Lidské těhotenství mi připadá jako hrozně dlouhá doba. 9 měsíců! Vždyť to jsou tři čtvrtiny roku. A tři čtvrtě už v hlavě zaokrouhluju na celý. Otěhotníte jeden rok a než se dítě vyklube, už jste zase o rok starší! Děsivá představa.
Navíc první trimestr o tom moc nechcete mluvit. Jasně, máte radost, že jste v jiném stavu (pokud vám zrovna není špatně), ale je to tak nejisté, že se vlastně ještě ani nechcete radovat. Snažím se nebýt pověrčivá, ale rezolutně jsem byla proti kupování jakýchkoliv věcí pro dítě. Už nevím, jaká je pravděpodobnost, že to nedopadne, ale vím, že je to překvapivě hodně. Snad každé páté těhotenství? A nemáte to jak ovlivnit. Jasně, nedělat blbosti a nepřepínat se, ale to je tak všechno. Příroda se sama rozhodne, jestli to stojí za to pokračovat ve vývoji, nebo zlikvidovat.
V druhém trimestru si tak nějak začnete uvědomovat, že už je to jako fakt. Že se kulatíte – jo, to vás předtím nenapadlo, že nebudete moct dál nosit svoje běžné oblečení až do porodu? A víte že ne? Vůbec jsem nad ničím takovým nepřemýšlela. Bylo dost jiných starostí kolem. Co se smí jíst? Co se smí dělat? Co by bylo vhodné (jíst, dělat = sportovat) a jak to stihnout k normální práci, když jste unavenější, rekonstruujete a vracíte se do nového domečku a je potřeba všechno uklidit, vybalit a začít shánět pro mimi. Vážně potřebuje tak strašně moc věcí? A do toho máte doporučení a úkoly od gynekoložky. Svět v práci se taky nezastavil. A vaše blogerské a malovací plány taky nechcete opustit.
Ale když máte štěstí jako já, uteče to jako voda a v klidu si proplouváte světem kolem sebe o deset kilo těžší a o melounek širší. Ale nic moc vám nechybí, jen se občas rozzlobíte, že nemůžete jíst nad stolem, nedosáhnete do dřezu na vodovodní baterii a nemůžete vyndávat nádobí ze spodního patra myčky.
A najednou si plánujete odchod na mateřskou. Říkáte si, že je trochu divný, že už vás čekají jenom tři týdny v práci. A trochu vás děsí, co bude potom. Nebudete se doma nudit? Nebudete frustrovaná? Nebudete se cítit bezprizorní jako tenkrát na pracáku? A nebo to bude zemský ráj na pohled – venku zvířata, doma ještě chladno místo veder, vyrazíte sem tam na výlet do přírody, protože procházky jsou fajn… vlastně – je vhodné, aby těhotná žena šla na celodenní výlet, pomalým tempem samozřejmě. Zeptáte se AI a zjistíte, že ani moc ne. Bylo by lepší chodit na dvacetiminutové procházky častěji během dne. Mezitím si sednout, mít dostatek pití lehkého jídla (už to trochu hůř tráví – paradoxně já mám v těhotenství asi nejlepší trávení za celý život, když nepočítám pár setkání s nepřátelskou okurkou, po které mi bylo večer těžko), pohodlné oblečení a obuv. A když se ptám, od kdy by měl člověk dělat spíš kratší výlety, dozvím se nějaký 36. týden a cosi o třetím trimestru. Oukej, tak od kdy že je třetí trimestr, když těhotenství počítáme na 40 týdnů a přitom porod může být ještě později (klidně i o další dva týdny)? Aha, tak já už jsem ve třetím trimestru. Ten výlet tedy zvážím. A možná bych konečně měla dočíst ty knížky od MUDr. Pařízka, ať si o porodu nečtu až po něm!
Žádné komentáře:
Okomentovat