Konečně jsem se dostala k psaní o své oblíbené knize o štěstí. Už je to nějakou tu chvilku, kdy jsem si poprvé přečetla Projekt štěstí. Četla jsem kreativně a zamýšlela se nad různými body a snažila se je přetvářet pro svůj vlastní život.
Jednou z prvních zajímavostí byla pravidla dospělosti. Doslova mě nadchl seznam jednoduchých a přitom často opomíjených pravidel nebo rad a začala jsem si poznamenávat vlastní. Zpočátku jsem jim říkala velké pravdy a později moudra. Často jsem měla problém s jejich odlišením od rad ke štěstí. Ty můžete najít v samostatném souboru stejně jako velké pravdy. Někdy si jsou podobné, jindy se doslova překrývají. Za „velkou pravdu“ považuju něco, co vám usnadňuje život, pomáhá vám to v každodenním životě a zbavuje vás to zbytečných potíží, naproti tomu tipy ke štěstí by vás vyloženě měly dělat šťastnými. Co je na pomezí, řadím obvykle do štěstí. A jaká byla pravidla dospělosti, která jsem si od Gretchen mohla rovnou převzít?
- Lidé si nevšímají tvých chyb tak moc, jak si myslíš.
- Konej dobro, budeš mít dobrý pocit.
- Ber si s sebou svetr. (Jo, když si vzpomenu na starý dobrý časy, kdy jsem byla pořád zmrzlá a pořád neměla nic teplýho na sebe!)
- Když každý den uděláš i jen trochu práce, hodně se toho zvládne. (Hmmm, to bych si měla dát na nástěnku a pod to napsat: disertace! Vždycky si říkám, že na tu hodinku to nemá cenu.)
- Jestliže nemůžeš něco najít, ukliď si.
- Co děláš každý den, je důležitější než to, co děláš jednou za čas.
- Nemusíš vynikat úplně ve všem.
- Pokud se ti občas něco nepokazí, potom se dost nesnažíš.
- To, co je zábava pro ostatní, nemusí být zábava pro tebe – a naopak.
Tento víkend jsem si pořídila nová moudra – opsala od kamarádky, vymyslela a nebo dokonce slyšela v kostele při mši.
- Zaměř se na svoje přednosti, svá omezení znej, ale moc si v nich nelibuj.
- Nauč se rozlišovat mezi tím, kdo jsi a co děláš.
- Obavy z neúspěchu a sebepodceňování nahraď zaměřením na to, co chceš, a hledání cest, jak toho dosáhnout.
- Najdi odvahu chovat se sám za sebe, i kdyby to mělo být výstřední nebo pro druhé nepochopitelné.
- Vyhledávej lidi, kteří tě inspirují, podporují a pomáhají ti v růstu.
- Řekni si o to, co chceš, třeba to dostaneš. či Jasně, konkrétně a srozumitelně vyjádři, co chceš. Pokud je třeba opakuj to.
- Jednej sebejistě. Neboj se a předem se neomlouvej. Na strach je vždycky času dost.
- Naslouchej druhým.
- Hledej kompromis. Oboustranný prospěch je řešení ne sice nejvýhodnější, ale nejtrvalejší.
- Vytvoř si program, přehled předem určených kroků k cíli.
- Když to nefunguje, dělej to jinak.
- Místo toho, co ti vadí, říkej, jak si představuješ, aby se věci vyvíjely dál.
- Chval vše, co stojí za pochvalu.
- Proč Bůh nepřijde ve zbroji? protože nám chce dát čas přejít na jeho stranu.
- Odpouštěj. Buď laskavá a velkorysá. I když druzí nejsou.
A moje nejoblíbenější velká pravda z dřívějška: Podstatné je to, co si myslíte sami o sobě. Co si o vás myslí druzí lidé, je tak trochu jejich problém.
2 komentáře:
Já teď realizuji toto:
Život jako hra je lepší
Lidé se učí tím že dělají to co dělat chtějí. Čím více to dělají, tím více chtějí vědět, jak to dělat lépe, pokud tedy chtějí dělat právě toto. Učíme se ochutnáváním života. Vydáme se do světa hrajeme nějakou roli a chyby vyplývající z učení se praxí přináší otázky a otázky přináší odpovědi.
Pěkný přístup! Život jako hra... nebo příležitost... to zní lákavě.
Okomentovat