Hned jsem si to myslela! Od téhož autora (vlastně od obou) už jsem něco četla. Dostala jsem se k tomu nějak náhodou, ale když už to tady bylo, musela jsem si to půjčit, protože ten název (Je důležité, aby děti spaly s kočkou v posteli) sliboval mnoho. Bohužel svému slibu nedostál. Kniha sice byla originální, ale čekala jsem něco víc! Dneska už bych věděla, do čeho jdu.
Nazývat ji knihou je trochu nadsázka, protože tento sešit má pouhých 32 stránek. Víceméně spíše obrázkových a jen lehce doplněných textem. Zajímavé je na něm především to, že vyšel v rámci Programu na podporu překladů „Sur“ Ministerstva zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a církevních záležitostí Argentinské republiky.
Autorem textů je Alberto Pez a ilustrací Roberto Cubillas, z argentinského originálu La vida secreta de las pulgas přeložila Markéta Pilátová a v roce 2010 vydalo nakladatelství MEANDER – Ivana Pecháčková jako svou 90. publikaci a zároveň 36. svazek umělecké edice Modrý slon.
Hlavním hrdinou je kocourek Antonio, který má pochopitelně potíže s blechama, a tak vymýšlí, jak se jich zbavit. Rozesmál mě jeho vědecký přístup: „Když se lidé v domě chtěli něco dozvědět, zašli do knihovny. A tak se tam vydal i kocour Antonio. … je třeba důkladně poznat nepřítele, vědět, co je zač, jak myslí, co cítí.“
Kniha je spíš pro malé děti, i když ty ilustrace s vykulenýma očima, by mě určitě děsily.
Nazývat ji knihou je trochu nadsázka, protože tento sešit má pouhých 32 stránek. Víceméně spíše obrázkových a jen lehce doplněných textem. Zajímavé je na něm především to, že vyšel v rámci Programu na podporu překladů „Sur“ Ministerstva zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a církevních záležitostí Argentinské republiky.
Autorem textů je Alberto Pez a ilustrací Roberto Cubillas, z argentinského originálu La vida secreta de las pulgas přeložila Markéta Pilátová a v roce 2010 vydalo nakladatelství MEANDER – Ivana Pecháčková jako svou 90. publikaci a zároveň 36. svazek umělecké edice Modrý slon.
Hlavním hrdinou je kocourek Antonio, který má pochopitelně potíže s blechama, a tak vymýšlí, jak se jich zbavit. Rozesmál mě jeho vědecký přístup: „Když se lidé v domě chtěli něco dozvědět, zašli do knihovny. A tak se tam vydal i kocour Antonio. … je třeba důkladně poznat nepřítele, vědět, co je zač, jak myslí, co cítí.“
Kniha je spíš pro malé děti, i když ty ilustrace s vykulenýma očima, by mě určitě děsily.
Žádné komentáře:
Okomentovat