pátek 19. července 2024

Smutná prázdná zahrádka

Můžu vám říct, že snažit se něco pěstovat, když někam jenom jezdíte krmit a sem tam se tam celý víkend zašíváte a malujete nebo škrábete dveře, je dost obtížné. 

Jako zasazeného jsme toho měli dost, ale tím to bohužel skončilo. Tak třeba červená cibulka, na kterou jsem se náramně těšila, chytla nějakou virózu (zjevně to není jen pro prezidenty) a velmi brzy jí ztečkovatěla nať a začala polehávat, ačkoliv cibulky jsou zralé tak leda na nakládání. 

O loňské cibuli uskladněné na špejchaře se mi taky moc mluvit nechce. Některou se mi sice podařilo naložit – udělala jsem asi dvě verze cibulového chutney – ale zbytek nám začal klíčit a část jsme museli dát kozám a část snad ještě zvládneme spotřebovat.

Rajčata nám sice plodí, ale šíleně přerůstají do stran a vůbec se nevinou, i když je člověk nutí, po té tyčce, kterou u nich máme. Obávám se, že největší úrodu zase chytíme, až budeme na dovolené.

Koriandr mi tentokrát vyrostl nádherně. V to jsem ani nedoufala. Ale téměř hned přešel do květu, ačkoliv to má být odrůda, která je proti tomu odolná. Jojo, povídali, že mu hráli.

Tuřín se nepochlapil ani na podruhé. Chápu, že nám první výsev sežrali slimáci, nebo utiskoval plevel. Ale že by zrovna tuřín byl taková choulostivka, aby si neporadil ani s druhým výsevem, kdy jsem mu předtím záhonek poměrně vzorně vyplela?

Celkem se daří mangoldu na mojí nové zahrádce za kozím chlívkem. Asi to má být cena útěchy za to, že tam nic jiného nevzešlo a to jsem tam zasadila snad pět plodin: cibuli sečku, dýni, čínské zelí a kdovíco ještě, snad mochyni.

Co nám dělá radost, jsou maliny. Jejich úroda byla letos vskutku ohromující. Několikrát jsem přemýšlela, jestli je možné se jich přejíst, ale do této fáze jsem se nedostala. Maximálně jsem se z nich navečeřela. A jak už jsem psala minulý týden, v jednu chvíli jsem je pořádně prostříhala, protože jsem se v té své malinové džungli nemohla dostat z jednoho konce na druhý. A přece nenechám prostřední úrodu opadat! Výborné je, že maliny vůbec nejsou červavé. Že by to bylo díky tomu, že má sousedka slepice? Nebo je tam mám zatím krátce? Zato ve všech pěti meruňkách, které jsme letos měli, červi byli.

A druhou zázračnou plodinou je krmná řepa, kterou pěstujeme pro kozy. Doufám, že nám ji na podzim zase neokoušou myši.

Taky máme čtyři rostlinky kukuřice. Uvidíme, jestli budou i plody… Co vy? Daří se vám?

Žádné komentáře: