Zmiňovala jsem už, že jsme od různých známých a příbuzných dostali spoustu věcí pro dítě?
Zpočátku to bylo boží, fantastické a báječné. S manželem jsme se radovali, že nebudeme muset všechno shánět a někdo nám dá už něco osvědčeného. Zejména u oblečení je to prý skvělé. Protože jednak se moc neunosí, takže snižujeme ekologickou stopu, když používáme hadříky po někom, jednak se nosí jen chvilku, takže je ho potřeba docela dost v různých velikostech, a jednak ho nemusíme shánět a nakupovat. A taky už je vyprané, takže víme, že nepouští.
Trochu nás vyděsilo, když se věci začaly hromadit a já vážně uvažovala o tom, jestli by nebylo dobré si k tomu jednomu našemu pořídit ještě dvě další děti, abychom využili všechno oblečení, které máme. Největší stres mi ale působily věci, kterým jsem nerozuměla. Sice se mi většina kamarádek snažila podat školení, ale měla jsem pocit, že mi právě automechanik rozebral auto na jednotlivé šroubečky a dílky a je přesvědčený, že teď už to chápu a nejen, že ho dokážu zpátky složit, ale taky vím, co kde je a proč. Co to dělá, jak se to používá a k čemu to je.
Jednou z věcí, kterou jsem se naučila pojmenovat jako první, byť jsem o ní nikdy předtím neslyšela, je hnízdečko.
- nočník bez dna ze Singapuru
- lahvičky a krabička na ně
- odsávačka
- chůvička
- přebalovací pult/podložka
- deka na lezení na zem
Žádné komentáře:
Okomentovat