Josefov u Jaroměře (1/2)

I deštivá sobota se dá příjemně strávit na výletě. Tentokrát jsme se vydali poměrně daleko – do Jaroměře na otevírání pevnosti Josefov. Samotnou pevnost jako takovou bych vám asi nedoporučila – je to zděné podzemí s dlouhými a krátkými chodbami, na kterém zase nic až tak moc zajímavého není, pokud nejste nadšenci pro tyto věci, ale takhle…

Josefov je bývalé pevnostní město, nyní součást Jaroměře. Jeho střed je městskou památkovou rezervací a nachází se v něm 480 domů. Naleznete jej v okrese Náchod. Bohužel dnes vypadá poměrně zpustle až mírně strašidelně. Pevnost se původně jmenovala Ples (podle obce, která zde předtím stála). Na Josefov byla přejmenována v roce 1793 na počest císaře Josefa II., který zde dne 3. října 1780 položil základní kámen. Pevnost navrhl francouzský inženýr Claude Benoit Chevalier de St. Luis Duhamel de Querlonde, který zpočátku řídil její stavbu, pak ale bylo třeba jeho služeb na přípravě dalších pevností. Stavba byla dokončena v roce 1787. Hlavním úkolem pevnosti bylo bránit severní hranici rakouské říše proti Pruskému království. Také byla obrovskou zbrojnicí, skladištěm střelného prachu a zásob jídla.

Materiál na stavbu pevnosti byl dodáván ze širokého okolí. Pískovcové kameny pocházejí především od Dubence a Choustníkova Hradiště. Dřevo bylo těženo v lesích v okolí Albrechtic nad Orlicí, Dvora Králové nad Labem, Mostku a Náchoda, cihly se pálily nedaleko Jaroměře (dodnes se tam říká Na Cihelnách) a používalo se k tomu (poprvé v Čechách) kamenného uhlí ze svatoňovických dolů. Pevnostní cihly se rozměry i hmotností lišily od cihel běžných (jedna váží okolo 9,5 kilogramů a její rozměry jsou 8, 16 a 32 cm). Cihel bylo používáno jak ke zdění hradeb, tak ke stavbě objektů uvnitř pevnosti. Odhaduje se, že na stavbu pevnosti jich bylo použito okolo čtvrt miliardy. V letech největšího stavebního ruchu vyráběly cihelny okolo 40 miliónů cihel ročně, což znamená průměrnou denní produkci necelých 110 tisíc cihel o hmotnosti přibližně tisíce tun. „Stavba probíhala za přísných bezpečnostních opatření sledujících především utajení. Všichni, kdo byli na stavbu pevnosti najímání, přísahali v pleském kostele Svatého Jiljí věrnost Bohu a císaři a mlčenlivost. Tento kostel stával na návrší v místě dnešního kornišonu, byl zbořen jako jedna z posledních staveb původní vesnice, protože jeho sakristie sloužila jako „trezor“ pro peníze používané při stavbě. Je známo, že u tesaře Ignáce Pabila z Pardubic, který dohlížel na těžbu dřeva u Albrechtic, byly nalezeny neumělé náčrtky části opevnění, což bylo považováno za tak závažné porušení přísahy, že byl jako zloděj pevnostních plánů obviněn z velezrady a 3. prosince 1793 popraven. Jeho tělo pak pro výstrahu všem ostatním viselo až do 21. února 1794 na šibenici.“ Proto se říká, že v pevnosti straší.

A takovéhle krásné koníky jsme tam viděli.

I ženy mohou být stylové

Zajímavostí stavby je, že „většina opevnění včetně značné části podkopového obranného systému se stavěla z povrchu – hradby vznikaly postupným obezdíváním navážené zeminy, přičemž jako první byly zaklenuty a zavezeny pozdější podzemní prostory vnějšího či kasematy vnitřního hradebního valu. Jen v některých úsecích byly chodby raženy ve skále, vesměs opukové. … Na stavbě pevnosti se vystřídalo nejméně 20 tisíc lidí, z toho okolo 11 tisíc vojáků.“ Pevnost má několik zajímavých stavebních prvků, ale ty bych ponechala gurmánům v tomto oboru. Za zmínku stojí například obranný systém, který zahrnuje střelecké galerie (galerie = chodba), z nichž se (logicky) střílelo, a miny (kontraminy). To jsou necelý metr prostorné komůrky určené k naplnění střelným prachem, utěsnění a odpálení doutnákem z bezpečné vzdálenosti. Miny sloužily jako obrana proti sapérům (budujícím povrchové zákopy) nebo minérů (prokopávajících se k pevnosti pod zemí).

Další zajímavostí je, že „pevnost nikdy neposloužila svému účelu, nikdy o ni nebylo bojováno, nikdy se nemusela bránit obléhání či útoku.“ V době svého vzniku byla pevnost tehdejšími prostředky nezničitelná. Za nedobytnou byla považována každá pevnost, jejíž dobývání by trvalo déle než tři měsíce. V létě roku 1866 ji pruská vojska obešla. Pevnost byla v roce 1888 zrušena.

Zdroje:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Josefov_%28Jarom%C4%9B%C5%99%29
http://www.pevnostjosefov.cz/