Vánoce u nás 1 (vánoční speciál)

Den před Štědrým večerem vyvrcholila panika – bylo potřeba pouklízet poslední drobnosti: vytahané knihy – Budou pohádky, na Sherlocka nebude čas! (A taky mám nachystanou novou literaturu k disertaci.) – pletení, poznámky k článkům na blog, pastelky – pořád si myslím, že „dneska“ už konečně zkusím kreslit podle Zentangle, na kterou jsem tak dlouho čekala… A samozřejmě je potřeba doháčkovat další hvězdičky na stromeček, doplést růžový šátek na štěpánský ples a ušít hvězdičkové prostírání…

Na Štědrý den vstávám s úsměvem – sníh sice není, ale aspoň svítí slunce. A taky se mi splnilo přání – letos budu mít stromeček ozdobený háčkovanýma hvězdičkama! Už letos. Myslela jsem, že bych je stihla do příštích Vánoc – celou tu stovku… Teď jich je něco přes dvacet.

Ráno koukám na poslední zbyteček černobílé Popelky. Skvělá! Ta zpívaná z roku 1969. Ke snídani si dám vánoční štolu s marcipánem a pak se dívám ještě na Zlatovlásku. Před obědem s rodinou ozdobíme stromek a uděláme polévku z kapra. Letos ladíme ozdůbky do zlata a červena, plus já tam propašuji svou modrou vzpomínkovou labuť z Kostelce nad Orlicí.

Po polévce se jdou balit dárky a pak tradiční cesta na hřbitov. Trochu se provětrat, zapálit svíčky… zjistit, že sousední hrob zmizel. Divné, takhle před Vánoci. A pak domů a ozdobit druhý stromeček (předčasný Ježíšek mi kromě výhry v Turistickém deníku, návštěvy přednášky, kde už nebylo místo, nadělil ještě druhý stromek – ten na moje háčkované ozdobičky).

Dneska už je jasné, že na plese růžový šátek mít nebudu... ale aspoň jsem si už nachystala šaty.