Když jsem se probírala články o Chorvatsku, které jsem publikovala již dříve na svém blogu, našla jsem i jeden dosud nepublikovaný z roku 2018. Jojo, jsou to už pěkné čtyři roky, říkám si a bezděčně mrknu na dnešní datum. 2. 8. 2024.
Počkat, cože? To už je šest let, co jsem byla na Hvaru? To je šílený, jak to letí...
No, kdybyste chtěli zavzpomínat před tím, než se s vámi podělím o letošní zážitky, mohu vám doporučit články:
- Odjezd
- První den u moře – zde se dozvíte, co jsem nejraději pila i letos, tehdy jsem to vymyslela!
- Setkání s delegátkou
- Jelsa
- Chorvatské písně
Na Hvaru nikdy neprší (už zase)
V tom rozepsaném článku stálo: „V rámci přípravy na dovolenou jsem si přečetla něco málo o chorvatštině. Jako nejlepší článek jsem vyhodnotila Češi v Chorvatsku by si měli dávat pozor spíše na homonyma než na žraloky.“ Odkaz už bohužel nefunguje, tak jsem ho smazala.
Ano, ani letos jsme se nevyhnuli diskusím, zda jsou či nejsou v Chorvatsku žraloci a jaká je pravděpodobnost, že nás napadnou. ;-) Nicméně, když se o tom nepíše v médiích je situace výrazně klidnější. Víte proč?
Z úžasného kurzu Lukáše Hány Akademie Kritické myšlení [1] vím, že se jevu, kdy si myslíte, že něco je reálnější, než ve skutečnosti je, protože se o tom hodně píše v novinách, nebo o tom slyšíte v televizi či od svých známý, říká heuristika dostupnosti. Události pak vyhodnocujete jako pravděpodobné podle toho, co si pamatujete.
„Například lidé na Západě mají strach z teroristických útoků, i když je to jedna z vůbec nejméně pravděpodobných příčin jejich smrti. V USA zemřelo za posledních 20 let kvůli terorismu 3172 osob (zahrnuje i tzv. dvojčata s 2906 oběťmi), což znamená 159 obětí za rok, ale na alkohol tam podle střízlivých statistik zabije 7500 obětí ročně (za posledních 20 let – do roku 2018 – to bylo odhadem 150000 osob), ale to jsou počítáni jen mrtví, které alkohol způsobil, nikoliv pokud si smrt přivodili oni sami, tzn. v USA je 50x pravděpodobnější, že vás zabije opilí řidič než terorista. Částečně za tento strach mohou média, která nás informují o teroristických útocích, ale opomíjejí mnohem častější nebezpečí.“
Našla jsem si ke žralokům faktů, ale ráda bych začala otázkou, jestli víte, jaké zvíře zabije nejvíc lidí ročně? Nápověda – žralok to není.
Podle ABC článku 10 nebezpečných zvířat, od kterých byste to asi nečekali [2] je to komár. „Ano, nejnebezpečnějšími zvířaty světa jsou komáři. Jejich bodavě sací ústní ústrojí samo o sobě samozřejmě člověka nezahubí. Může však na něj přenést tropické smrtelné nemoci, především malárii a horečku dengue. Komáři žijí na všech kontinentech kromě Antarktidy a ročně způsobí asi 750 000 úmrtí.“
Kteří žraloci jsou nebezpeční?
Podle Zdeny Martinové (článek [3] v ABC) ani z hadů nemají lidé takovou hrůzu jako ze žraloků. Ale obavy ze žraloků jsou poněkud nadsazené. „Ze všech přibližně 350 současných druhů žraloků útočí na člověka jen několik – odhaduje se, že jich nebude více než 30 a i mezi nimi jsou druhy, které napadnou člověka spíš jen náhodou nebo v sebeobraně. Za skutečně nebezpečné se považují především čtyři druhy:“
- lidožravý (Carcharodon carcharias, nesprávně označován jako velký bílý [6]): „Ten je o to nebezpečnější, že se vyskytuje v mírných vodách, tedy i v okolí Evropy, a může se proto objevit i ve Středozemním moři.“ [3]
- bělavý (Carcharhinus leucas, též zvaný býčí): Domovem mnohem menšího (až 3,5 m) žraloka bělavého jsou především tropické a subtropické pobřežní vody, navíc se vyznačuje tím, že se vydává vysoko po proudu řek. „Běžně se proto objevuje i hluboko ve vnitrozemí (v Amazonce byl zaznamenán až v Peru, ve vzdálenosti 3700 km od pobřeží), včetně velkých vnitrozemských jezer spojených s mořem.“ [3]
- dlouhoploutvý: „Širé moře v celém tropickém pásmu je naopak domovem až čtyřmetrového žraloka dlouhoploutvého (Carcharhinus longimanus), který se sice běžně živí velkými druhy ryb, je však velice agresivní a útočí na menší lodě, na sítě a úlovky rybářů včetně ulovených kytovců, ale především je postrachem plavců, kteří se ocitnou na širém moři, např. při ztroskotání lodi.“ „Je považován za jednoho z nejagresivnější žraloků ve vztahu k člověku.“ [3]
- tygří (Galeocerdo cuvier [6]): „Žralok tygří je nebezpečný nejen pro svou velikost a všežravost, ale také tím, že se s oblibou zdržuje v přístavech, ústích velkých řek, v okolí velkoměstských nábřeží a pláží, vplouvá do lagun či přehradních nádrží.“ [3] „Charakteristická je pro něj kresba na bocích trupu připomínající tygří pruhy. Je velmi zvědavý a sežere prakticky vše co mu příjde do cesty. Proto může při setkání představovat velké nebezpečí pro šnorchlaře a potapěče.“ [12]
To všechno ale znamená, že tady nepíšu o spoustě mírumilovných žraloků, se kterými se potápěči fotí. A samozřejmě i žraloci, kterých se my lidi bojíme, jsou důležití pro ekosystém.
Jaké je tedy riziko?
„Pro srovnání: odhaduje se, že na každých 3,5 miliónu návštěv pláží za účelem koupání připadá asi jedno utonutí, kdežto jedno pokousání žralokem (ne nutně smrtelné) připadá asi na 11,5 miliónu návštěv pláží.“ „Podle záznamů International Shark Attack File bylo v dekádě 2010–2019 zaznamenáno celosvětově 800 nevyprovokovaných útoků na člověka, z čehož asi 55 (tj. necelých 7 procent) skončilo fatálně.“ [7] Vloni bylo podle International Shark Attack File [8] 69 nevyprovokovaných útoků žraloků, žádné v Evropě. Mapu žraločích útoků najdete zde. „Na 1 zabitého člověka, připadá až 2 000 000 žraloků, které usmrtili lidé.“ [9] „Pokud se podíváme na příslušné statistiky, zjistíme, že od roku 1900 došlo v chorvatských vodách k 25 útokům žraloků, při nichž zahynulo 14 lidí. Poslední takový incident se stal v roce 1974.“ [10]
„Ve Středozemním moři je žraloků poměrně malé množství (a když už, nachází se obvykle v hlubších vodách). ... Od roku 1902 do roku 2019 došlo ke 118 útokům žraloka na člověka (v celém Středozemním moři, ne jen u pobřeží Egypta), z nichž 16 skončilo smrtí. ... Statistiky uvádějí, že ročně dojde průměrně k 9-11 úmrtím člověka po napadení žralokem (celosvětově). Jen pro představu: jiné statistiky uvádí, že průměrně 120 lidí ročně zemře, když ve spánku spadne z postele.“ [11] »Od roku 1994 do konce roku 2008 zemřelo například 39 lidí po zásahu bleskem, dva obyvatele zabili jedovatí pavouci a celkem 31 obětí si vyžádaly pády ze židle. ... Smrtelné byly i pády z postele, na které doplatilo 59 osob. ... „Pád na rovině na ledu a sněhu“ se stal osudným 27 chodcům. Na bruslích, lyžích nebo skateboardech zahynulo 37 sportovců. ... Vosy, sršně a včely měly na svědomí 76 životů.« [12]
»Nejčastější jsou „jednorázové ataky“, kdy žralok „udeří“ na plavce nebo surfaře poblíž pobřeží jen jednou, kousne ho a už se nevrátí. V těchto případech jde o žralokův omyl. Zvířená a zkalená pobřežní voda mu znesnadňuje orientaci. Lov za těchto náročných podmínek vyžaduje od žraloka reflexivní reakce. Plavec nebo surfař v nápadném barevném oblečení nebo blýskavými šperky spustí ve žraločím mozku reflex „kousni a uvidíš, co to je“. Po jednom kousnutí žralok zjistí, že tohle byla „rána vedle“, a o člověka ztratí zájem.«[4] Obdobné tvrzení najdeme i v článku Experti odhalili, proč žraloci bílí útočí na lidi: Pletou si je s oblíbenou kořistí v Blesku [5], který se odkazuje na vědecký článek A shark's eye view: testing the ‘mistaken identity theory’ behind shark bites on humans [6] v recenzovaném vědeckém časopise. Podle autorů studie jsou útoky bílých žraloků nejspíš způsobené tím, že nedokáží rozlišit siluetu plavce nebo pádlujícího surfaře od tuleně, kteří jsou jejich běžnou potravou. Důvodem je, že vidí svou oběť zespoda a mají poměrně špatný zrak. Mylná teorie identity se může vztahovat i na jiné druhy žraloků odpovědných za lidské osudy, jako jsou G. cuvier (žralok tygří) a C. leucas (žralok býčí), ale na nich to nebylo zkoumáno.
»Mnohem vzácnější jsou napadení typu „udeř a pak kousni“, při kterém žralok nejprve krouží kolem člověka, pak jej třeba i opakovaně udeří čenichem a nakonec i kousne. Podobně vzácné jsou i „skryté ataky“, při kterých se žralok přiblíží k nic netušícímu člověku velmi nenápadně a útočí bez varování. V obou těchto případech se mohou ataky opakovat a oběť bývá vážně zraněna. Výjimkou nejsou ani smrtelná zranění. Těmto skutečným útokům vedeným úmyslem ulovit člověka bývají vystaveni nejčastěji trosečníci, kteří se ocitnou na volném moři po havárii lodi či letadla. Tyto vzácné avšak nezpochybnitelné útoky podnikají většinou žraloci lidožraví, žraloci tygří (Galeocerdo cuvier) a žraloci bělaví (Carcharhinus leucas).«[4]
Největší riziko je, že žraloci vymřou/budou vyloveni: „Statistiky, které by se měly každoročně objevovat na titulních stranách novin, uvádějí, že lidé každoročně zabijí 100 milionů žraloků, přičemž zvířata jsou často nešetrně usmrcena zejména kvůli ploutvím. Pokud neuděláme více pro zajištění udržitelného rybolovu, hrozí mnoha druhům žraloků vyhynutí.“ [10]
Prevence:
- »„Vyhněte se plavání v blízkosti ryb. Kde jsou ryby, tam jsou i predátoři,“ řekl pro Live Science expert a mořský biolog George Burgess. ... „Držte se dál od rybářských lodí a oblastí s potápějícími se mořskými ptáky; obojí naznačuje, že ve vodě jsou ryby. Vyhýbejte se hlubokým kanálům, korytům mezi písečnými přesypy a podvodním srázům. V těchto místech se také shromažďují ryby, což láká žraloky. ...« [10]
- »„... Neplavte sami. Je méně pravděpodobné, že žraloci půjdou po skupinách plavců nebo potápěčů,“ dodal Burgess.« [10]
- Tip pro dovolenou v Egyptě: „Pokud patříte mezi ty, kteří se setkání se žraloky příliš obávají, můžete vybírat z hotelů, které nemají přístup k otevřenému moři, ale k zátokám či uzavřeným lagunám.“ [11]
- Žraloky přitahuje krev, takže pozor na odřeniny a škrábnutí. Prý ji dokáží vycítit až na 400 metrů. [9] Platí i pro menstruující ženy. [11]
- „Neplavte daleko od břehu. Jednak se izolujete od ostatních plavců, navíc jste dále od pomoci a blíže oblastem, kde se žraloci více vyskytují.“ [11]
- „Plavte v oblastech, které kontrolují plavčíci.“ [11]
- „V případě, že existuje podezření na výskyt žraloka, okamžitě vyjděte z vody.“ [11]
- „Snažte se příliš nešplouchat a nestříkat vodou, to může žraloky přilákat.“ [11]
- „Nenoste lesklé šperky a plavky. Žraloky může přitáhnout kontrast. Světlo, které se od nich odráží a připomíná lesk rybích šupin.“ [11]
- „Nekoupejte se ve vodách, pokud jsou zde známky návnadového krmení. Poznat to můžete podle ptáků, kteří se ve větším množství zdržují v těchto oblastech a požírají návnady z mořské hladiny. Kalná voda je vždy podezřelá.“ [11]
- „Není pravdou, že v oblastech, kde se vyskytují delfíni, nejsou žraloci. Oba se totiž živí podobným druhem potravy.“ [11]
- „Nepouštějte do vody své domácí mazlíčky. Jejich nevyzpytatelné pohyby mohou přilákat pozornost žraloka.“ [11]
- „Strmé srázy, kterých je zejména v Rudém moři dostatek, jsou častou oblastí, kde se žraloci pohybují.“ [11]
- „Nikdy neobtěžujte žraloka! Některé z útoků žraloka byly vyprovokované tím, že si na ně lidé chtěli sáhnout.“ [11]
- „Nesnažte se uplavat. Čím víc se budete hýbat, tím více upoutáte žralokovu pozornost.“ Spíš předstírejte mrtvého. [9]
- „Nespouštějte ho z očí. Největší chybou je otáčet se k žralokovi zády. I když je to v dané situaci hodně těžký úkol, zkuste zachovat klid a bez překotných pohybů se snažte pomalu vydat na nenápadný ústup směrem k pevnině nebo člunu. Žralok totiž zpravidla rychle zaútočí a pak vyčká, až oběť vykrvácí. Poté se pro svoji kořist vrátí. To je tedy ideální čas k pokusu o rychlou záchranu.“ [9]
- „Udeřte ho. Pokud ani jedna shora uvedených možností nezabrala, zbývá vám přejít do protiútoku. Velkou rybu zkuste silně praštit do čumáku, oka nebo žaber. Tento čin by ho měl na okamžik vyvést z rovnováhy a vám tak umožnit rychlý útěk.“ [9] „Co se dá dělat, když na vás útočí žralok? Jedno z běžných doporučení je dát mu pěstí do nosu. Vzhledem k tomu, že právě pod tímto nosem se nachází ostré zuby, je lepší zvolit jinou část žraločího těla – pokud budete mít čas. Mezi zranitelné části patří oči nebo žábry. Pokud budete mít k dispozici něco, co by vám mohlo „prodloužit ruku“ (pádlo, klacík apod.), tím lépe pro vás.“ [11]
Internet je plný další spousty zajímavých informací a statistik. Zaujala mě například Wikipedie Útoky žraloků.
Žádné komentáře:
Okomentovat