Autotour po vesničkách na Krku (2)

Hezký náhrobek

Další zastávkou byla Dubašnica, kostel sv. Apolinara. Připadá mi velmi zajímavé, jak tady mají jiné svaté, než máme my.

V období 1451–1463 byla tato oblast osidlována z iniciativy posledního Krčského kněze Ivana VII Frankapana a nazývána Dubašnica podle dubu, který v této oblasti hojně rostl. Na konci 15. století se kostel sv. Apolinara stal farním kostelem pro nově příchozí populaci a byl rozšířen. Roku 1586 zanesl kostel do mapy Karti Riječkog zaljeva slavný chorvatských augustiniánský kartograf Ivan Klobučarić, který se sice narodil v Rijece, ale kořeny měl právě zde v Dubašnici. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Apolinarovi, kostel má dalších šest menších.

Máme smůlu, věž se právě opravuje, takže je kolem ní všude lešení a nemůžeme si ji vyfotit.

Před odchodem manžel začichá ovce. Že by tady opravdu někde byli? Nakukuji mezi keře, ale kde nic tu nic. Až pak si všimnu, že tam přeci jen nějaké bílé fleky jsou. Ale nejdou ani vyfotit, ani pohladit.

Najdete ovečku za přírodním plotem?

Aspoň si vyfotím ještěrku.

Chorvatská ještěrka, myslíte, že se něčím liší od naší?

A pak zmerčím krávu s telátkem. Jdeme se na ně podívat, ale kravička se tváří nepřátelsky a kolem není pořádný plot, tak se ji rozhodneme radši nerušit, aby si to zbytečně nevyložila jako provokaci.

Jedeme do Poratu. Název je mi povědomý, tak si říkám, že to tam určitě bude pěkné. Ale jsme spíš zklamáni. Františkánský klášter (Franjevački samostan Porat) není přístupný pro veřejnost, minimálně ne teď. Můžeme jen nakouknout na dvůr. Klášter je postaven v goticko-renesančním stylu kolem kostela sv. Magdaleny. Je tu pár zajímavých sloupů a různých historických zbytků.

Je celkem s podivem, že nás tu nic neuchvátilo, když si uvědomíme, že Porat je rybářská vesnice, která se začala rozvíjet v patnáctém století kolem kláštera sv. Magdaleny a během benátské nadvlády byla přístavem, odkud se zboží vozilo do Venice, Trieste a Rijeky. Hlavním vývozním artiklem bylo palivové dřeví, ale také zemědělské produkty jako olivový olej. Během rozvoje Malinske a lepším transportním možnostem ztratil Porat svou roli jako přístav, ale rybaří se zde nadále.

A tak z Poratu odjíždíme k nějaké zřícenině (v mapě označené jako Bodulski metar ve vsi Soline na druhé straně ostrova), která nás už definitivně utvrdí v tom, že to, co my považujeme za zříceninu se diametrálně liší od toho, čemu tak říkají tady. Ty jejich vážně nestojí za návštěvu. (Zato takový opuštěný a zřícený Haludovo Palace Hotel na severu Malinske by mohl být zajímavý, ale ten jsem našla v mapě až v říjnu při psaní blogu. Jó, kdyby byl větší čas na přípravu dovolené, to by bylo.) Tohle je Bodulska mjera za drva, kde se skladovalo (a možná i přeměřovalo) palivové dříví, které se pak loděmi vozilo do Crikvenice, Rijeky a jinam po okolí.

Vypadá to tam na super plážičku, i skákací hrad tam mají, ale my už jedeme domů. 

Škoda, že se nestihneme zastavit v ústí řeky, kde se lidé cachtají na mělčině. Výlet po vesničkách na Krku tedy nedoporučujeme. Pro zajímavost by stačily čtyři.

Sláva nazdar výletu...