Máme dvě kočičky, už tak od roku 2007, co si pamatuju. Nejdřív jsme si pořídili Mourka – dostali jsme ho od sousedů a spolu s ním se k nám nakonec přestěhovala i jeho neteř Micka. Tu jsme nechali vykastrovat a myslím, že to je trochu škoda, protože s tím, jak je něžná a pozorná, by z ní byla skvělá máma. Ale kdo ví, třeba ne.
O našich kočkách jsem se občas letmo zmínila v různých článcích, třeba v Miluji nová okna jsem psala, že kočka ráda lehává na novém parapetu, který je širší, než jsme měli dřív. Nebo obecnější článek Miluji kočky. A spíš pro pobavení slouží článek Kočky všude kolem nás, který ukazuje, že spousta lidí je posedlá kočkománií, ale nelze jim (nám) to vyčítat... je to jako kdybyste vyčítali chlapům, že se jim líběj hezký ženský a že mají rádi doma navařeno a uklizeno. Nebo ženským, že je okouzlují svalnatý týpci.
O naší kočce = Micce jsem psala v článku Kočičí adventní půst, kdy se jí podařilo zůstat někde zavřená a být den o hladu.
O našich kočkách jsem se občas letmo zmínila v různých článcích, třeba v Miluji nová okna jsem psala, že kočka ráda lehává na novém parapetu, který je širší, než jsme měli dřív. Nebo obecnější článek Miluji kočky. A spíš pro pobavení slouží článek Kočky všude kolem nás, který ukazuje, že spousta lidí je posedlá kočkománií, ale nelze jim (nám) to vyčítat... je to jako kdybyste vyčítali chlapům, že se jim líběj hezký ženský a že mají rádi doma navařeno a uklizeno. Nebo ženským, že je okouzlují svalnatý týpci.
O naší kočce = Micce jsem psala v článku Kočičí adventní půst, kdy se jí podařilo zůstat někde zavřená a být den o hladu.
Žádné komentáře:
Okomentovat