O víkendu jsem se opět věnovala malování. A opět v obou druzích. Jednak jsem se učila malovat podle lektorů na internetu a jednak jsem se snažila načrtnout kuželky do našeho pokoje.
Ne, že bychom byli fanoušci tohoto netradičního sportu. Mimochodem, věděli jste, že existuje Česká kuželkářská asociace? A že první zmínku o hře v kuželky uvádí už Homér? Kuželky se kromě jiného od bowlingu liší tím, že hráč hraje do té doby, než shodí všechny kuželky?
Ale zpět k našemu pokoji. Nechceme si tam udělat kuželkovou ani bowlingovou dráhu. Chceme si kuželky namalovat pod okno jako zábradlí, takzvanou balustrádu. Uvažovali jsme také o balustrovém sloupku mezi okna, ale nakonec se asi uchýlíme k jinému typu sloupu.
Inspirací nám byl Letohrádek královny Anny (Belvedér) na Pražském hradě a především film Il Boemo o skladateli Myslivečkovi, kde se na stěnách nacházely nádherné malby zábradlí, sloupů a krajinek. Možná že právě to byl ten impulz, nebo definitivní posun k rozhodnutí, že si to domů pořídíme také. Teď už jde jen o to nějak to pěkně vymyslet, navrhnout, načetnout šablonu, překreslit a vybarvit pozadí. A taky vlastně vystínovat!
Pak přišlo na řadu překreslování a obmalovávání. Ukázalo se, že kuželky ve filmu nejspíš byly na zeď kresleny umělcem od ruky, nikoliv nějakou počítačovou postprodukcí, protože každá je trochu jiná. A při zvětšení na reálnou velikost působí poněkud kostrbatě a neforemně. Doufám, že až je přeneseme na zeď, bude to opět umělecké dílo.
Také jsme si spočítali, kolik se nám jich vejde pod okno. Původně jsme mysleli, že celý okenní parapet v obýváku budou podpírat kuželky. Ale co bychom pak udělali se sloupem mezi oknama?
Rozhodli jsme se, že sloupek mezi okny vymalujeme jako sloup (asi antický jako v ložnici – moment, už jste ho měli možnost vidět?) a dole pod ním, pod parapetem bude sokl tak velký, aby se pod každým oknem nacházel právě lichý počet sloupků. Protože lichý počet je dle malířské teorie hezčí.
Žádné komentáře:
Okomentovat