Adventní večer v knihovně – procházka po zvycích a záhadných postavách

Do Havlíčkova Brodu vyrážím na poslední chvíli, takže si sice vezmu bloček na poznámky, ale zapomenu, že potřebuji také propisku. Je pět večer, nikde už ji nekoupím. Možná jsem se měla zastavit v Kauflandu. Potřebuji si něco půjčit z dětské knihovny, takže musím pohnout, protože mi v šest zavřou. Spíš cvičně nakouknu do drogerie, jasně, nemají ji ani tady. Na Smetaňáku by něco mohli mít… Kdepak, už vytírají a zavírají, ale ještě mají mít půl hodiny otevřeno, tak se aspoň slušně optám z rohožky, abych jim tam nenašlapala. Aha, tak nemají, ale jsou to moc milé paní a propisku mi darují. Nadšeně je zvu na adventní večer v knihovně k oslavě jejího 120. výročí.

V dětské knihovně provedu obvyklou operaci: vrátit – půjčit a v dospělácké se na mě knihovník mrkne a pronese s úsměvem: „Uplynul měsíc.“ Jasně, už jsem tu zase na ten jejich báječný večer. Asi sem pak přestanu chodit, protože to dojíždění je blbé a celkem to leze do peněz a bylo by výhodnější chodit do knihovny ve městě, kde bydlím, jen mi asi bude trochu smutno, protože tyhle lidi už nějakých pět let vídám, a tak mám naprosto mylný pocit, že je znám.

Lucie

Na přednášce je překvapivě málo lidí a přitom je paní Beránková super. A to jsem se obávala, že by to mohla být trochu nuda, že by to vzala příliš vědecky a tak. Ale je to naopak moc pěkné.

Advent je doba chladu a zimy, ale také čekání na narození Ježíška. Výraz pochází z latinského slova adventus, což znamená příchod světla. Dříve advent trval osm týdnů a bylo to období kajícnosti, odříkání a rozjímání.

Předkřesťanské zvyky bývaly hlučné, lidé se převlékali jako dnes na masopust. Zima byla představována bílou mlčenlivou bytostí. Maškary zaháněly zimu hlučně. Tehdy se oslavoval slunovrat (ten je 21. prosince), křesťané vytvořili oslavu narození Ježíška, protože se jim svátek nedařilo potlačit.

Je třeba dát si pozor na pranostiky. Ty, které pocházejí z 15. století, jsou značně nepřesné (o deset dní) kvůli změně kalendáře – tehdy slunovrat vycházel na svatou Lucii, jak jsem psala v loňském článku z 13. prosince.

Také je třeba vzít v potaz, že: 
"O Vánocích bývá sníh 

jen na Ladových obrázcích."

Podíváme-li se do kalendáře, můžeme jednotlivé zvyky vzít pěkně postupně:

• 11. listopadu – svatý Martin uzavírá podzim a představuje začátek zimy. Přivezl sníh (to už dnes neplatí). K pranostikám patří: „Na sv. Martina husa nejlíp zpívá… ano, na pekáči.“ Tehdy odcházela čeleď z domu a dostávala martinské rohlíčky (kynuté těsto ve tvaru podkov, šlo o obřadní pečivo, tzn. peklo se jenom tehdy) a stehno husy.
• 22. listopadu – svatá Cecilie: Protože během adventu nesměly být zábavy a jiné radovánky jako třeba svatby, byla poslední taneční zábava právě na svatou Cecilii. Provádělo se děkování muzikantům (podobně tomu bylo na svatou Kateřinu 25. 11.). Bylo zakázáno pracovat se vším, co mělo tvar kola, protože svatá Cecilie byla na tomto nástroji mučena. Zvláštností Cecilské zábavy bylo, že během ní byla jen jediná pánská volenka, jinak si tanečníka vybíraly ženy.
• 30. listopadu – svatý Ondřej: Údajně jde o jednu z nejtemnějších nocí, během níž lze nahlédnout do minulosti nebo budoucnosti, například v plaménku svíčky. Ze zvyků se například dochovalo posílání svíček po vodě, ale možná nevíte, že se klepalo na kurník střevícem. Když se ozvala slepice, příští rok se zase nevdám. Za hlavu se házel střevíc, pokud směřoval špičkou ke dveřím, vdám se. Zvířata, stromy i studánky dostávaly jídlo jako poděkování a zároveň prosbu o úrodu v příštím roce. Nejpilnější přadlenka dostala vrkoč – kolovrátky se z půdy směly sundat až po vánočních svátcích.
• 4. prosince – svatá Barbora: Pouze svobodné dívky si nařežou třešňové větvičky, které by měly do Štědrého dne rozkvést. V tomhle mám trochu zmatek, protože kolik dní po Štědrém dni rozkvetou, ten měsíc se vdám, jenže mají rozkvést před Štědrým dnem, ne? Pobaví mě, když asi padesátiletá přednášející přizná, že má nějakou divnou pozdní třešeň: „Mně nikdy nerozkvete, ale to už je jedno.“ Rozkvétání větviček se dělalo ještě před příchodem křesťanství proto, že si lidé chtěli do domu z té uspané přírody přinést něco čerstvého a zářivého, co by připomínalo jaro a život. Bíle oblečené „Barborky“ měly obličej natřený sádlem a posypaný moukou a přes tvář závoj, případně rozpuštěné vlasy, což bylo v té době neobvyklé, neboť se vlasy nosily spletené do copů nebo vrkočů. Chodily po vsi a kontrolovaly, jestli jsou děti hodné. Pokud byly, dostaly dárky: jablíčko, ořechy nebo nějaké pečivo. 



Mikuláš



Čertice

• 5. prosince – svatý Mikuláš: Dříve byly pořádány velké hlučné průvody, které připomínaly dnešní masopust. Mikuláš se jmenoval jeden biskup ve 4. století. Ten prý obdaroval jakéhosi starce, který chtěl poslat své tři dcery do nevěstince, aby vydělaly peníze, které on dlužil a nemohl splatit. Mikuláš mu na okně nechal tolik peněz, že dívkám zbylo ještě na věno. Z tohoto důvodu chodí tato postava oblékaná jako biskup. Mikuláš je patronem dětí a žáků. Když mu při průvodu řekly děti modlitbu, dostaly dárky (ovoce, oříšky, perníčky…), jinak je pokáral. První mikulášské hry jsou doloženy ve 13. století v Evropě, u nás až ve 14. století. Tehdy je pořádali klášterní žáci. Později byly zakazovány mikulášské průvody na koních, tak se začal dělat kůň jako maska. V čele průvodu šla kapela, pak husaři, smrtka, kominík, bába s nůší, žid s nůší, cikánská rodina, vojáci, slaměník, dragoun… Většina masek byli převlečení muži. Děti dostávaly upečené pečivo (kynuté, vizovické – není jedlé, jen na hraní, perník, ten pochází ze 14. století z Německa. Vyráběli ho perníkáři. Těsto odpočívalo i rok ve sklepě, než se zpracovávalo. Vtlačovalo se do dřevěných forem, což bylo značně pracné. Zdobení perníčků je relativně nové – až z 19. století.), ořechy, fíky, sušené ovoce – z toho se vyráběli panáčci. Všechno mělo určitou symboliku, např. jedno jablko zapíchnuté nad jiným symbolizovalo ráj. Bílá barva znamenala smrt, což ještě pořád platí například v Číně, Vietnamu a Indii, křesťané ji začali označovat jako barvu čistoty a neposkvrněnosti. Zelená a červená znamenají život. Symbolické je i kynuté těsto, neboť nabývá, což může představovat zvětšení množství, tj. úrodu. Děti si s ním nejprve hrály a pak ho snědly. V nejchudších rodinách dostávaly rohlík, i tak to byl pro ně svátek, protože bílé pečivo bylo něčím méně obvyklým.

Známá trojice

•  6. prosince – Ženský Mikuláš byl někde nazýván „chození s matičkou“. Bíle zahalené postavy chodily vesnicí po sv. Mikuláši a kontrolovaly, jestli se děti modlí. Opět dostávaly dárky.

svatý Ambrož

• 7. prosince – svatý Ambrož: Byl bíle oděný a lákal děti na cukrovinky a následně je honil a vyhrožoval jim, že jim rozřeže břicho. Zřejmě proto, že o adventu nesmí mlsat (ale když jim to předtím dával Mikuláš, tak to nevadilo?), dneska by se to hodilo, aby se děti nebavily s cizími lidmi, kteří je lákají na sladké.

Lucie

• 13. prosince – svatá Lucie: Jméno vychází z latinského lux, což znamená světlo. Do 6. století na tento den připadal zimní slunovrat. Byl to ženský svátek, protože šlo o poslední den, kdy se smělo příst. (A nebylo to náhodou na Ondřeje?) Lucky měly vlasy zakryté plachetkou, chodily po obydlích a kontrolovaly, zda se nepřede a jestli se dodržuje půst. Kosinkou (křídlem husy) vymetaly kouty a zjišťovaly, jestli tam hospodyně má dobře uklizeno. S Luckami chodily Perchty (Peruchty), které měly na hlavě králičí kůži, tváře mívaly vyřezané z řepy. Ruce měly zakrvácené. V 17. století se učitelé zasloužili o to, aby byl tento způsob strašení dětí jakožto přehnaný zakázán. Na Moravě chodil s Luckami Žber. Svatá Lucie chrání před čarodějnicemi. Věřilo se, že čáry škodí dobytku. Údajně se v tento den otevírala země – předkové prý chodí do světa živých.
  

Celá skupina knihovníků

Advent trval 40 dní – možná nevíte, že poslední adventní neděle může být i na Štědrý den, čili nejdříve může začínat 16. listopadu. Během adventu nesměli být lidé hluční a nesměli se hádat. Také nesměli pít (myšleno alkohol), kouřit a mít sex. Zato měli konat dobro, dávat dary a držet půst. (Možná by to prospělo i naší společnosti.) Byla to doba modliteb a rozjímání. I dnes by měl být půst před oslavami, už kvůli zdraví, a také si pak jídlo více užijete. Dříve se lidé postili i proto, že tak ušetřili drahocenné potraviny, když nebylo jisté, kdy zima skončí. Postili se spíše dospělí než děti. A jak to vypadalo? Nejedlo se maso, leda ryba, mastilo se oleji místo máslem a sádlem, jedlo se hodně luštěnin.

Adventní věnec a svícen jsou relativně novinkou, neboť tyto zvyky pocházejí z 19. století, u nás se objevily až ve 20. století. Adventní věnec vznikl v roce 1838 v Hamburku, kde v místním sirotčinci vyvěsil kněz před dveře nazeleno natřený dřevěný kruh, do něhož každý den dával svíčku a byla u něj kasička na příspěvky pro ty děti. Později se začaly dělat zelené věnce a svíčky se do nich dávaly jen na neděle. Svíčky by správně měly být fialové – jako má kněz roucho. Je to liturgická barva. V třetím týdnu je povoleno růžové roucho, může být užito i čtvrtou postní neděli, a jsou povoleny taneční zábavy. Je to tzv. radostné roucho, na znamení odlehčení půstu. Stejně tak může být i v adventním věnci třetí svíce růžová. Prý se ale špatné shání. Žádný problém, usmívám se, zítra si ji vyrobím přesně podle potřeby.

Adventní kalendář je mladší než věnec-svícen. Pochází z roku 1908 z Mnichova, kde jeden tiskař zhotovil Ježíškovu zem: na jednom archu byly obrázky a na druhém modlitby – cílem bylo jejich opakování. Kalendář měl dětem zkrátit dobu čekání na Ježíška. Za Hitlera byly adventní kalendáře zakázány, v r. 1942 byl vytvořen adventní kalendář s vojáky z bojišť. Po druhé světové válce se začaly kalendáře zase používat a dostaly se i do Ameriky. U nás se objevily po roce 1989.

Ozdobené perníčky

Na závěr přednášky nás knihovnice upozorní, že další setkání bude až v lednu. Při pohledu do kalendáře je mi to jasné – přece nebudou celý den na druhý svátek vánoční trčet v knihovně, stejně by moc lidí nepřišlo. Toho 16. ledna bude poslední večer s knihovnou.

Ještě si dojdu dolů do knihovny vyrobit nějakou pěknou kartičku na dárky díky ozdobné děrovačce a nazdobím si pár perníčků – normálně to nikdy nedělám, protože mi to přijde jako ztráta času a ani mě to moc nebaví, ale když stejně musím čekat, až pojede vlak, docela pěkně si to užiju.

P. S.: Pokud vás zaujalo vyprávění o adventu, další se bude konat v pondělí 15. prosince od 9:30 do 10:30 hod. na adrese: Sociální služby města HB – Domov pro seniory, Reynkova 3643, Havlíčkův Brod.