Ve čtvrtek 7. 3. 2024 měla hnědá Líza termín porodu. Bylo to plus minus 10 dní. Celý den to manžel kontroloval a večer jsme se připravovali na nejhorší – že zůstanu v pátek pracovat z domova, kdyby porodila a bylo potřeba prcky přistrčit k jídlu, vydezinfikovat jim pupeční šňůry a vysušit je.
Ještě večer, když jsme odjížděli na večeři, byla koza celá a jen podezřele postávala a pomekávala. Břicho veliké málem až na zem a vemeno taky. I když obvykle vídáme kůzlátka hned po ránu, domluvili jsme se, že se domů ještě zajedeme podívat v deset večer, abychom co nejvíc zkrátili dobu, kdy může porod proběhnout bez naší přítomnosti. Ráno pak přifrčíme mezi čtvrtou a pátou.
Ještě na dvoře před chlívkem jsme uslyšeli pronikavé mečení připomínající dětský pláč. Uvnitř jsme našli celého hnědého kozlíka a druhého roztomile strakaťoučkého. Hektor se činil. Kluci jsou nádherní, i když ten vícebarevný je mnohem menší, než ten hnědý.
Pít samozřejmě nechtěl ani jeden, tak jsem jim nadojila do dětské lahvičky a cpala jim to do tlamiček. Kupodivu to přes dudlík celkem brali. Manžel jim vydezinfikoval pupíky a koze jsme přinesli jádro, aby se posilnila. Všechny ty ošklivé věci, co z ní vytékají, se mají nechat vytéct samovolně, žádné tahání, i když by to člověka lákalo, protože ta krvavá šňůra z placenty a kdoví čeho vypadá dost nechutně, když ji za chůze vláčí za sebou.
Ale přejděme k něčemu milejšímu – kůzlata jsou nádherná a hebká. A voňavá. Překvapilo mě, že z nich padají černá hovínka, ale brzy už je měla zářivě žlutá, jak to má být. Předpokládám, že to je vlivem mleziva, které potřebují pro začátek svého vývoje.
Akorát je problém je vyfotit, protože venku je zima a uvnitř málo světla. No a fotky s bleskem...
Žádné komentáře:
Okomentovat