Traduje se, že nejstarší část zámku nechal vystavět hrabě Štěpán ze Šternberka, ale žádné písemné důkazy toho nejsou k mání. V roce 1567 nechal Burian III. Trčka z Lípy postavit tzv. Trčkovské oddělení zámku, který se začal používat jako lovecký zámek. Z této doby pochází latinský nápis nad portálem na jižním průčelí zámku, který v překladu říká: „Není pokoje na tomto světě, Burian Trčka z Lípy, první komoří císařský, 1567.“ Roku 1668 Jan Bartoloměj z Vernieru světelský zámek rozšířil o dnešní východní křídlo. V roce 1722 koupil Světlou hrabě František Antonín Černín a v roce 1737 byla postavena zadní část světelského zámku. V roce 1821 přešel zámek do majetku rodu Salm-Reifferscheidtů, kteří si v roce 1869 přizvali k přestavbě svého sídla vídeňského architekta Svatoše. Ten přistavěl k západnímu křídlu v novorenesančním slohu věžičku, balkon nad hlavním vstupem a na nádvoří uzavřel arkády řadou oken. Jeho přestavbou tehdy zámek získal svou dnešní podobu.
V roce 1913 převzala zámek i panství Pozemková banka, o rok později ho koupil továrník Richard Moravetz. Během druhé světové války sloužil zámek jako kasárny německé armády. V roce 1945 jej převzal československý stát a využíval jej jako kasárnu pro armádu, později sloužil jako učňovské středisko mládeže. V roce 1950 byl pronajat Státní pojišťovně a v části byly byty. Možná by se ještě dnes našel někdo, kdo tehdy bydlel na zámku, jenže už tehdy nejspíš uvnitř moc jako zámek nevypadal.
V roce 1952 v něm bylo zřízeno středisko pracujícího dorostu a v roce 1960 převzalo zámek ZOU (zemědělské odborné učiliště), byl upraven pro potřeby školy. Od roku 2011 je v části muzeum Světelska. V roce 2013 rada města prodala zámek rodině Dégermée. Již v červnu 2014 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. „Návštěvníci si mohou prohlédnout Expozici historického evropského skla, která obsahuje téměř 1100 skleněných předmětů vytvořených v období od baroka do počátku 20. století. Expozice se nachází v dobových interiérech v přízemí a v prvním patře východního křídla zámku. Součástí této expozice je Muzeum Světelska, seznamující návštěvníky s historií města, významnými osobnostmi a expozicemi kamenictví a sklářství.“ Dále je možno vidět výstavu Království panenek, nebo navštívit dětský pohádkový okruh Na Sázavě seznamující s regionálními posázavskými pověstmi od Eduarda Doubka. Můžete navštívit také kavárnu Ladurée.
Plánuje se kompletní rekonstrukce celého zámeckého areálu, velký zámecký okruh provázející návštěvníky od období renesance po novorenesanci, otevření vinárna, restaurace a vybudování hotelových pokojů.
My za 90 korun vyrážíme do Expozice historického evropského skla, které je zapůjčeno z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Tento soubor skla nebyl dosud nikdy vystavován v takovém rozsahu.
Současně s tím navštěvujeme Muzeum Světelska, které je zde od roku 2009. Zvědavě zkoušíme zvednout kamenný 150 kg těžký blok kamene s pomocí kladek. Údajně bychom tak měli vyvíjet sílu jako na 50 kilogramů, no, sotva jím pohnu, ale dvě děti s průvodkyní to zvládly. Překvapilo mě, že existuje několik druhů žuly nazvaných podle okolních míst: světelská, melechovská – má největší a nejhrubší zrna, lipnická, stvořidelská. Kamenictví, broušení granátů a sklářství je na Světelsku tradiční, takže se sem tato výstava hodí. Převážně je zde vystaveno české sklo.
V období baroka 17.–18. století bylo čiré sklo, holby na pivo s cínovými víky, chladicí nádoby – dal se do nich led a láhev s vínem, nádobky na oplachování prstů po jídle, skleničky na olej a ocet v podobě miničajové konvičky. Zajímavé též byly kropenky na svěcenou vodu.
V závěrečné části baroka zvané rokoko je možno vidět malbu zlatem na sklo, ploché lahve na převážení, jejichž výhoda spočívala v tom, že se jich víc vešlo vedle sebe, mléčné sklo, které vypadalo jako porcelán, ale bylo nesrovnatelně levnější.
Počátkem 19. století ve 20. a 30. letech frčely pestré barvy ve stylu biedermeier. Na téhle výstavě se můžete pokochat zvonky na služky, dvojbaňkou na sůl a pepř, červeným sklem nazývaným „zlatý rubín“, neboť se barví zlatem – ale dá se i mědí. Objevil se také červený a černý hyalit – neprůhledné lesklé sklo. Zajímavé je tzv. nitkované sklo, kdy jsou do čirého skla zatavené barevné skleněné nitky.
V 2. polovině 19. století přichází inspirace renesancí a vyrábí se například zelené lesní sklo. Zvláštní vzhled má „popraskané“ sklo – žhavá sklovina se ponoří do vody a tím pádem popraská, pak se musí znovu ponořit do žhavé skloviny. Vypadá to jako krakelované. Jiná technika – millefiori připomíná kvítky z fimo hmoty. Tuto techniku znaly ve starém Egyptě, pak byla zapomenuta a následně objevena benátskými mistry. Někde též vidíme lahve v podobě pistolí a jiné výstřelky.
Prohlížíme si soupravy krabiček: jedna je na mýdlo, jiná na kartáček, další na prstýnky, lavory a džbány, flakóny na kolínskou a parfém, dózy na sladkosti ve tvaru dýní, uzamykatelné krabičky na sekaný cukr, protože byl drahý, soupravu na vajíčka a dvě nádobky na sůl a pepř a další na hořčici, kalamáře na inkoust…
Zdroje:
vlastní poznámky z prohlídky
http://www.zameksvetla.cz/
V roce 1913 převzala zámek i panství Pozemková banka, o rok později ho koupil továrník Richard Moravetz. Během druhé světové války sloužil zámek jako kasárny německé armády. V roce 1945 jej převzal československý stát a využíval jej jako kasárnu pro armádu, později sloužil jako učňovské středisko mládeže. V roce 1950 byl pronajat Státní pojišťovně a v části byly byty. Možná by se ještě dnes našel někdo, kdo tehdy bydlel na zámku, jenže už tehdy nejspíš uvnitř moc jako zámek nevypadal.
V roce 1952 v něm bylo zřízeno středisko pracujícího dorostu a v roce 1960 převzalo zámek ZOU (zemědělské odborné učiliště), byl upraven pro potřeby školy. Od roku 2011 je v části muzeum Světelska. V roce 2013 rada města prodala zámek rodině Dégermée. Již v červnu 2014 byl zámek zpřístupněn veřejnosti. „Návštěvníci si mohou prohlédnout Expozici historického evropského skla, která obsahuje téměř 1100 skleněných předmětů vytvořených v období od baroka do počátku 20. století. Expozice se nachází v dobových interiérech v přízemí a v prvním patře východního křídla zámku. Součástí této expozice je Muzeum Světelska, seznamující návštěvníky s historií města, významnými osobnostmi a expozicemi kamenictví a sklářství.“ Dále je možno vidět výstavu Království panenek, nebo navštívit dětský pohádkový okruh Na Sázavě seznamující s regionálními posázavskými pověstmi od Eduarda Doubka. Můžete navštívit také kavárnu Ladurée.
Plánuje se kompletní rekonstrukce celého zámeckého areálu, velký zámecký okruh provázející návštěvníky od období renesance po novorenesanci, otevření vinárna, restaurace a vybudování hotelových pokojů.
 |
| Noční pohled na zámek za řekou |
My za 90 korun vyrážíme do Expozice historického evropského skla, které je zapůjčeno z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Tento soubor skla nebyl dosud nikdy vystavován v takovém rozsahu.
Současně s tím navštěvujeme Muzeum Světelska, které je zde od roku 2009. Zvědavě zkoušíme zvednout kamenný 150 kg těžký blok kamene s pomocí kladek. Údajně bychom tak měli vyvíjet sílu jako na 50 kilogramů, no, sotva jím pohnu, ale dvě děti s průvodkyní to zvládly. Překvapilo mě, že existuje několik druhů žuly nazvaných podle okolních míst: světelská, melechovská – má největší a nejhrubší zrna, lipnická, stvořidelská. Kamenictví, broušení granátů a sklářství je na Světelsku tradiční, takže se sem tato výstava hodí. Převážně je zde vystaveno české sklo.
V období baroka 17.–18. století bylo čiré sklo, holby na pivo s cínovými víky, chladicí nádoby – dal se do nich led a láhev s vínem, nádobky na oplachování prstů po jídle, skleničky na olej a ocet v podobě miničajové konvičky. Zajímavé též byly kropenky na svěcenou vodu.
V závěrečné části baroka zvané rokoko je možno vidět malbu zlatem na sklo, ploché lahve na převážení, jejichž výhoda spočívala v tom, že se jich víc vešlo vedle sebe, mléčné sklo, které vypadalo jako porcelán, ale bylo nesrovnatelně levnější.
Počátkem 19. století ve 20. a 30. letech frčely pestré barvy ve stylu biedermeier. Na téhle výstavě se můžete pokochat zvonky na služky, dvojbaňkou na sůl a pepř, červeným sklem nazývaným „zlatý rubín“, neboť se barví zlatem – ale dá se i mědí. Objevil se také červený a černý hyalit – neprůhledné lesklé sklo. Zajímavé je tzv. nitkované sklo, kdy jsou do čirého skla zatavené barevné skleněné nitky.
V 2. polovině 19. století přichází inspirace renesancí a vyrábí se například zelené lesní sklo. Zvláštní vzhled má „popraskané“ sklo – žhavá sklovina se ponoří do vody a tím pádem popraská, pak se musí znovu ponořit do žhavé skloviny. Vypadá to jako krakelované. Jiná technika – millefiori připomíná kvítky z fimo hmoty. Tuto techniku znaly ve starém Egyptě, pak byla zapomenuta a následně objevena benátskými mistry. Někde též vidíme lahve v podobě pistolí a jiné výstřelky.
Prohlížíme si soupravy krabiček: jedna je na mýdlo, jiná na kartáček, další na prstýnky, lavory a džbány, flakóny na kolínskou a parfém, dózy na sladkosti ve tvaru dýní, uzamykatelné krabičky na sekaný cukr, protože byl drahý, soupravu na vajíčka a dvě nádobky na sůl a pepř a další na hořčici, kalamáře na inkoust…
Zdroje:
vlastní poznámky z prohlídky
http://www.zameksvetla.cz/
Žádné komentáře:
Okomentovat