Možná
už jste z různých mých předcházejících článků poznali, že mám Vánoce
kromobyčejně ráda. Miluju tu atmosféru všeobjímající lásky, vůni jehličí
a čerstvě napečeného cukroví, pálení svíček a prskavek, zdobení
stromečku, večer v rodinném kruhu a hlavně dárečky.
1. Co na těch Vánocích vlastně vidím?
Rozhodla jsem se napsat adventní sérii článků zabývajících se Vánocemi, neboť ty mě fascinují už od dětství a po takovýchto článcích jsem asi vždycky toužila. Kdosi slavný řekl, že píše proto, aby měl co číst.
Já někdy píšu proto, že to, co napíši, jsem si vždycky chtěla přečíst, ale tak nějak nebylo kde. O Vánocích jsem si našla spoustu internetových stránek a knih, ale já bych chtěla víc. Chtěla bych si Vánoce prostudovat. Vědět, jaké jsou různé obyčeje a zvyky, co se dělalo dříve, jak se slaví Vánoce v jiných rodinách i jiných zemích. Chtěla bych být odborníkem na Vánoce. (Připadá mi to praštěný, ne že ne, ale když už o tom přemýšlím několik let, bude asi jednodušší stát se odborníkem na Vánoce, než se této myšlence stále vzpírat, aby vás každý rok znovu a znovu pokoušela, abyste po tom stále toužili.)
Když toho chci o Vánocích zjistit co nejvíc, musím udělat snad jen tři věci. Zaprvé mrknout na to, co o nich ví strýček Google, který ví o všem něco, nebo dokonce všechno o všem, zadruhé zjistit, co o Vánocích píší v knihovně a různých časopisech s recepty, pro ženy a podobně, a zatřetí vyrazit do terénu a poptat se různých lidí, jak oni slaví Vánoce, kdy k nim chodí Ježíšek, co večeří a jak to dělají, aby si Vánoc co nejvíc užili.
První otázku, kterou si musím položit při „vědeckém“ zkoumání Vánoc, je Co na nich vlastně vidím? Je to přece pár dní v roce, celkem nijak významných. Ano, oslavujeme narození Ježíše Krista, ale když nejsem věřící, moc se mě to netýká, řeknu-li to ošklivě. O co vlastně o Vánocích jde? Proč mě tolik fascinují? Nejspíš to bude tím, že je jimi posedlá celá společnost. Velikonoce v takové míře neprožíváme, zatímco Vánoce jsou fantastická příležitost pro prodávající téměř všeho, nabídnout to jako vhodný dárek pod stromeček.
Mám ráda sníh, který dělá nudnou šedivou podzimní krajinu krásnou, neboť se na sluníčku všechno třpytí a září. Jako dítě jsem si užila spoustu sněhu – bobování, lyžování, běžkaření… bruslit jsme chodili na rybník...
Vánoce mám nejspíš tolik ráda taky proto, že jsem si je v dětství tak báječně užívala a vlastně si je díky skvělým přátelům užívám dodnes. U nás doma byly Vánoce vždycky krásné a měly v sobě tolik kouzla, kolik jen mohly. Jsem vděčná za krásné dětství s dokonalými Vánoci. Přestože o tom usilovně přemýšlím, nemohu vám už říct více o tom, co na těch Vánocích vlastně vidím. Ale můžu vám říct, že je miluju a už od půlky listopadu se na ně velice těším.
1. Co na těch Vánocích vlastně vidím?
Rozhodla jsem se napsat adventní sérii článků zabývajících se Vánocemi, neboť ty mě fascinují už od dětství a po takovýchto článcích jsem asi vždycky toužila. Kdosi slavný řekl, že píše proto, aby měl co číst.
Já někdy píšu proto, že to, co napíši, jsem si vždycky chtěla přečíst, ale tak nějak nebylo kde. O Vánocích jsem si našla spoustu internetových stránek a knih, ale já bych chtěla víc. Chtěla bych si Vánoce prostudovat. Vědět, jaké jsou různé obyčeje a zvyky, co se dělalo dříve, jak se slaví Vánoce v jiných rodinách i jiných zemích. Chtěla bych být odborníkem na Vánoce. (Připadá mi to praštěný, ne že ne, ale když už o tom přemýšlím několik let, bude asi jednodušší stát se odborníkem na Vánoce, než se této myšlence stále vzpírat, aby vás každý rok znovu a znovu pokoušela, abyste po tom stále toužili.)
Když toho chci o Vánocích zjistit co nejvíc, musím udělat snad jen tři věci. Zaprvé mrknout na to, co o nich ví strýček Google, který ví o všem něco, nebo dokonce všechno o všem, zadruhé zjistit, co o Vánocích píší v knihovně a různých časopisech s recepty, pro ženy a podobně, a zatřetí vyrazit do terénu a poptat se různých lidí, jak oni slaví Vánoce, kdy k nim chodí Ježíšek, co večeří a jak to dělají, aby si Vánoc co nejvíc užili.
První otázku, kterou si musím položit při „vědeckém“ zkoumání Vánoc, je Co na nich vlastně vidím? Je to přece pár dní v roce, celkem nijak významných. Ano, oslavujeme narození Ježíše Krista, ale když nejsem věřící, moc se mě to netýká, řeknu-li to ošklivě. O co vlastně o Vánocích jde? Proč mě tolik fascinují? Nejspíš to bude tím, že je jimi posedlá celá společnost. Velikonoce v takové míře neprožíváme, zatímco Vánoce jsou fantastická příležitost pro prodávající téměř všeho, nabídnout to jako vhodný dárek pod stromeček.
Mám ráda sníh, který dělá nudnou šedivou podzimní krajinu krásnou, neboť se na sluníčku všechno třpytí a září. Jako dítě jsem si užila spoustu sněhu – bobování, lyžování, běžkaření… bruslit jsme chodili na rybník...
Vánoce mám nejspíš tolik ráda taky proto, že jsem si je v dětství tak báječně užívala a vlastně si je díky skvělým přátelům užívám dodnes. U nás doma byly Vánoce vždycky krásné a měly v sobě tolik kouzla, kolik jen mohly. Jsem vděčná za krásné dětství s dokonalými Vánoci. Přestože o tom usilovně přemýšlím, nemohu vám už říct více o tom, co na těch Vánocích vlastně vidím. Ale můžu vám říct, že je miluju a už od půlky listopadu se na ně velice těším.
Žádné komentáře:
Okomentovat