Fajn kniha z roku 1991 od mého oblíbeného autora fejetonů, u kterého si vždy musím v duchu říct jeho jmenovníka (stejné příjmení), než se rozhodnu, který je ten správný. Robert Křesťan hrál s Poutníky a Druhou trávou.
Na fejetonech mám ráda, že jsou krátké, takže je můžu číst i v malých pauzách mezi učením, když se mi vaří voda na čaj, nebo v době reklamy, když koukám na nějaký film, nebo když není čas začínat něco jiného.
Některá dílka v knize se mi enormně líbila a skutečně jsem se smála, u jiných jsem byla vedena k zamyšlení – např. z čeho jsou kroupy?, a jindy jsem si říkala, že autor je magor. Že řeší věci, které normálního člověka ani nenapadnou. Dobrá, to může být projev geniality, ale on někdy řeší takové věci, že ho spíše začínám považovat za autistu nebo Sheldona, či pouhého šťourala, který už nemá o čem psát, a tak řeší kraviny, nebo má vážně nějakou dosud nedefinovanou psychickou chorobu – třeba, když přeruší svůj vlastní svatební obřad, aby mohl v síni srovnat špatně pověšený obraz. Možná to někomu připadá vtipné, ale když chvíli s někým takovým chodíte, tušíte už, že to je poslední příležitost od oltáře utéct a že to přerušení vám přinesl sám osud. Vaše chyba, pokud ho nevyužijete.
Jindy pro změnu považuji autorovo šťouralství za geniální – dokáže se dobrat podstaty problému, objevit otázku, která mě nenapadla… Někdy je významná, jindy je to hloupost. Třeba dodnes si pamatuji záhadu bílé pastelky, která opravdu dříve bývala v každé sadě a skutečně jich doma nemám deset či více, takže kam zmizely?
Nejraději mám asi jeho češtinářská povídání, která mi připomínají nejzajímavější příběhy na padesát slov.
P. S.: Kroupy jsou zrna různých obilovin (oves, pšenice, ječmen) nebo pseudoobilovin (pohanka). Součástí krup jsou i klíčky, protože jde o celé zrno. Proto jsou kroupy výživné a mohou být základem kaše jako hlavní jídlo. Pro lepší stravitelnost je třeba je před samotným vařením namočit.
Na fejetonech mám ráda, že jsou krátké, takže je můžu číst i v malých pauzách mezi učením, když se mi vaří voda na čaj, nebo v době reklamy, když koukám na nějaký film, nebo když není čas začínat něco jiného.
Některá dílka v knize se mi enormně líbila a skutečně jsem se smála, u jiných jsem byla vedena k zamyšlení – např. z čeho jsou kroupy?, a jindy jsem si říkala, že autor je magor. Že řeší věci, které normálního člověka ani nenapadnou. Dobrá, to může být projev geniality, ale on někdy řeší takové věci, že ho spíše začínám považovat za autistu nebo Sheldona, či pouhého šťourala, který už nemá o čem psát, a tak řeší kraviny, nebo má vážně nějakou dosud nedefinovanou psychickou chorobu – třeba, když přeruší svůj vlastní svatební obřad, aby mohl v síni srovnat špatně pověšený obraz. Možná to někomu připadá vtipné, ale když chvíli s někým takovým chodíte, tušíte už, že to je poslední příležitost od oltáře utéct a že to přerušení vám přinesl sám osud. Vaše chyba, pokud ho nevyužijete.
Jindy pro změnu považuji autorovo šťouralství za geniální – dokáže se dobrat podstaty problému, objevit otázku, která mě nenapadla… Někdy je významná, jindy je to hloupost. Třeba dodnes si pamatuji záhadu bílé pastelky, která opravdu dříve bývala v každé sadě a skutečně jich doma nemám deset či více, takže kam zmizely?
Nejraději mám asi jeho češtinářská povídání, která mi připomínají nejzajímavější příběhy na padesát slov.
P. S.: Kroupy jsou zrna různých obilovin (oves, pšenice, ječmen) nebo pseudoobilovin (pohanka). Součástí krup jsou i klíčky, protože jde o celé zrno. Proto jsou kroupy výživné a mohou být základem kaše jako hlavní jídlo. Pro lepší stravitelnost je třeba je před samotným vařením namočit.
Žádné komentáře:
Okomentovat