Štěstí jsou pro mě setkání s přáteli. Důkazem může třeba minulý pátek.
Byla jsem na vánočním večírku… Někdy nám trvá trochu dýl, než všichni můžou. Teda skoro všichni! Byla tam sranda. Sice napoprvé obsluha nepochopila, co chci, takže jsem si pak zbytek večera dělala legraci, že vypadám tak slušňácky, že mi nenalejou, ani když si o to řeknu.
Nebyla jsem si jistá, jak to uděláme s vánočními dárky, a tak mě napadlo, že to spojím se svátkama – zrovna dva z kluků měli tento týden. K Vánocům jsem upekla muffinky s matchou, takže byly krásně zelené. Samozřejmě že prvně kluky napadlo, jestli je to s trávou.
Na Vánoce jsem matcha muffinky poprvé testovala na známých a moc chutnaly. Pokud si je budete chtít taky udělat, recept zveřejním na stránkách Angelika vaří 8. května – do té doby se tam budou objevovat jiné pochoutky. A k svátkům jsem udělala pistáciovou bábovku s vaječným koňakem a darovala asi tři kousky dva centimetry široké. Nový pokus, takže jsem ji pro jistotu nejprve ochutnala, a teprve potom zabalila (poměrně neelegantně jenom do pytlíčků). Ale chci dávat víc peněz do dárků a míň do obalů a taky šetřit životní prostředí. Jo a navíc byla teplá, takže potřebovala vzduch. A tak trochu jsem doufala, že ji někteří rovnou ochutnají. Recept na bábovku bude zveřejněn 5. května na týchž stránkách.
Pěkně jsme si pokecali, i když jsem to nestihla se všema, zato jsme si ale stihli i zatančit, protože jsme opět vychytali pátek s diskotékou. Hudba nic moc a taky jsem chvilku měla pocit, že mi z té disertace hrabe (i když se snažím dělat něco jiného, resp. až příliš často dělám něco jiného než psaní), ale když jsem si text jedné písničky vykládala jako „The Triple Bottom Line“, což je součást mého tématu, necítila jsem se úplně nejlíp. Ale pak přišly písničky z devadesátých let a Nikdy nic nebylo od Sto zvířat a tu mám moc ráda. No ale nejvíc jsem se vyřádila na písničku od Lustry – Scotty Doesn´t Know, která teda sice není veselá, ba přímo nepříjemná, co se týče textu dokonce i trochu vulgární. Jenže, kdo viděl Eurotrip, musí uznat, že je vážně chytlavá. P. S.: Říkají to v tom filmu. Takže doporučuju zhlédnout. Já na to mám vzpomínky ještě z kolejí, kdy mě na film vytáhl jeden velice dobrý kamarád a byla to super sranda.
Byla jsem na vánočním večírku… Někdy nám trvá trochu dýl, než všichni můžou. Teda skoro všichni! Byla tam sranda. Sice napoprvé obsluha nepochopila, co chci, takže jsem si pak zbytek večera dělala legraci, že vypadám tak slušňácky, že mi nenalejou, ani když si o to řeknu.
Nebyla jsem si jistá, jak to uděláme s vánočními dárky, a tak mě napadlo, že to spojím se svátkama – zrovna dva z kluků měli tento týden. K Vánocům jsem upekla muffinky s matchou, takže byly krásně zelené. Samozřejmě že prvně kluky napadlo, jestli je to s trávou.
Na Vánoce jsem matcha muffinky poprvé testovala na známých a moc chutnaly. Pokud si je budete chtít taky udělat, recept zveřejním na stránkách Angelika vaří 8. května – do té doby se tam budou objevovat jiné pochoutky. A k svátkům jsem udělala pistáciovou bábovku s vaječným koňakem a darovala asi tři kousky dva centimetry široké. Nový pokus, takže jsem ji pro jistotu nejprve ochutnala, a teprve potom zabalila (poměrně neelegantně jenom do pytlíčků). Ale chci dávat víc peněz do dárků a míň do obalů a taky šetřit životní prostředí. Jo a navíc byla teplá, takže potřebovala vzduch. A tak trochu jsem doufala, že ji někteří rovnou ochutnají. Recept na bábovku bude zveřejněn 5. května na týchž stránkách.
Pěkně jsme si pokecali, i když jsem to nestihla se všema, zato jsme si ale stihli i zatančit, protože jsme opět vychytali pátek s diskotékou. Hudba nic moc a taky jsem chvilku měla pocit, že mi z té disertace hrabe (i když se snažím dělat něco jiného, resp. až příliš často dělám něco jiného než psaní), ale když jsem si text jedné písničky vykládala jako „The Triple Bottom Line“, což je součást mého tématu, necítila jsem se úplně nejlíp. Ale pak přišly písničky z devadesátých let a Nikdy nic nebylo od Sto zvířat a tu mám moc ráda. No ale nejvíc jsem se vyřádila na písničku od Lustry – Scotty Doesn´t Know, která teda sice není veselá, ba přímo nepříjemná, co se týče textu dokonce i trochu vulgární. Jenže, kdo viděl Eurotrip, musí uznat, že je vážně chytlavá. P. S.: Říkají to v tom filmu. Takže doporučuju zhlédnout. Já na to mám vzpomínky ještě z kolejí, kdy mě na film vytáhl jeden velice dobrý kamarád a byla to super sranda.
Žádné komentáře:
Okomentovat