Jak už jste mohli číst v minulém článku Já jako James Bond, nedávno jsem zkoušela řídit nový auto a byla z toho pořádně vyklepaná. Jenže cvik dělá mistra, takže jsem se rozhodla, že si při první příležitosti zařídím znovu. Teda pokud budu smět. ;-)
Chvilku mi trvá, než se mi podaří vyjet z parkoviště, protože pořád něco jezdí a já nemám odvahu se tam cpát. Možná mi to dokonce jednou chcípne. No jo, ta práce se spojkou, ta mi moc nejde.
Brzy poté, co vyjedu, křížíme dvoje koleje, bájo. Samozřejmě si stěžuju, protože u obou jsou závory dole, já musím zastavit a pak se pěkně opatrně, ale přece jen rychle rozjet. Ukáže se, že mi to jde dobře. „Tohle auto se mi líbí,“ libuju si. „Stačí povolit spojku do záběru a dát jen trochu plynu a už to jede.“ U některých člověk musí přidat spoustu plynu třeba i na rovině, to nemám ráda. U druhých kolejí mě překvapí to, že vlastně žádný vlak neprojel, ale to je ostatně jedno.
Opět si pochvaluji krásnou silnici. To se to jede! Naším prvním cílem je přehrada Seč, kde necháváme auto a vyrážíme k první zřícenině.
Žádné komentáře:
Okomentovat