Píšu blog a po očku koukám na zavařovací teploměr, kterým se snažím vychytat teplotu 72°C, abych si „převařila“ mléko před tím, než ho budeme nějak dál zpracovávat. V lednici už máme malou hrudku domácího tvarohu, kapku syrovátky (škoda, že nebyla už v neděli, to bych ji v tom horku při dělání sena snad vypila sama!), dva a půl litru mléka a poslední sklenici jogurtu. Takže to dneska vidím na jogurt, ale začněme popořádku, kozy už jsem ve svém úterním speciálu trochu přehlížela.
Vzhledem k mému stavu (pozn. pro nepravidelné čtenáře: těhotenství) teď dojí především manžel. Já si sice jakž takž dřepnu a na nohou v bobku vydržím i relativně dlouho, ale podojit i jednu kozu mi činí obtíže, protože jsem si dost odvykla. Manžel zvládne podojit obě kozy! Takže pak máme až dva a půl litru mléka. Možná že jsme jednou měli i tři? Dojíme jednou denně.
Kvůli mně pak mléko pasterizujeme, i když by se asi mělo i normálně, ale dřív jsme ho pili jen tak bez převaření a nikdy nám nic nebylo. Ale to je jako s tím přecházením na červenou (viz článek zde) nebo jak se říká: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.
Naše výroba tedy vždycky začíná pasterizací mléka: 72°C po dobu 15 sekund. Náš historický teploměr je ale toho názoru, že pro kojence by to chtělo 75°C, ovšem neuvádí po jak dlouhou dobu.
O chuti na mléko a všechny mléčné produkty jsem psala zde. Je mi úplně jedno, jestli je produkt z kozího nebo kravského, hlavně že to je mléčné! A protože kozy teď dobře dojí, (solární) elektrárna funguje, vaříme tvaroh a jogurt o sto šest. Fotit to moc nejde, ale co už...
 |
| Pečeme jogurty v troubě na 40°C celou noc |
 |
| Tohle pro změnu já slévám syrovátku z tvarohu |
Žádné komentáře:
Okomentovat