Trable s vánočními dárky

Letos jsem trochu zaspala a zapomněla napsat dopis Ježíškovi, i když už jsem si porůznu poznamenala, co by se mi líbilo a udělalo mi radost. Teď jen najít, kam jsem to všechno napsala… ;-) S kamarádkama jsme se letos rozhodly sdělit si svoje přání a značně omezit finanční náročnost… i když jsme se i v minulých letech pohybovaly kolem sta korun, někomu to v současné době připadalo hodně… přeci jen je nás šest a nemáme jenom sebe, že?

Upřímně řečeno, ze stanovování horní hranice jsem byla dosti zklamaná. Jednak už jsem třeba měla určité plány… nebo některé věci nakoupené, takže teď ji nemohu dodržet, a jednak to na mě působilo dost omezovačně. Mně je třeba úplně jedno, jestli mi dáte dárek za padesát korun nebo za stovku. Cítila jsem se trochu podvedená, když mám chápat nedostatek financí na dárky, což pro mě není problém, a zároveň se smířit s tím, že pro partnera se najde několik tisíc na dárky. Jistěže u sebe nepředpokládám takovou důležitost, ale přece jen…

Zklamáním pro mě nebyl obsah, jako spíše způsob podání, ten na mě nakonec působil, že nám některé kamarádky vlastně dárky dávat nechtějí. Faktem je, že bychom je k tomu asi neměly nutit a dárky by si měli dávat lidé, kteří si je chtějí dávat. Finanční limit mi připadá nesmyslný… přece daruji něco, co darovat chci. Nezáleží na tom, jestli je to dražší nebo levnější než to, co mi dal ten druhý. I kdyby mi nedal nic. Já mu chtěla dát tohle, protože to se pro něj hodí, to by se mu mohlo líbit, hodit… Na druhou stranu, jak něco takového vysvětlit někomu, kdo to vnímá silně recipročně… podobně jako Sheldon.

Penny: Dobře, díky za vysvětlení, ale já mám pro vás s Leonardem pár hloupých sousedských dárků, takže je dám pod svůj stromek.
Sheldon: Počkej. Tys mi koupila dárek? Proč bys to dělala?
Penny: Nevím. Protože jsou Vánoce?
Sheldon: Ale Penny, chápu, že myslíš, že je to od tebe štědré, ale podstata dávání dárků je reciprocita. Ty mi nedáváš dárek, ty mi dáváš závazek.
Howard: Nic si z toho nedělej, Penny, je to klasická začátečnická chyba. Na moji první Chanuku s Sheldonem, na mě křičel osm nocí.
Penny: Ale to je jedno, nemusíš mi dávat nic na oplátku.
Sheldon: Samozřejmě, že musím. Podstatou toho zvyku je, že já teď musím jít a koupit ti dárek přiměřené hodnoty a reprezentující stejnou míru přátelství jako dárek, který jsi mi dala ty. Není divu, že v tomhle období je takový nárůst počtu sebevražd.
Penny: Tak víš co? Zapomeň na to. Nedám ti žádný dárek.
Sheldon: Už je pozdě, viděl jsem to. Na té cedulce s elfem je napsáno „Sheldon“. Kostky jsou vrženy. Prst osudu ukázal. Hannibal překročil Alpy.
Howard: Já vím, je to srandovní, když se to neděje nám.
Penny: Sheldone, opravdu hluboce se ti omlouvám.
Sheldon: Ne, to jsem si přivolal sám tím, že jsem tak skvělou a důležitou součástí tvého života. Budu potřebovat odvézt do obchoďáku.
Howard: Děje se to nám.

Spíše se přikláním k názoru Penny, kdy řekla přesně to, co cítím i já.

Penny: Sheldone, nevidím tvůj dárek.
Sheldon: To proto, že jsem žádný nepřinesl.
Penny: Proč ne?
Howard: Neptej se.
Sheldon: Celá ta zvyklost dávání dárků nedává smysl.
Howard: Příliš pozdě.
Sheldon: Řekněme, že půjdu ven a utratím za tebe 50 dolarů. Je to pracná činnost, protože si musím představit, co potřebuješ, zatímco ty víš, co potřebuješ. Tedy, mohl bych věci zjednodušit… prostě dát ti těch 50 dolarů přímo, ty bys mi pak mohla dát 50 dolarů na mé narozeniny, a tak dále, dokud jeden z nás nezemře, zanechávaje toho druhého starce o 50 dolarů bohatšího. … A já se tě ptám, stojí to za to?
Howard: Říkal jsem, ať se neptáš.
Penny: Sheldone, jsi jeho přítel. Přátelé dávají jeden druhému dárky.
Sheldon: Přijímám tvůj předpoklad, odmítám tvůj závěr.
Howard: Zkus mu říct, že to je ne nepovinná společenská konvence.
Penny: Cože?
Howard: Prostě to řekni.
…
Penny: Sheldone, dárek by neměl být něco, co někdo potřebuje, měl by být něco zábavného. Něco, co by si pro sebe nekoupil. … Vtip je v tom, že jedním ze způsobů, jak ukážeme, že nám na lidech záleží, je zapojit myšlení a fantazii do dárků, které jim dáváme.