatná, ale oproti nim...“
Král: „Já plavat umím. Jenom jsem to ještě nikdy nezkusil ve vodě.“
„Jsem jen chudý muzikant a ještě navíc po smrti.“
Opět ujíždím na luštění obrázkových křížovek. Měli byste to zkusit. Je to skvělá relaxace!
Další části vánočního deníku:
1. část: 1.–3. 12. 2023
2. část: 4.–10. prosince 2023
3. část: 11.–17. prosince 2023
4. část: 18.–23. prosince 2023
6. část: 26.–31. prosince 2023
Žádné komentáře:
Okomentovat