A jak to dopadlo s knižním klubem?

Ač mě to trochu překvapilo, bylo moje členství zrušeno. Za což jsem vůči dané společnosti pocítila jistou vděčnost. Připadá mi to hloupé, ale fungovalo to. Nejdřív mě naštvali, ale tím, že to zrušili si to zase vyžehlili, i když vlastně nejspíš nemuseli… těžko bych se s nimi mohla soudit, i tak by pravděpodobně vyhráli. Čistě z finančního pohledu: Kdybych si u nich musela pětkrát do roka něco koupit po dobu dvou let, tak i v případě nákupu záložky za desetikorunu (asi nehrozí), vydělali by na mně dvě stovky. Zatímco takhle jsem spokojená a možná si u nich opět něco koupím, ale těžko říct za kolik.

Na vánočních trzích jsem měla takovou fajn rejpavou náladu, takže jsem se trošku jedovatě jednoho dobrého kamaráda, u kterého vím, že si to mohu dovolit, zeptala: „Nečteš můj blog, co?“ Ani nemusel odpovídat, věděla jsem moc dobře že ne, ale počkala jsem si, až to řekne a pak dodala: „No, kdybys ho četl, tak víš o tom knižním klubu.“ Právě jsem ho totiž zachránila od podepsání členské smlouvy. Možná by byl šikovnější a obezřetnější než já, ale možná by na něj ta paní za pultem taky udělala nějakou lišárnu. Každopádně to zvládla docela v klidu, když jsem mu oznámila, že sice jako člen má slevu, ale taky povinnost si nakoupit. Prý: „Ale to můžete jen něco malého a ta karta je přenosná…“ Ani mě nepřekvapilo, že z toho zase hezky rychle vycouval. ;-)