Říká se, že všeho moc škodí. U některých věcí je to jasné: tuky (nasycené mastné kyseliny) zvyšují cholesterol, sladké přispívá k obezitě, hodně soli škodí ledvinám, mnoho nemovitostí a peněz zvyšuje starosti co s nimi v případě inflace, války atp. Ale nedovedu si představit, čemu by mohlo uškodit, kdybych měla příliš mnoho prádelních šňůr.
Jen si to představte. Místo dvou ještě jakž takž funkčních a jedné povislé bych jich měla třeba osm, nebo dvanáct. Nebo třeba padesát, to je fuk.
Čemu by to asi tak mohlo vadit? Zabraly by asi dost značnou část zahrady, nejspíš i sousedovic, ale pod nimi by se klidně daly udělat záhony s mrkví a pěšinkama, když by stejně pořád nebyly ověšené. Nebo naopak. Kdyby byly pořád ověšené, daly by se tam pěstovat rostliny, které mají rády stín a vláhu, pak by ani nevadilo, kdyby prádlo nebylo moc dobře vyždímané. Vlastně by takové rozmístění bylo docela užitečné. Pokud vím, tak třeba čajovníky se pěstují zastíněné. To sice nevyužijeme v našich končinách, ale nějaké plodiny by se zajisté našly.
Nebo by snad mohl nadbytek prádelních šňůr způsobit obsesi v praní? To bych nebyla moc ráda, protože praní mě už teď celkem baví – hlavně tedy to obléknutí se do nového čistého právě vypraného prádla. Nebo nové povlečení postele. Mmm. Ale myslím, že prací obsesi spolehlivě brání věšení prádla, které shledávám nudným a nezábavným, dokonce i když se mi pod nohama nepletou kočky nebo pes.
Žádné komentáře:
Okomentovat