Už je tu čas zapálit poslední svíčku na adventním věnečku. Milá tradice. Musím připustit, že tohle pálení svíček mě opravdu baví. Takhle ve velkém. V dnešní uspěchané době to nabízí trošku klidu a pohody, příležitost zastavit se a spočinout zrakem na mihotavém světélku, které dodává domovu na útulnosti bez ohledu na to, zda už máte nebo nemáte vánoční výzdobu.
Podle Claudie Tischerové zavedl adventní věnec teolog Johann Hinrich Wichern roku 1860 v domově pro zanedbanou mládež. Byl to zdobený zelený jedlový korunový svícen, v němž bylo mnohem více svíček. Tehdy se jedna červená svíčka rozsvěcela každý den, podobně jako dnes otevíráme dvířka adventního kalendáře. Pouze v neděli byly svíčky bílé.
Za předchůdce adventního věnce bývá považován rakouský Paradeisl, což je na talíři umístěná konstrukce z jedlových větví nebo zimostrázu spojená červenými jablky (min. červená líčka), která tvoří čtyři vrcholy. V každém jablku je umístěna svíčka na místě vyříznutého ohryzku. „Většinou byly použity tři červené svíčky a růžová. Doporučeny byly také tři fialové a jedna růžová svíčka. Každou neděli byla zapálena svíčka, na třetí neděli adventní růžová svíčka, což odpovídá liturgickou barvou neděli Gaudete (latinsky: raduj se). Na čtvrtou neděli adventní svítí i svíčka na nejvyšším vrcholu konstrukce.“ V jednom ze zdrojů jsem se dočetla, že růžová svíčka v Česku není oblíbená, protože je spojována s homosexualitou, neboť za Třetí říše byli gayové označování růžovým trojúhelníkem. O něčem takovém jsem nikdy neslyšela růžová mi mezi fialovými připadá opravdu super. (Viz můj věnec z roku 2014 zde.)
Paradeisl mohl být zdoben sušeným ovocem, ořechy a cukrovím nebo vyřezáváním. Konstrukce byla omotávána červenými a zlatými stuhami. Jiné názvy pro něj jsou Paradeiser, Paradeiserl či Klausbaum. V překladu znamená ráj nebo rajskou zahradu. Jablka symbolizují strom poznání dobrého a zlého a svíčky mají představovat „světlo světa“, Ježíše Krista. Sloužil jako ozdoba svátečního stolu a při modlitbách. Používal se především v Rakousku a Německu. Katolická církev na přelomu 18. a 19. století odsuzovala vánoční stromeček i adventní věnec jako pohanský zvyk.
Věnec symbolizuje Kristův kříž nebo také Boží věčnost a jednotu (tvar kruhu). Větvičky jehličnanů či cesmíny, ze kterých je vyroben, představují život. Dříve se používaly i holé slaměné věnce, které odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly do domu požehnání. Barvou adventu je fialová! Takže kromě třetí – růžové – zasvěcené přátelství mají být všechny svíčky fialové. „Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček. Podle křesťanské liturgie je fialová barvou důstojnosti, pokání a půstu, stejně jako přivítání příchodu Krále (Ježíše Krista na svět). Fialová je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne. Časté jsou i věnce s pátou, bílou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista.“ Luteráni v Americe i Velké Británii používají místo fialové modrou. V tomto liturgickém období je fialové (modré) barvě připisována symbolika pokání, ztišení a čekání (na příchod Krista). Modrá je někdy používána jako symbol královské hodnosti. Některé kostely používají modrou jako symbol pro noční oblohu, očekávání blížícího příchodu krále, Ježíše Krista na svět, nebo jako symbol vody Genesis, počátek nového stvoření. V Evropě se začaly uplatňovat i věnce s bílými svíčkami, protože bílá barva považována za slavnostní. U protestantských církví se používají čtyři červené svíce. To se rozšířilo i k nám a věnec s červenými svíčkami je nyní asi nejrozšířenější barevnou kombinací. Červená je používána jako tradiční vánoční barva, symbolizující radost, srdce, Krista, důstojnost, vítězství bohatství, štěstí a krev. „…Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Ve Švédsku je první svíčka tradičně bílá, další tři jsou fialové. Bílá znamená barvu ráje.
Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou dva tisíce let – na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Některé zdroje ale odkazují i na starý germánský zvyk zapalování uprostřed zimy ohně v zeleném kruhu, který byl symbolem slunce. Adventní neděle stejně jako svíčky mají svoje názvy:
Adventní věnec byl ve 20. století používán zavěšený na čtyřech stuhách pod stropem, s tím, že byl zdoben na stranách. Stuhy se směrem nahoru se sbíhají. Na horní části věnce byly umístěny často u poměrně velké mašle širokých stuh což bylo obvykle dostatečnou výplní mezi svíčkami věnců do domácnosti. Hvězdy, andělíčci, perníky, ale nejčastěji slaměné ozdoby, visely z věnce dolů, z vnitřní strany věnce na tenké stuze, v různé výšce. Bylo jich relativně málo. Nejobvyklejší barvou stuhy a svíček byla červená a oblíbená, mimo fialové, byla i zlatá. Dnes je zvykem umísťovat adventní věnec do středu stolu. S úbytkem sněhu roste používání bílé barvy jako symbolu Vánoc a Adventu aranžéry. Jako adventní věnce (bez svíček) jsou označovány i věnce vyvěšované na dveře nebo na zeď v období adventu.
Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Postupné zapálení většího množství svíček je výrazem rostoucího toužebného očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře Spasitelem, Vyvoleným. Stále zelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti. „…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce…“ (Michal Čížek)
Pokud byste zatoužili po výrobě vlastního adventního věnce, všude na netu najdete spoustu návodů, já jen v rychlosti zmíním, že na základ je vhodné použít větvičky z jehličnanů (ne borovice, nebo modřín), např. tis, jalovec nebo túji, ale ta vám krásně neprovoní byt, na to se hodí spíše jedlička. Větvičky mají mít mezi deseti a patnácti centimetry, kladou se v řadách na sebe. Svíčky je nejvhodnější připevnit na bodec s bezpečnostní podložkou správné velikosti. Na ozdobení můžete použít mašličky, ovoce, šípky, oříšky, růžičky, kusovou skořici, malé kouličky, šišky, jeřabiny, měděné andělské vlasy, jmelí, badyán, plátky citrónu atd.
A na závěr pár bezpečnostních zásad:
http://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/163659/zacina-advent-znate-jeho-vyznam-a-zvyky-prectete-si-je.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adventn%C3%AD_v%C4%9Bnec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Paradeisl
MICHAL, Čížek. Adventní věnec – Delší texty – Advent: [online]. [cit. 2010-02-08]. podle "Kirchen Zeitung" Eichstätt 1992 Dostupné online. http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Adventni-venec.html
http://www.bydlimekvalitne.cz/adventni-vence-svicky-zapalujte-proti-smeru-hodinovych-rucicek-vsadte-na-fialovou
Podle Claudie Tischerové zavedl adventní věnec teolog Johann Hinrich Wichern roku 1860 v domově pro zanedbanou mládež. Byl to zdobený zelený jedlový korunový svícen, v němž bylo mnohem více svíček. Tehdy se jedna červená svíčka rozsvěcela každý den, podobně jako dnes otevíráme dvířka adventního kalendáře. Pouze v neděli byly svíčky bílé.
Za předchůdce adventního věnce bývá považován rakouský Paradeisl, což je na talíři umístěná konstrukce z jedlových větví nebo zimostrázu spojená červenými jablky (min. červená líčka), která tvoří čtyři vrcholy. V každém jablku je umístěna svíčka na místě vyříznutého ohryzku. „Většinou byly použity tři červené svíčky a růžová. Doporučeny byly také tři fialové a jedna růžová svíčka. Každou neděli byla zapálena svíčka, na třetí neděli adventní růžová svíčka, což odpovídá liturgickou barvou neděli Gaudete (latinsky: raduj se). Na čtvrtou neděli adventní svítí i svíčka na nejvyšším vrcholu konstrukce.“ V jednom ze zdrojů jsem se dočetla, že růžová svíčka v Česku není oblíbená, protože je spojována s homosexualitou, neboť za Třetí říše byli gayové označování růžovým trojúhelníkem. O něčem takovém jsem nikdy neslyšela růžová mi mezi fialovými připadá opravdu super. (Viz můj věnec z roku 2014 zde.)
Paradeisl mohl být zdoben sušeným ovocem, ořechy a cukrovím nebo vyřezáváním. Konstrukce byla omotávána červenými a zlatými stuhami. Jiné názvy pro něj jsou Paradeiser, Paradeiserl či Klausbaum. V překladu znamená ráj nebo rajskou zahradu. Jablka symbolizují strom poznání dobrého a zlého a svíčky mají představovat „světlo světa“, Ježíše Krista. Sloužil jako ozdoba svátečního stolu a při modlitbách. Používal se především v Rakousku a Německu. Katolická církev na přelomu 18. a 19. století odsuzovala vánoční stromeček i adventní věnec jako pohanský zvyk.
Věnec symbolizuje Kristův kříž nebo také Boží věčnost a jednotu (tvar kruhu). Větvičky jehličnanů či cesmíny, ze kterých je vyroben, představují život. Dříve se používaly i holé slaměné věnce, které odháněly zlé duchy a tím zajišťovaly do domu požehnání. Barvou adventu je fialová! Takže kromě třetí – růžové – zasvěcené přátelství mají být všechny svíčky fialové. „Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček. Podle křesťanské liturgie je fialová barvou důstojnosti, pokání a půstu, stejně jako přivítání příchodu Krále (Ježíše Krista na svět). Fialová je také barvou utrpení během postní doby a velikonočního týdne. Časté jsou i věnce s pátou, bílou svíčkou uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista.“ Luteráni v Americe i Velké Británii používají místo fialové modrou. V tomto liturgickém období je fialové (modré) barvě připisována symbolika pokání, ztišení a čekání (na příchod Krista). Modrá je někdy používána jako symbol královské hodnosti. Některé kostely používají modrou jako symbol pro noční oblohu, očekávání blížícího příchodu krále, Ježíše Krista na svět, nebo jako symbol vody Genesis, počátek nového stvoření. V Evropě se začaly uplatňovat i věnce s bílými svíčkami, protože bílá barva považována za slavnostní. U protestantských církví se používají čtyři červené svíce. To se rozšířilo i k nám a věnec s červenými svíčkami je nyní asi nejrozšířenější barevnou kombinací. Červená je používána jako tradiční vánoční barva, symbolizující radost, srdce, Krista, důstojnost, vítězství bohatství, štěstí a krev. „…Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Ve Švédsku je první svíčka tradičně bílá, další tři jsou fialové. Bílá znamená barvu ráje.
Rozsvícení svící na adventním věnci nepřímo navazuje na židovskou tradici starou dva tisíce let – na slavení svátků světel zvaných Chanuka. Některé zdroje ale odkazují i na starý germánský zvyk zapalování uprostřed zimy ohně v zeleném kruhu, který byl symbolem slunce. Adventní neděle stejně jako svíčky mají svoje názvy:
- Na Železnou neděli se zapaluje Naděje. „Svíce proroků“, hlavně Izaiáše, kteří předpověděli narození Ježíše Krista. Představuje naději a očekávání příchodu Mesiáše. Někde jí říkají svíčka Patriarchů.
- Na Bronzovou neděli se zapaluje Mír. Podle jiných zdrojů reprezentuje lásku. Označuje se jako „betlémská“, symbolizuje Kristovy jesle. Někde jí říkají svíčka Proroků.
- Na Stříbrnou neděli se zapaluje Přátelství (má být růžová). Obvykle se nazývá „pastýřská“ a představuje radost. Někde jí říkají svíčka Jana Křtitele.
- Na Zlatou neděli se zapaluje Láska. Bývá nazývána „andělská“ svíčka a představuje mír a pokoj. Někde jí říkají svíčka Marie, matky Ježíšovy.
- Na Štědrý den po západu slunce se zapaluje bílá svíčka zasvěcená Kristu, nebo Neposkvrněné Panně Marii. Může také být symbol duchovní čistoty a Vánoc. Zapaluje se na Štědrý den a Boží hod vánoční. Zapálí se všechny svíčky a hoří až do konce.
Adventní věnec byl ve 20. století používán zavěšený na čtyřech stuhách pod stropem, s tím, že byl zdoben na stranách. Stuhy se směrem nahoru se sbíhají. Na horní části věnce byly umístěny často u poměrně velké mašle širokých stuh což bylo obvykle dostatečnou výplní mezi svíčkami věnců do domácnosti. Hvězdy, andělíčci, perníky, ale nejčastěji slaměné ozdoby, visely z věnce dolů, z vnitřní strany věnce na tenké stuze, v různé výšce. Bylo jich relativně málo. Nejobvyklejší barvou stuhy a svíček byla červená a oblíbená, mimo fialové, byla i zlatá. Dnes je zvykem umísťovat adventní věnec do středu stolu. S úbytkem sněhu roste používání bílé barvy jako symbolu Vánoc a Adventu aranžéry. Jako adventní věnce (bez svíček) jsou označovány i věnce vyvěšované na dveře nebo na zeď v období adventu.
Adventní věnec je vykládán jako symbolika Kristova kříže a ve vztahu ke čtyřem světovým stranám jako jeho požehnání na každou světovou stranu. Postupné zapálení většího množství svíček je výrazem rostoucího toužebného očekávání narození Ježíše Krista, který je v křesťanské víře Spasitelem, Vyvoleným. Stále zelené rostliny jsou symbolem života jako takového, nezničitelnosti, stálosti ve víře a také věčnosti. „…Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň i věčnost. Krátké dny v prosinci před "drsnými" nocemi jsou nejtmavějšími v roce. Je to čas bludiček, skřítků a bílých paní jejichž návštěva, jak se věřilo, zaručila velkou úrodu pro příští rok. Věnce, které byly v oknech obydlí a dvorců, měli ukázat na cestu těmto bytostem. A od těchto světel až k adventnímu věnci, který ohlašuje blízké narození Krista, je už jen krátká cesta. Adventní věnec, jak se domníváme, je nejspíš opakování jednoho starého zimního zvyku. Tento zvyk se vrací tak, jako mnoho jiných, zpět ke kouzlu kruhu a stojí jako symbol pro přírodní sílu. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům jako útočiště a věnce ze slámy měly přinášet požehnání, odrážet zlé duchy. Proto se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce…“ (Michal Čížek)
Pokud byste zatoužili po výrobě vlastního adventního věnce, všude na netu najdete spoustu návodů, já jen v rychlosti zmíním, že na základ je vhodné použít větvičky z jehličnanů (ne borovice, nebo modřín), např. tis, jalovec nebo túji, ale ta vám krásně neprovoní byt, na to se hodí spíše jedlička. Větvičky mají mít mezi deseti a patnácti centimetry, kladou se v řadách na sebe. Svíčky je nejvhodnější připevnit na bodec s bezpečnostní podložkou správné velikosti. Na ozdobení můžete použít mašličky, ovoce, šípky, oříšky, růžičky, kusovou skořici, malé kouličky, šišky, jeřabiny, měděné andělské vlasy, jmelí, badyán, plátky citrónu atd.
A na závěr pár bezpečnostních zásad:
- Svíčka stojí daleko od všeho hořlavého (včetně dekorací, záclon) a na protipožárním kalíšku. Svíčka se nestaví do průvanu.
- Nad svíčkou musí být dostatek místa.
- Adventní věnec či svíčky se kladou na nehořlavý povrch.
- Od zapálené svíčky se neodchází. Hasiči nám kdysi říkali, že k velkému rozšíření požáru v bytě stačí pouhé 4 minuty.
- Svíčku dobře zhasněte.
http://www.blesk.cz/clanek/radce-zdravi-a-zivotni-styl-zivotni-styl/163659/zacina-advent-znate-jeho-vyznam-a-zvyky-prectete-si-je.html?utm_source=blesk.cz&utm_medium=copy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Adventn%C3%AD_v%C4%9Bnec
https://cs.wikipedia.org/wiki/Paradeisl
MICHAL, Čížek. Adventní věnec – Delší texty – Advent: [online]. [cit. 2010-02-08]. podle "Kirchen Zeitung" Eichstätt 1992 Dostupné online. http://www.pastorace.cz/Tematicke-texty/Adventni-venec.html
http://www.bydlimekvalitne.cz/adventni-vence-svicky-zapalujte-proti-smeru-hodinovych-rucicek-vsadte-na-fialovou
Žádné komentáře:
Okomentovat