So 8. 4. 2023
Po nějaké době jsme opět vyrazili za kulturou na Michalův statek v Pohledi. Na Velikonoce jsem tam byla v roce 2014 (zde) a taky na Vánoce téhož roku (článek zde).
 |
| Statky v Pohledi (vlevo statek bezzemka, vpravo hospoda U Franze Josefa) |
 |
| Svátečně prostřený stůl z doby Marie Terezie |
Ačkoliv se jindy jedlo z jedné mísy – aby se nemuselo mýt nádobí (jak chytré!) – slavnostní prostírání mohlo být do vícero talířů. Jelikož je dnes sobota, na stole nemůže být ještě maso, to se objeví až zítra. Ježíš Kristus totiž vstává z mrtvých o půlnoci.
Topilo se jen v jedné místnosti, v obývané světnici, kde spali všichni. A ne každý měl svou postel, natož aby měl svůj pokojík!
Vedle byla černá kuchyně, kde se vařilo na otevřeném ohni. Další místnost byla vejminek, kam se někdy chodívalo spát. Tomu jsem moc neporozuměla, protože tam přece byla zima! A dál už byly jen chlívy.
Samostatnou budovou je špejchar, česky zvaný sýpka. I když já mám za to, že i název špejchar už dávno zdomácněl. Tam se skladovalo to nejcennější: obilí. Resp. nejcennější byla kráva, proto se hlídaly, když se vyváděly na pastvu. Dále tu jsou různé kůlničky, stodola a domeček, kde paní prodávají perníčky, makronky a podobně. Koupili jsme takové nádherné kulaté se zapečeným bílkem nahoře.
 |
| Nabídka občerstvení |
V jednom z přístřešků byla kravička Česká červinka. Prý kouše. Ale já si ji pohladila a nic se mi nestalo. Byla moc krásná a líbila se mi víc než ty mléčné, které máme za stodolou my. Asi už jsem na ně příliš zvyklá.
 |
| Kravička vzbuzuje respekt |
 |
| Velká jako kráva |
Prošmejdili jsme všechny prostory a všímali si nejrůznějších detailů. Manžel mi občas ukazoval, co z toho máme někde (zahrabošené na špejchaře nebo jinde) i my. Líbily se mi šindele, stejně jako posledně, když jsem tu byla. Protože si to nepamatuji z výkladu, musela jsem si vygooglit [1], že šindelové střechy vydrží při jednoduchém krytí 15 max. 20 let a při dvojitém 50–70 let, což nás dost překvapilo. Vždyť je to jen dřevo! Na druhou stranu se musí dodat i to, že o střechu je třeba pečovat.
 |
| Připravené šindele |
Ještě překvapivější pro nás ovšem bylo, že i došková střecha vydrží dlouho. Tak schválně. Zkuste si tipnout, za jak dlouho musíte vyměnit slaměné z žita nebo kukuřice či rákosové došky? Přitom na stavebnickém portále ASB [2] jsem našla, že „až každá třetí střecha novostaveb v Dánsku, Holandsku a částech Německa je z rákosu“. Nakolik je to pravda si netroufám odhadnout i kvůli stáří článku (2015), na druhou stranu mě překvapí, že vůbec někdo někde na světě (ve vyspělých zemích) dělá doškovou střechu. I kdyby to byla jen stovka alternativců, byla bych značně překvapená. Pro doškovou střechu potřebujete minimálně sklon 45°. A kolik že tedy vydrží? „Slaměná došková střecha vydrží při správné údržbě minimálně 30 let; a to ta střecha, u které se došky vážou klasem dolů. Došky vázané obráceně, klasem nahoru (tato metoda se používá na Slovensku), mají životnost dokonce až 50 let. Údržba střechy není náročná – občas se vyleze na střechu a zkontroluje se celistvost hřebenu, pokud je ze slámy. Plechový nebo keramický hřeben je nápadnější a trvanlivější, proto se pro něj lidé často rozhodnou.“
Nakonec jsme šli do hospody U Franze Josefa, který má nově (r. 2016) na návsi bustu (po sto letech v Česku první). [3][4] Pomník panovníkovi, který v českých zemích vládl bezmála 68 let, je busta na podstavci vysokém 2,2 metrů. Byla odlita v pražské slévárně Šilhanových podle modelu akad. sochaře Zdeňka Josefa Preclíka z Prahy. Kamenný podstavec je dílem světelského kamenosochaře Petra Šebesty a obsahuje nápis, že hlavním úkolem panovníka je chránit národ před jeho politiky. Pomník byl odhalen 20. 8. 2016.
V hospodě jsou krásná modrá kachlová kamna.
 |
| Kachlová kamna |
Žádné komentáře:
Okomentovat