Snídáme vánočku nebo spíš štolu
co na tom záleží, když jíme spolu.
Kocour se uloží pod vánoční stromeček,
vždyť je to taky náš malý dáreček.
co na tom záleží, když jíme spolu.
Kocour se uloží pod vánoční stromeček,
vždyť je to taky náš malý dáreček.
Po návratu ze hřbitova jsou na řadě dárky – ale kdepak, žádný Ježíšek. Slavíme narozeniny. Takže dárečky a dokonce tvarohový dort s želatinou a ovocem – mmm, ňam. Škoda, že ho nemůžu sežrat celý, taková lahůdka (tři tvarohy a jedna smetana). A k tomu koukat na pohádku a chystat nahrávání té večerní. Vlastně to není potřeba – začíná totiž v sedm, a tak se na ni stihneme podívat. Potom si popřejeme se sklenkou „aperitivu“, rozdáme a rozbalíme dárečky. Máme léty prověřený systém, myslím, že velice dobrý. Každý rozbalí jeden dárek a začíná se od nejstaršího, tak se už v dětství předešlo tahanicím, ale taky nudě, kdybychom měli čekat, až si někdo rozbalí všechny dárečky…
Ale pěkně popořadě… nejdřív se kouká na pohádku v obýváku – velice výhodné: zatímco my se koukáme, Ježíšek naježí (úchylné slovo), pak mu trochu pomůžeme s našimi dárky (aby toho náhodou nebylo málo, že jo? ;-)), no a pak si popřejeme, sedneme k svátečně prostřenému stolu = červený ubrus se svíčkama, rozkvetlá barborka a větve ve váze ozdobené fialovými háčkovanými hvězdičkami, které jsme nechtěli dávat na náš druhý stromek. Bramborový salát a osmažený kapr obalený ve strouhance. Klasika. Dneska už sním celý řízek, dřív jsem nechávala část za těma velkýma kostma. Na cukroví už nemám chuť – na mlsání bude čas ještě jindy.
O půl desáté už poletujeme, fofrem se oblékáme a hurá do kostela na půlnoční. U nás je teda půlnoční v deset hodin, protože farář pak jede domů, nebo někam jinam, ale to nevadí, aspoň můžeme jít dřív spát. Cestou do města si povídáme o dárkách, pak asi tak hodinku stojíme vzadu v kostele a posloucháme kázání. Věřící nejsem, půlnoční je spíš tradicí – setkání se s přáteli a předání dárků a chvilka zamyšlení nad vlastním životem. A taky se chci podívat na betlémek, doma žádný nemáme. Jo a samozřejmě si zazpívat koledy, protože to už bohužel od smrti babičky taky neděláme a je nám to líto.
Je překvapivě teplo a nějaká paní v kostele skoro omdlí, naštěstí je ještě kus za námi blízko ke dveřím, tak ji vyvedou ven na vzduch. Cestou domů začíná pršet, nevadí, máme to kousek. A za pár dní nás čeká sníh, ale to v tuto chvíli ještě netušíme.
Ale pěkně popořadě… nejdřív se kouká na pohádku v obýváku – velice výhodné: zatímco my se koukáme, Ježíšek naježí (úchylné slovo), pak mu trochu pomůžeme s našimi dárky (aby toho náhodou nebylo málo, že jo? ;-)), no a pak si popřejeme, sedneme k svátečně prostřenému stolu = červený ubrus se svíčkama, rozkvetlá barborka a větve ve váze ozdobené fialovými háčkovanými hvězdičkami, které jsme nechtěli dávat na náš druhý stromek. Bramborový salát a osmažený kapr obalený ve strouhance. Klasika. Dneska už sním celý řízek, dřív jsem nechávala část za těma velkýma kostma. Na cukroví už nemám chuť – na mlsání bude čas ještě jindy.
O půl desáté už poletujeme, fofrem se oblékáme a hurá do kostela na půlnoční. U nás je teda půlnoční v deset hodin, protože farář pak jede domů, nebo někam jinam, ale to nevadí, aspoň můžeme jít dřív spát. Cestou do města si povídáme o dárkách, pak asi tak hodinku stojíme vzadu v kostele a posloucháme kázání. Věřící nejsem, půlnoční je spíš tradicí – setkání se s přáteli a předání dárků a chvilka zamyšlení nad vlastním životem. A taky se chci podívat na betlémek, doma žádný nemáme. Jo a samozřejmě si zazpívat koledy, protože to už bohužel od smrti babičky taky neděláme a je nám to líto.
Je překvapivě teplo a nějaká paní v kostele skoro omdlí, naštěstí je ještě kus za námi blízko ke dveřím, tak ji vyvedou ven na vzduch. Cestou domů začíná pršet, nevadí, máme to kousek. A za pár dní nás čeká sníh, ale to v tuto chvíli ještě netušíme.
Žádné komentáře:
Okomentovat