V Reflexu jsem si přečetla pár článků-fejetonů tohoto autora, některé mi připadaly hodně vtipné, jiné míň. Pak jsem k loňským Vánocům dostala jeho knihu Americká soda. Nejdřív jsem ani nevěděla, o koho jde. Dokonce jsem si ho spletla s tím chlapíkem od Applu – Stevenem Paulem Jobsem.
Ale pak jsem si na zadní straně obálky přečetla: „Ahoj! Jmenuji se Steve Fisher. Jsem Američan a nedávno jsem oslavil 20. výročí svého pobytu v Čechách…“ a došlo mi, že to je americký spisovatel a herec Steve Fisher, který žije v Praze od roku 1991. O Stevu Fisherovi si můžete na internetu přečíst mnohé, třeba i na stránkách Žiju s handicapem. Ale abych to vzala postupně:
Jako malý kluk si oblíbil Thurberův karneval (The Thurber Carnival) od Jamese Thurbera, jenž psal krátké a vtipné příběhy, k nimž kreslil karikatury, ačkoliv byl skoro nevidomý. Steve chtěl psát taky tak dobře, proto studoval obor Komunikace a psal vtipné příběhy pro školní noviny.
Po univerzitě jsem pracoval v public relations pro uměleckou taneční skupinu, potom zkusil dělat stand up komedii (à la Na stojáka), dostal malou roli v seriálu Miami Vice… potom odjel do Prahy učit angličtinu. Po roce se vrátil zpátky do New Yorku, ale po příletu z Prahy mu město připadalo velké, hlučné, ošklivé, špinavé, páchnoucí, drahé a nebezpečné, a tak se zase vrátil do Čech.
Dělal stand up komika v rádiu Metropolis, potom s kamarádem z Rakouska založil PR agenturu a vystupoval jako herec. Hrál s takovými velikány jako jsou Michael York, pak Anthony Hopkins, Bruce Willis, Jackie Chan.
A pak se to stalo – po návratu z práce se cítil špatně, žena ho odvezla do nemocnice, a když tam přijeli, zastavilo se mu srdce, zkolabovaly mu plíce i ledviny. Doktoři neměli tušení, co s ním je – dva měsíce ho udržovali v komatu v Thomayerově nemocnici. Měl sepsi, otravu krve způsobenou streptokokem, většina lidí na to umře. Jemu amputovali obě nohy pod koleny, levou ruku a všechny prsty, krom jednoho, na pravé ruce. Pro obyčejného člověka je to příšerná – neskutečně děsivá – představa, znám i pár lidí, kteří by raději umřeli, než tohle zažít. Ne tak Steve! On byl šťastný – že ho doktoři zachránili, že mu nemoc nepoškodila mozek. Dokonce se můžete dočíst: „Když mi řekli, co vše mi amputovali, řekl jsem: dobře, v pořádku, jsem přece tady zpátky!“ O tom, jak strašně bolestivé bylo chodit s protézama psát nechci, to si můžete přečíst v uvedených zdrojích. Na mě je to příliš drastické, protože si představuju, jak bych reagovala já. Proto je pro mě Steve hrdinou.
Po návratu z nemocnice psal chvíli na blog svého amerického kamaráda. Následně se seznámil s Milošem Čermákem a pak začal psát pro Reflex.
Má ženu a dva syny.
Včasná varování (ze stejnojmenného článku)
Ale pak jsem si na zadní straně obálky přečetla: „Ahoj! Jmenuji se Steve Fisher. Jsem Američan a nedávno jsem oslavil 20. výročí svého pobytu v Čechách…“ a došlo mi, že to je americký spisovatel a herec Steve Fisher, který žije v Praze od roku 1991. O Stevu Fisherovi si můžete na internetu přečíst mnohé, třeba i na stránkách Žiju s handicapem. Ale abych to vzala postupně:
Jako malý kluk si oblíbil Thurberův karneval (The Thurber Carnival) od Jamese Thurbera, jenž psal krátké a vtipné příběhy, k nimž kreslil karikatury, ačkoliv byl skoro nevidomý. Steve chtěl psát taky tak dobře, proto studoval obor Komunikace a psal vtipné příběhy pro školní noviny.
Po univerzitě jsem pracoval v public relations pro uměleckou taneční skupinu, potom zkusil dělat stand up komedii (à la Na stojáka), dostal malou roli v seriálu Miami Vice… potom odjel do Prahy učit angličtinu. Po roce se vrátil zpátky do New Yorku, ale po příletu z Prahy mu město připadalo velké, hlučné, ošklivé, špinavé, páchnoucí, drahé a nebezpečné, a tak se zase vrátil do Čech.
Dělal stand up komika v rádiu Metropolis, potom s kamarádem z Rakouska založil PR agenturu a vystupoval jako herec. Hrál s takovými velikány jako jsou Michael York, pak Anthony Hopkins, Bruce Willis, Jackie Chan.
A pak se to stalo – po návratu z práce se cítil špatně, žena ho odvezla do nemocnice, a když tam přijeli, zastavilo se mu srdce, zkolabovaly mu plíce i ledviny. Doktoři neměli tušení, co s ním je – dva měsíce ho udržovali v komatu v Thomayerově nemocnici. Měl sepsi, otravu krve způsobenou streptokokem, většina lidí na to umře. Jemu amputovali obě nohy pod koleny, levou ruku a všechny prsty, krom jednoho, na pravé ruce. Pro obyčejného člověka je to příšerná – neskutečně děsivá – představa, znám i pár lidí, kteří by raději umřeli, než tohle zažít. Ne tak Steve! On byl šťastný – že ho doktoři zachránili, že mu nemoc nepoškodila mozek. Dokonce se můžete dočíst: „Když mi řekli, co vše mi amputovali, řekl jsem: dobře, v pořádku, jsem přece tady zpátky!“ O tom, jak strašně bolestivé bylo chodit s protézama psát nechci, to si můžete přečíst v uvedených zdrojích. Na mě je to příliš drastické, protože si představuju, jak bych reagovala já. Proto je pro mě Steve hrdinou.
Po návratu z nemocnice psal chvíli na blog svého amerického kamaráda. Následně se seznámil s Milošem Čermákem a pak začal psát pro Reflex.
Má ženu a dva syny.
Včasná varování (ze stejnojmenného článku)
- (Pod kapotou vlastního vozu) „Varování: Kapotu zase zavřete. Vážně. Proč jste to vlastně otvíral? Jestli je něco s motorem, stejně to nedokážete spravit, určitě ne tím, že budete dovnitř civět. Zavolejte radši automechanika a připravte si pěkných pár tisíc.“
- Láska je slepá. Lékem je manželství,
- Každá smradlavá noha je k něčemu dobrá,
- Přehled povodňových zpráv – 6. června 2013,
- Dva netradiční pohledy na Vladimira Putina,
- Česká rapsódie,
- Byl lásky čas, pro osamělého člověka je tohle období ale dost těžké,
- Co všechno chtěji Češi vědět?,
- Jak zvládnout narození svého neposkvrněně počatého dítěte,
- Deník včelaře.
Zdroje:
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/282476-american-ktery-v-praze-unikl-smrti-a-splnil-si-svuj-sen/
http://www.zijushandicapem.cz/spolecnost/pribeh-stevea-fishera.html
2 komentáře:
dík za osvětu, netušil jsem jeho životní příběh.
jirka duda
Rádo se stalo, taky jsem byla dost překvapená, když jsem to četla. A to si člověk kolikrát myslí, jaké má obrovské starosti a jak právě jeho osud/Bůh tvrdě zkouší.
Okomentovat