Už jsem zase strašně dlouho nepsala články, tak přemýšlím, kde začít. Nechci mít blog o miminku, ale zároveň je to dost zajímavá zkušenost, co všechno se doma změní. Tušila jsem, že začátky budou náročné, po zážitcích z porodnice to bylo víc než zřejmé. Taky mi bylo jasné, že bude manžel poněkud nemile překvapen realitou všedního dne. Ale co jsem nečekala, že nejvíc bude realitou všedního dne překvapen pes. Princezna se s novým přírůstkem do rodiny jako správná „prvorozená“ nějak nemůže smířit. Nevím přesně, co se jí honí hlavou, ale vždycky když odcházíme z domova s „vajíčkem“ (= autosedačkou), vypadá skoro radostně, jako by si myslela, že to, co jsme si dovezli, zase odvezeme pryč.
Jindy se zase tváří, že jestli se toho uřvaného tvora nehodláme zbavit, klidně si sbalí kufry a vrátí se zpátky do útulku. Dokonce odmítá chodit domů, kam se jinak tlačila čumákem, tlapkou a málem i násilím. A leckdy byl problém dostat ji ven. Několikrát jsme ji museli doslova vytlačovat a ještě k tomu oba dva s manželem. Teď se jí dovnitř nejenže nechce, ale když už tu chvilku je, ven chodí sama velice brzy, skoro bych řekla do pár minut a to ani není slyšet žádný řev (dítěte).
Akorát tuhle, když pršelo, vydržela uvnitř delší dobu, i když různě procházela místnostmi a tvářila se nešťastně.
Žádné komentáře:
Okomentovat