Jak jste si mohli všimnout, už nějakou dobu tu nebyl čtvrteční článek ze série „něco nového“. Výjimkou je minulý týden dopsaný zpětně. I když naštěstí nemohu říct, že bych nic nového nepodnikala. Pár věcí by se našlo, tak doufám, že pro vás brzy napíšu o stylu, kterým právě kreslím a snažím se ho naučit (sketching), kurzu kaligrafie, zajímavém chlápkovi, který leze do nepředstavitelných výšek a fotí tam, a těch úplně nejobyčejnějších věcech, které možná používáte každou chvíli a já je vyzkoušela až teď.
Nebo byste se jich naopak ani nedotkli: např. chlazené kynuté těsto. Objevila jsem ho ve slevě v Lídlu a vzhledem k tomu, že minulá zkušenost s vlastním kynutým těstem (za tepla) byla relativně špatná – vykynulo mi, ale nechutnalo, rozhodla jsem se vyzkoušet tohle. A rovnou na ty dosud nepokořené skořicové šneky od Florentýny (zde).
Abych vás zbytečně nenapínala, rovnou na úvod vám prozradím, že jsem je nepokořila ani tentokrát. Těsto je super a chutná dobře, ale jak jsem zvyklá pracovat spíš s listovým těstem, udělala jsem šneků zbytečně mnoho a tenkých, dle hesla „Co je menší, to je hezčí. A snáz se to jí.“
Takže pro příště: pokud chci mít kynuté šneky se skořicí a ne skořicové křupavé topinky (i když to taky chutná dobře, jen jinak než jsem si představovala), je potřeba krájet roládu alespoň na dvoucentimetrové tlusté plátky. Možná se pak ani tolik nesplácnou!
Taky je pro mě těžké odhadnout 5 gramů mleté skořice, když si ji drtím sama v hmoždíři a proto k ní přisypávám cukr. Což mi připomíná, že mi došla a musím si koupit tu cejlonskou, protože je jemnějších a chutnější.
Ještě bych ráda podotkla, že koupit kynuté těsto se vyplatí víc než ty hotové šneky, protože jich určitě budete mít víc, než kdybyste si je kupovali jednotlivě v pekařství. Navíc máte do půl hodiny hotový dezert pro návštěvu k čaji (nebo kafi). Nebo pro sebe na snídani!
Žádné komentáře:
Okomentovat