Vzhledem k mému mlékovému obžerství (psala jsem o něm zde), dojíme teď kozy docela často. Především mladší Melindu, která má víc mlíka. Ale když jsem to před týdnem spojila, získala jsem od obou koz 3 litry. Abychom kozy občas vyvenčili z chlíva, pouštíme je na přední dvůr a pak po nich sbíráme bobky.
To se ví, že musím samostatně pouštět kozy a kůzlata (od rodiny manžela jsem chytla výraz „kozlata“, který používají, ale snažím se mu důsledně vyhýbat), protože jinak by mi kozy podojila. Zvlášť ta strakatá mrška a bílý prevít jsou děsně rychlý. Bílý kozlík dokonce vymyslel, jak vyskočit do otevřeného okna a z něj ven, aby se mohl dostat za mlíkem ke koze. A nemyslete si, netrápíme je. Jednak dostávají normálně žrát – seno, trávu, obilí (spíš rohlíky, protože šrot nechtěj), a jednak dojíme třeba jen obden, aby nepřestaly pít. Jak proto, aby pěkně rostla, tak i kvůli tomu, že kdyby se nám někdy nechtělo dojit, vyřešila by to kůzlata za nás. Když se to odnaučí, už to znovu dělat nezačnou.
To si takhle jednou mám puštěné popásající se kozy venku a z chlíva se ozývá řev kůzlat, že chtějí taky ven. Kozám je to fuk.
Pak zavřu kozy a pustím kůzlata. Psa mám radši taky zavřeného, aby mi je nezaháněl, protože to mu jde skvěle a zjevně ho to dost baví. A popravdě mi to značně usnadňuje práci, zejména teď když se kulím čím dál pomaleji.
A světe div se, kůzlátka se radostně pasou – musím hlídat, aby mi nezmokla, až přijde ta slibovaná bouřka – a z chlíva se ozývají mrzuté kozy, které jim závidí. A to se pásly nejmíň hodinu!
Žádné komentáře:
Okomentovat