Boží hod velikonoční byl věnován KPČ, tedy kulturně poznávací činnosti, jak se říká mezi turisty. Vyrazili jsme na Michalův statek do Pohledě. Nejsnazší se jevilo jít po červené k železniční zastávce a pak po žluté.
Chtěli jsme vidět, jak se slavily staročeské Velikonoce, ale při příchodu do vsi nás zaujala místní staročeská hospůdka s lidovými cenami, a tak jsme si dali zelňačku.
V první budově – trochu oddělené od statku – sedí několik žen a popíjejí kávu, smějí se a evidentně se dobře baví. Ačkoliv je venku krásný letní den - skoro na kraťasy – v kamnech je zatopeno, a tak je tu o to ještě útulněji. Chvilku váháme, jestli jsme náhodou někomu nevlezli do domečku. Pak už se nás ujme paní Kotěrová a vysvětluje nám, co znamenají různé symboly na vajíčkách, proč se do oken věšely háčkované kroužky s tvary sítěk nebo květin (na ochranu před ouřkem, rozuměj uřknutím, a zlými silami)... Má na sobě pěkné pončo, které jsem obdivovala už předtím. Jen takové jednoduché, letní, háčkované ze silné příze dvakrátnahozenými dlouhými sloupky.
Zajímavé pro mě je, jak bylo tehdy všechno pěkně vymyšleno – svaté obrázky nebyly v úrovni očí, ale výše, až u stropu, aby se k nim muselo vzhlížet (tím se vlastně vzdává úcta). Svatý kout byl naproti kamnům – v opačném rohu místnosti.
Poptáme se na muší ráj a zjistíme, že celý trik proč jdou mouchy na trochu slámy – spočívá v tom, že se potře medem.
A pak už jdeme do statku samotného, kde se setkáme s panem Holubem, který zrovna vysvětluje, co se k čemu používalo a jaké pochoutky byly na stole. Na Velikonoce se jedl hrách a uzené, zelí, chleba, mazanec, na němž byl vyryt kříž, a beránek. Dozvídáme se také, že to vlastně byla oběť, protože to zvířátko by mohlo dorůst a bylo by z něj více peněz a užitku – páslo se zadarmo.
V pondělí se k pomlázce dávala vařená, ale i syrová vajíčka. Ale protože někdy vyšly Velikonoce tak pozdě jako třeba letos, i v tento slavnostní den se dělalo na poli.
Ze stránek obce se dovídám, že rod Michalů byl na tomto statku usedlý dle zápisů v Registrech panství světelského již roku 1591. V 50. a 60. letech 20. století byla celá hospodářská část statku v užívání místního zemědělského družstva a celý objekt začal pomalu chátrat. Paní Michalová žila na statku až do roku 1990. Rod Michalů vlastnil tuto usedlost až do roku 2000. Posledním majitelem v mužské linii byl Karel Michal, který zemřel v roce 1997. Od jeho dcery odkoupila celý objekt obec Pohleď a začaly práce na jeho rekonstrukci. V roce 2003 byl celý soubor Michalova statku i s přilehlými pozemky prohlášen za kulturní památku. Dne 1. srpna 2004 se dočkal slavnostního otevření pro veřejnost.
Pokud chcete na Michalově statku zažít nějakou akci, můžete přijít například 23. června 2014 na Svatojánskou noc, kdy bude probíhat prohlídka statku s ukázkami výzdoby, obyčejů a dobového osvětlení (louče, krbeček, lucerny). (Jůů, na lucerničky bych se mrkla. Určitě to bude moc pěkné.) Ve stodole při selské veselici zahraje k poslech i tanci dudácká muzika Stražišťan z Pacova. A po setmění bude uprostřed dvora zapálen svatojánský oheň a následovat bude jeho přeskakování. Dobové občerstvení a nálevna medoviny na mlatě. Začátek ve 21 hodin, předpokládaný konec po půlnočním zvonění. A nebo si počkejte až na Vánoce 20.–21. prosince 2014 budete moci již podesáté nahlédnout do života selského lidu o vánočních svátcích za časů našich praprarodičů v 17. až 19. století.A když jsme se dost nakoukali, došli jsme si ještě pro domácí štrúdl a mazanec, který byl pro mě až překvapivě chutný (očekávala jsem, že bude suchý). Zpátky jsme šli po žluté směrem na Malou Homoli a pak po modré do Světlé nad Sázavou. Procházka měla slabých deset kilometrů, takže šlo opravdu spíš o kulturu.
Žádné komentáře:
Okomentovat