Notýsek

Nedávno jsem byla ve městě a mimo jiné jsem se zašla podívat i do Dobrovského. Úplně dole je takové minipapírnictví a tam jsem si vyhlídla tlustý kroužkový notýsek asi za čtyřicet korun. Nejprve se mi to zdálo celkem hodně, když uvážím, že ty malé tenké, které jsem si kupovala doposud stojí míň než deset korun, ale pak se mi zalíbilo, že je tlustý, má pevné desky a hlavně tu kroužkovou vazbu, tudíž se do něj bude dát krásně psát i v ruce jen tak na stojáka třeba někde na nádraží.

Ani nevím, jestli jsem se to naučila sama, nebo to mám vyčtené z chytrých knih, ale zvykla jsem si všechno si zapisovat. Ne proto, že by mi nesloužila paměť, ale proto, že jí chci dát odpočinout a hlavně volnost. Když se nemusím soustředit na to, že mám tento víkend ozdobit okna, přesadit fialky a umýt kliky na dveřích, může mě napadnout spousta zajímavých věcí, třeba že bych kámošovi k Vánocům moc ráda koupila hořčici se semínkama, protože ji má rád a jak ho znám sám si ji nejspíš nekoupí.

Dokonce už jsem došla tak daleko, že se za svůj notýsek nestydím (neříkám mu blbovníček) a klidně ho vyndám v restauraci, když si chci něco zajímavého poznamenat. Třeba doporučenou knihu k přečtení, nové telefonní číslo, nebo zajímavou myšlenku.

Jeden můj známý byl značně udiven tím, jakou radost mi může udělat úplně obyčejný notýsek a zdálo se, že tak trochu závidí mému příteli, jak to má snadné, když mi radost udělá taková maličkost. Nevyvracela jsem mu to, protože to znělo docela dobře a nemyslím si, že bych byla nějak zvlášť náročná nebo rozmazlená, ale na druhou stranu tak jednoduché to taky není. Tenhle notýsek je fantastický, protože je tak úžasně praktický, je pohodlné ho nosit, protože je maličký a k tomu má na přední stránce vytlemeného smajlíka a nápis „SmileyWorld“.