 |
| foto: JV |
Po návštěvě sklárny Ajeto jsme vyrazili na hrad Grabštejn, jeden z nejstarších v severních Čechách. Průvodkyni nám dělala Tereza Bendová, která byla poněkud specifická, taková trochu divná a přidrzlá, ale nakonec se mi prohlídka líbila. Díky tomu byla jedinečná. Například nás požádá, ať drobné dáme průvodci místo obvyklého házení do studny, že takto přinesou štěstí zaručeně – alespoň jemu. Vtipná je poznámka, že jí plastika Olbrama Zoubka nazvaná Zastavení připomíná její tetu, když vidí myš. Na židli na pokladně leží černo-bílý kocourek, se kterým se hned pomazlíme. Tohle je taková kočičí dovolená, protože další den budu hladit ještě jednoho „mucka“.
Bohužel za tenhle velký hrad získám v Hradníkovi jen jeden jediný bod. Ač velký, není uveden na seznamu vhodných k návštěvě. Pátrání po tom, proč je tomu tak, bylo snadné. – Dlouho totiž nebyl přístupný.
Grabštejn je gotický hrad ze 13. století. Tři sta let patřil Donínům, kteří ho prodali kvůli dluhům, a v 16. století ho nechal císařský rada a zároveň zemský místokancléř dr. Jiří Mehla ze Střelic přestavět na renesanční zámek. V té době byla kaple sv. Barbory opatřena malířskou výzdobou, díky níž je považována za jednu z perel renesance a raného manýrismu v Čechách. Pravděpodobným autorem maleb je Heinrich Bocksberger. Svatá Barbora je patronkou horníků a havířů. Zobrazována bývá s věží v ruce, čímž se nechce naznačit, že ráda hraje šachy, ale že ji otec zavřel do věže, protože se nechtěla vdát. Na mši nebo na svatbě můžete slyšet zdejší barokní varhany. Malby byly odhalovány infračerveným světlem. Tato kaple je zvláštní i tím, že se nachází na venkovském sídle.
Následně zámek získali Ferdinand Hoffmann z Grünbühelu, rod Černousů, pak Nosticové a Trauttmansdorffové. Na začátku třicetileté války vyhořela velká hradní věž a roku 1655 bylo na příkaz císaře strženo hradební opevnění. Od roku 1704 byl zámek ve vlastnictví Gallasů a po nich Clam-Gallasů. Využíván byl až do konfiskace v roce 1945. Od roku 1953 do 70. let byl zámek sídlem Československé armády, za tu dobu se propadly stropy i střecha. Od roku 1990 se rekonstruuje a památkou byl vyhlášen až v letošním roce (2014). Dolní zámek a přilehlý park dodnes využívá Armáda České republiky k výcviku služebních psů a jako základnu armádních psovodů. Horní zámek je státní a spravuje ho Národní památkový ústav. Vstupné je sto korun a nám ve 13:20 začíná prohlídka.
Hrad je postaven na čediči (neboli bazaltu), který je v této krajině celkem typickou horninou. Nejprve se jdeme podívat do hradního sklepení, v němž se drží teplota 6–8°C, taková jejich lednice, protože se sem od řeky nosil led, aby se tu daly dlouho uchovávat potraviny. Zajímavé je, že do sklepa vedou dřevěné schody, to proto, aby se po nich mohly válet sudy s vínem a nerozbily se.
Nahoře v sálech mě zaujmou podobizny, které jsou klidně vystaveny i na místech, na něž září slunce. To je trochu nezvyklé. Podobnou zajímavostí je zazděný komín krbu, je tomu tak kvůli statice. Protože některé místnosti „nedýchají“, musí se tam často větrat. Co se týče věže, ta má 18 metrů, ačkoliv původně byla vysoká 30 metrů.
Osobností, která rozhodně stojí za zmínku, je Josefina Clara-Aldringen, největší kráska své doby. Narodila se 9. července 1777 a zemřela 12. prosince 1828. Jejím otcem byl hrabě Philipp Clara-Aldringen a matkou Barbora Schaffgotsch Frn zu Kynast und Greiffens. A čím je zajímavá? Učila se totiž hudbě u samotného Beethovena – s výukou svolil, až když ji uviděl. Dokonce pro ni prý složil nějaké skladby. A drobné překvapení – údajně se do ní zakoukal. A co víc? Ona mu dala košem a jejím manželem se stal Christian (Josef) Christoph von Clam und Gallas auf Friedland (narozen 3. září 1771, zemřel 21. srpna 1838).
Mecenášem hradu je Luděk Vele, sólista opery Národního divadla, pokud ho máte zájem vidět, můžete se s ním zde setkat na vystoupení 14. 12. a 21. 12. 2014 při prohlídkách vždy od 13:00 a 14:00.
P. S.: Ačkoliv se leckde píše, že hrad byl přestavěn na renesanční zámek, samotné stránky instituce nesou název „hrad Grabštejn“.
Zdroje:
vlastní poznámky
http://cs.wikipedia.org/wiki/Grab%C5%A1tejn
http://genealogy.euweb.cz/austria/clary2.html
http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/126684/SpisyFF_091-1964-1_4.pdf?sequence=1
Bohužel za tenhle velký hrad získám v Hradníkovi jen jeden jediný bod. Ač velký, není uveden na seznamu vhodných k návštěvě. Pátrání po tom, proč je tomu tak, bylo snadné. – Dlouho totiž nebyl přístupný.
Grabštejn je gotický hrad ze 13. století. Tři sta let patřil Donínům, kteří ho prodali kvůli dluhům, a v 16. století ho nechal císařský rada a zároveň zemský místokancléř dr. Jiří Mehla ze Střelic přestavět na renesanční zámek. V té době byla kaple sv. Barbory opatřena malířskou výzdobou, díky níž je považována za jednu z perel renesance a raného manýrismu v Čechách. Pravděpodobným autorem maleb je Heinrich Bocksberger. Svatá Barbora je patronkou horníků a havířů. Zobrazována bývá s věží v ruce, čímž se nechce naznačit, že ráda hraje šachy, ale že ji otec zavřel do věže, protože se nechtěla vdát. Na mši nebo na svatbě můžete slyšet zdejší barokní varhany. Malby byly odhalovány infračerveným světlem. Tato kaple je zvláštní i tím, že se nachází na venkovském sídle.
Následně zámek získali Ferdinand Hoffmann z Grünbühelu, rod Černousů, pak Nosticové a Trauttmansdorffové. Na začátku třicetileté války vyhořela velká hradní věž a roku 1655 bylo na příkaz císaře strženo hradební opevnění. Od roku 1704 byl zámek ve vlastnictví Gallasů a po nich Clam-Gallasů. Využíván byl až do konfiskace v roce 1945. Od roku 1953 do 70. let byl zámek sídlem Československé armády, za tu dobu se propadly stropy i střecha. Od roku 1990 se rekonstruuje a památkou byl vyhlášen až v letošním roce (2014). Dolní zámek a přilehlý park dodnes využívá Armáda České republiky k výcviku služebních psů a jako základnu armádních psovodů. Horní zámek je státní a spravuje ho Národní památkový ústav. Vstupné je sto korun a nám ve 13:20 začíná prohlídka.
Hrad je postaven na čediči (neboli bazaltu), který je v této krajině celkem typickou horninou. Nejprve se jdeme podívat do hradního sklepení, v němž se drží teplota 6–8°C, taková jejich lednice, protože se sem od řeky nosil led, aby se tu daly dlouho uchovávat potraviny. Zajímavé je, že do sklepa vedou dřevěné schody, to proto, aby se po nich mohly válet sudy s vínem a nerozbily se.
Nahoře v sálech mě zaujmou podobizny, které jsou klidně vystaveny i na místech, na něž září slunce. To je trochu nezvyklé. Podobnou zajímavostí je zazděný komín krbu, je tomu tak kvůli statice. Protože některé místnosti „nedýchají“, musí se tam často větrat. Co se týče věže, ta má 18 metrů, ačkoliv původně byla vysoká 30 metrů.
Osobností, která rozhodně stojí za zmínku, je Josefina Clara-Aldringen, největší kráska své doby. Narodila se 9. července 1777 a zemřela 12. prosince 1828. Jejím otcem byl hrabě Philipp Clara-Aldringen a matkou Barbora Schaffgotsch Frn zu Kynast und Greiffens. A čím je zajímavá? Učila se totiž hudbě u samotného Beethovena – s výukou svolil, až když ji uviděl. Dokonce pro ni prý složil nějaké skladby. A drobné překvapení – údajně se do ní zakoukal. A co víc? Ona mu dala košem a jejím manželem se stal Christian (Josef) Christoph von Clam und Gallas auf Friedland (narozen 3. září 1771, zemřel 21. srpna 1838).
Mecenášem hradu je Luděk Vele, sólista opery Národního divadla, pokud ho máte zájem vidět, můžete se s ním zde setkat na vystoupení 14. 12. a 21. 12. 2014 při prohlídkách vždy od 13:00 a 14:00.
P. S.: Ačkoliv se leckde píše, že hrad byl přestavěn na renesanční zámek, samotné stránky instituce nesou název „hrad Grabštejn“.
Zdroje:
vlastní poznámky
http://cs.wikipedia.org/wiki/Grab%C5%A1tejn
http://genealogy.euweb.cz/austria/clary2.html
http://digilib.phil.muni.cz/bitstream/handle/11222.digilib/126684/SpisyFF_091-1964-1_4.pdf?sequence=1
Žádné komentáře:
Okomentovat