Myslíte si, že dinosauři už vyhynuli? Tak tenhle americký animáček vyrobený ve studiích firmy Blue Sky Studios vás přesvědčí, že tomu tak být nemusí. Film byl v roce 2002 vydaný společností 20th Century Fox v režii Carlose Saldanhy a Chrise Wedge. Scénář napsal Michael J. Wilson. V roce 2009 byl tento snímek v ČR s největšími tržbami a druhým nejnavštěvovanějším, takže si troufám říci, že ho zná ledaskdo.
O co jde tentokrát? Ellie a Manny čekají miminko a každý to zvládá nějak jinak. Manny nerví, protože chce být dobrým tátou, Diego má strach, že při pohodlném rodinném životě ztrácí své lovecké schopnosti. Sidovi připadá, že by si měl taky založit vlastní rodinu. Manny ho příliš neuklidní, když mu řekne: „Jednou taky budeš mít svoji rodinu. Potkáš bezva holku bez jakýchkoliv vyšších nároků, bez jiných možností nebo možná bez čichu…“ A to by nebyl Sid, aby něco neproved'. A to něco jsou mláďátka tyrannosaura, která si osvojí a začne je vychovávat, jejich pravá máma na to má ovšem trochu jiný názor, a tak si spolu se svými dětmi odnese i lenochoda. Naši přátelé ho jdou zachránit kamsi do jiného světa. Tam se seznámí s lasičákem Buckminsterem, řečeného Buck [bak]. Ten jim nabídne pomoc, ale má pár svých pravidel. Zaprvé – Buck má vždycky pravdu,…, „pravidlo číslo tři – ten, kdo prdí, pude jako poslední,“ na to jeden z bratrů vačičáků smutně svěsí uši a courá se dozadu.
Vtipné taky je, když se tihle dva nepříliš inteligentní vačičáci nadýchají jakéhosi plynu a pak se rozhodnou, že budou zpívat jako čipmankové ve filmu Alvin a chipmunkové. Slova jsem nepochytila, ale melodie je stejná… a k tomu zrovna moje oblíbená. Vtipná je poznámka Ellie: „Zase to zůstane na ženskou…“, nebo Mannyho komentář Sidova chování: „Nevím, co děláš, ale dobrý nápad to nejni.“
V tomto díle se můžete setkat také s velkým albínským baryonyxem Rudlou. Kromě veverky Scratta se tu najde i veverčice Scratte a bojují spolu o žalud.
Na ČSFD má 73 %.
O co jde tentokrát? Ellie a Manny čekají miminko a každý to zvládá nějak jinak. Manny nerví, protože chce být dobrým tátou, Diego má strach, že při pohodlném rodinném životě ztrácí své lovecké schopnosti. Sidovi připadá, že by si měl taky založit vlastní rodinu. Manny ho příliš neuklidní, když mu řekne: „Jednou taky budeš mít svoji rodinu. Potkáš bezva holku bez jakýchkoliv vyšších nároků, bez jiných možností nebo možná bez čichu…“ A to by nebyl Sid, aby něco neproved'. A to něco jsou mláďátka tyrannosaura, která si osvojí a začne je vychovávat, jejich pravá máma na to má ovšem trochu jiný názor, a tak si spolu se svými dětmi odnese i lenochoda. Naši přátelé ho jdou zachránit kamsi do jiného světa. Tam se seznámí s lasičákem Buckminsterem, řečeného Buck [bak]. Ten jim nabídne pomoc, ale má pár svých pravidel. Zaprvé – Buck má vždycky pravdu,…, „pravidlo číslo tři – ten, kdo prdí, pude jako poslední,“ na to jeden z bratrů vačičáků smutně svěsí uši a courá se dozadu.
Vtipné taky je, když se tihle dva nepříliš inteligentní vačičáci nadýchají jakéhosi plynu a pak se rozhodnou, že budou zpívat jako čipmankové ve filmu Alvin a chipmunkové. Slova jsem nepochytila, ale melodie je stejná… a k tomu zrovna moje oblíbená. Vtipná je poznámka Ellie: „Zase to zůstane na ženskou…“, nebo Mannyho komentář Sidova chování: „Nevím, co děláš, ale dobrý nápad to nejni.“
V tomto díle se můžete setkat také s velkým albínským baryonyxem Rudlou. Kromě veverky Scratta se tu najde i veverčice Scratte a bojují spolu o žalud.
Na ČSFD má 73 %.
Žádné komentáře:
Okomentovat