Sklárna Ajeto a Havraní skály

Tentokrát jsme na dovolenou vyrazili už v pátek 24. října hned ráno. Měli jsme v úmyslu konečně navštívit sklárnu Ajeto, jejíž prohlídku jsme plánovali již v předešlých letech, bohužel je otevřená jen ve všední dny, a tak nám to dosud nevyšlo. Trochu nás zarazí, že je na parkovišti jen jedno auto, ale co, třeba jsou všichni potenciální návštěvníci v práci. Jenže pak na ceduli vidíme bílé na černém – křídou napsané – že dnes mají z technických důvodů výjimečně zavřeno. Zrovna dneska! Jsme neodbytní a jdeme aspoň nakouknout do dvora. Obdivuji skleněné ptáčky a prohlížím si krčmu. Když si ven vyjde zakouřit nějaký chlapík, trochu s ním pokecáme a dozvíme se, že zítra bude výjimečně otevřeno (je sobota) a k tomu to bude Den otevřených dveří. Tak že bychom se sem vydali znovu?

Když se nám představí, zjistíme, že je to sám spolumajitel podniku. Před odchodem si ještě všimnu druhé cedule umístěné blíž k zadnímu vchodu, na níž je napsáno: Dnes opravdu zavřeno. Rozesměje mě to. Asi je víc takových zvědavců, jako jsme my.

Druhým bodem našeho programu je rozhledna Na stráži ve Sloupu v Čechách. Je relativně nová a my u ní ještě nebyli. Vystoupíme z auta a jen zklamaně koukáme na cedulku přidělanou k šipce – jen v sobotu a neděli! Dneska máme vážně smůlu.

Nedá se nic dělat, kultura nebude, vydáme se jen na pěší okruh přes Lesní divadlo. Zdá se mi povědomé – jako bych tu už někdy byla. A taky že jo, před pár lety, kdy tu ještě rozhledna nestála. Lesní divadlo v Mlýnech patří mezi nejvýznamnější přírodní divadla v Čechách. Tento typ divadel vznikal především v první polovině 20. století v oblastech se zajímavým členitým terénem. Návštěvnost byla tehdy velice vysoká – do tohoto divadla údajně chodilo pravidelně až tisíc lidí. Trochu o tom pochybuji – nejsem si tak docela jistá, kam by se tam vešli a taky odkud by až museli přijít. Do přírodních divadel jezdili umělci-profesionálové. Hlavním žánrem byla opereta. Nyní se v divadle hraje přibližně 10 až 12 představení za sezónu a průměrná návštěvnost je 60 až 70 diváků.

Po malé procházce odjíždíme kus dál do Radvance, odkud vyrážíme – už zase pěšky – na Havraní skály. Je krásné slunečné počasí, a tak si příjemnou podzimní turistiku užíváme. Havraní skály jsou tvořeny skupinou sedmi pískovcových věží – údajně zkamenělých průvodců zlého rytíře – dříve se jí říkalo Sedm havranů. Nejvyšší skála (371 m) prý v 17. století sloužila jako popraviště sloupského hradu, roku 1829 do ní nechal hrabě Karel Kinský vytesat schodiště, a tak se dnes můžeme pokochat rozhledem po okolí. Kdyby do ní každý hlupák neryl svoje jméno, vypadala by lépe.

Havraní skály (foto: JV)

Cestou zpátky se trochu namlsáme brusinek rostoucích u cesty. Projdeme se lesním hřbitovem v Novém Boru – už mi nepřipadá tak kouzelný jako posledně, ale to je tím, že je ještě moc před Dušičkami a nesvítí tu tolik světýlek. A také je ještě světlo. Škoda, byla to ohromná podívaná – hřbitov v lese! Pak zamíříme zpátky do Radvance, kde se v hospůdce zahřeji vynikající zelnou polévkou za lidovou cenu.

P. S.: Doma řešíme, zda a proč se havraní píše jedno N, vždyť když mám ranní směnu nebo vinný kámen, jsou tam N dvě. Nakonec se zmůžu jen na to, že si myslím, že zvířecí přídavná jména podle vzoru „jarní“ jsou výjimkou. Z nějakého důvodu mám pocit, že nám to takhle říkal náš češtinář, ale základní škola už je dávno pryč a ptát se mi jít nechce. 

P. S.2 (9. 4. 2015): A teď jsem to náhodou našla v příručce, když jsem hledala raný x ranní (opět). "Jedno N se píše u přídavných jmen odvozených příponou -í od jmen pojmenovávajících zvířata, jejichž kořen končí na -n: havran – havraní, kuna – kuní, slon – sloní (srov. ryba – rybí)," atd.

Zdroje:
vlastní poznámky
http://www.kudyznudy.cz/Aktivity-a-akce/Aktivity/Havrani-skaly-u-Noveho-Boru.aspx
http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmhavsc
http://prirucka.ujc.cas.cz/?id=ran%C3%BD&ref=rann%C3%AD#bref1