V pátek má svátek Lucie. To se docela hodí, protože tak se jmenuje i jedna postava v povídce, kterou jsem právě dočetla. Jedná se o Příběhy Sherlocka Holmese od Sira Arghura Conana Doyla. Mám knihu, kterou vydalo nakladatelství Jota, s. r. o. v roce 1997. První povídkou je právě Studie v šarlatové. Kromě samotného případu vypráví i o setkání doktora Watsona se Sherlockem.
Povídka měla se vším všudy necelých sto stránek a četla se stejně příjemně, jako se sledoval seriál Sherlock, v němž si hlavní roli zahrál Benedict Cumberbatch. Setkáte se v ní s dobře čitelným písmem, což už bohužel přestává být samozřejmostí, poutavým příběhem a spoustou přímé řeči… čtenář se málem bojí, že se spolu s detektivem ocitl na místě vraždy. Vzhledem k tomu, že učím komunikaci, fascinují mě právě věci, které se jí týkají, a také další zajímavosti ze života detektivů. Třeba že podle délky kroku můžete poznat výšku člověka. Jistě, je to pochopitelné, ale nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela.
Knihu jsem vzala do ruky poté, co se mi jedna kamarádka zmínila o tom, že ji četla. Vzpomněla jsem si na seriál, který mě zaujal a doufala, že se mi kniha bude líbit zrovna tak. Víc už by to snad ani nešlo. A také ji mohu zařadit do svého projektu Literární vzdělávání.
Každému je asi jasné, že se jedná o detektivní příběh. Je ovšem příjemné, že je rozdělen do menších částečně samostatných kapitol, díky kterým se vám (možná) podaří od knihy odtrhnout a jít spát, najíst se a podobně. Závěrem tedy mohu říci, že se mi povídka velice líbila a rozhodně ji doporučuji k přečtení. Nenajdete tam žádné krvavé scény nebo jiné nechutnosti, takže se nemusíte bát, že se vám při popisu mrtvoly bude dělat špatně a pokud jste dosud nikdy nečetli detektivku, je právě teď ten pravý čas to zkusit. A co se týče Lucie, k té se vrátím v dalším článku.
Povídka měla se vším všudy necelých sto stránek a četla se stejně příjemně, jako se sledoval seriál Sherlock, v němž si hlavní roli zahrál Benedict Cumberbatch. Setkáte se v ní s dobře čitelným písmem, což už bohužel přestává být samozřejmostí, poutavým příběhem a spoustou přímé řeči… čtenář se málem bojí, že se spolu s detektivem ocitl na místě vraždy. Vzhledem k tomu, že učím komunikaci, fascinují mě právě věci, které se jí týkají, a také další zajímavosti ze života detektivů. Třeba že podle délky kroku můžete poznat výšku člověka. Jistě, je to pochopitelné, ale nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlela.
Knihu jsem vzala do ruky poté, co se mi jedna kamarádka zmínila o tom, že ji četla. Vzpomněla jsem si na seriál, který mě zaujal a doufala, že se mi kniha bude líbit zrovna tak. Víc už by to snad ani nešlo. A také ji mohu zařadit do svého projektu Literární vzdělávání.
Každému je asi jasné, že se jedná o detektivní příběh. Je ovšem příjemné, že je rozdělen do menších částečně samostatných kapitol, díky kterým se vám (možná) podaří od knihy odtrhnout a jít spát, najíst se a podobně. Závěrem tedy mohu říci, že se mi povídka velice líbila a rozhodně ji doporučuji k přečtení. Nenajdete tam žádné krvavé scény nebo jiné nechutnosti, takže se nemusíte bát, že se vám při popisu mrtvoly bude dělat špatně a pokud jste dosud nikdy nečetli detektivku, je právě teď ten pravý čas to zkusit. A co se týče Lucie, k té se vrátím v dalším článku.
Žádné komentáře:
Okomentovat