Jak jsem si včera slíbila, šla jsem si dnes ráno zaběhat. Vstávala jsem sama od sebe v 5:30 (bez budíku). Vzala si náramek s nápisem Hotel Hvar, který jsem si udělala sundavací, protože s takovýma věcma nerada plavu, koupu se a spím. Vzala jsem si ho ani ne tak proto, že bych chtěla, aby všichni viděli, že jsem turista, to se snadno pozná podle foťáku, který jsem neměla kam dát, protože se mi nechtělo běžet s batohem, ale spíš pro případnou snazší identifikaci, kdyby se mi třeba něco stalo. Jasně, asi trošku paranoia, ale dodalo mi to větší pocit bezpečí. Neměla jsem s sebou žádné doklady, a i kdyby, stejně by nikdo nevěděl, co se mnou, kdyby mě třeba někde našel ležet (můžete omdlít – známý takhle už jednu holku našel, srazí vás auto…), takhle bylo jasné, že se mají ozvat do hotelu a do kterého a delegátka už by snadno zjistila mou totožnost.
Chtěla jsem hledat písčitou pláž, o které nám včera řekla delegátka, ale pak mi přišlo lepší běžet do města. Těch pár lidí, které jsem potkala, bylo velice uctivých a přátelský. Zdravili mě „dobro jutro“ či jen „jutro“ a často jako první. Cítila jsem se jako na malé roztomilé vesničce.
Občas jsem se zastavila a vyfotila si něco, co mě právě zaujalo, jako například pohled do zátoky
nebo zaparkované autíčko, které mi připomnělo polského fiátka
prázdný záliv nebo značku.
Kochala jsem se liduprázdným městem.
Zaujal mě plakát na ruční wrestling.
Taky jsem si vyfotila dvě kočky: bílou číhající na ptáčky na stromě a šedou plaše vykukující zpoza branky.
Fascinovaly mě květináče ve tvaru bot s rozmarýnem a levandulí,
malebná krajina
obsypané hrozny
a východ slunce.
Prohlédla jsem si i malý kostelík sv. Roka.
Na náměstí v Jelse je jakýsi podivný pomník, k němuž jsem ale nenašla žádný popisek. Moc se mi nelíbil.
Vnitřek kostela se mi podařilo vyfotit při středeční večerní prohlídce Jelsy.
 |
| Hotel, kde jsem bydlela |
Žádné komentáře:
Okomentovat