Začala jsem číst Žítkovské bohyně, které mi už kdysi kdosi doporučoval. A teď jsem je našla i v seznamech vhodných pro moji Čtenářskou výzvu. Zde se konkrétně jedná o bod 10.) Kniha od současné české autorky. Sice ji někdo zařadil i jako knihu o jeho oblíbeném místě, ale to se mě netýká. Uvedené místo ani neznám, natož abych ho mohla pokládat za své oblíbené. Musím říct, že se kniha čte moc pěkně. Dala by se také zahrnout pod bod 2, protože má lichý počet stránek (455 stran).
Několik ukázek:
Z přímého šetření v bydlišti Surmenové zjištěno, že žije velmi nuzně. K neznámému příchozímu se projevuje nedůvěřivě, o přijetí se nechala prosit. Reagovala teprve po pečlivém vyložení obtíží – ppor. Novotná si stěžovala na nespavost a bolesti hlavy. Posléze Surmenová rozehřívala na kamnech vosk, který za doprovodu nesrozumitelného mumlání vlila do misky s vodou. Dlouze pak předstírala, že v něm něco vidí. Přiměla ppor. Novotnou svléknout si blůzu, přičemž jí přejížděla po páteři a pak prohmatávala krk. Poté se rozčílila a vyzvala ppor. Novotnou, ať odejde. Na odchodu jí řekla, že kdyby jí nelhala, tak by jí pomohla, avšak ne s bolestmi hlavy, ale s obtížemi s početím. … Poznámka: Doporučuji odvolání ppor. Novotné z případu, neboť během akce se neprokázala její dostatečná způsobilost k činnosti v terénu (emoční selhání po ukončení návštěvy u šetřené osoby). (str. 43–44)
Že je někdo doktor, neznamená, že ví všechno! … že totiž nemoc těla je i nemoc duše. To bylo to první, co mě moje mamka naučila, a oni se k tomu nedopracovali doteď. Tak jak můžou znát všechno líp než já? … Prášky? A kdo vidí do prášků? Do placatých bílých pilulí, které se vyrábějí kdesi ve fabrikách a které leda tak zaplaší bolest!? Nedala bych to do huby, ani kdyby mi to do ní cpal farář, odpusť mi, Pane, co teď říkám! A jak může doktor, když se v té bílé smrduté ordinaci posadíš a už tě sestra žene ven, vůbec zjistit, co tě doopravdy trápí? Vždyť tam má i Bůh strach pobýt, tak jak by tam mohl pomáhat? (str. 56)
Žádné komentáře:
Okomentovat