Pá 28. června 2013
Ještě včera bych byla schopná o stěhování napsat spoustu všelijakých věcí, ale rozhodně bych vám nevěřila, že někdy řeknu, že ho miluju. To je samozřejmě značně nadsazené, ale mám z něj radost. Samozřejmě nezapomínám na všechny ty útrapy, jako třeba sbalení té hromady věcí, které je třeba udělat tak, abych se v nich vyznala i v příštích dnech. Ale protože všechno zlé je pro něco dobré, našla jsem i v tomhle určitý klad, například je člověk nucen přemýšlet nad tím, jestli skutečně chce vlastnit věci, které za celý rok nenosil, protože jsou příliš malé, velké, kousavé, mačkavé, teplé nebo studené, průhledné a já nevím, co dalšího.
Samotné sbalení však nebyl takový horor, horší bylo, když jsem se dozvěděla, že majitel nového bydlení zřejmě někde udělal drobnou chybu, nebo je příliš velkorysý a pokoj, který jsme měli mít pro sebe volný od začátku prázdnin, bude volný až od září, protože ti, co jej dosud obývají, se tam rozhodli ještě chvilku zůstat. Skepticky k tomu dodávám – kdoví jestli bude vůbec volný.
Takže budu o prázdninách bydlet se dvěma cizíma klukama. Asi není třeba dodávat, že mě to poněkud rozladilo. Moc nepomohlo ani ujišťování, že pojedou na prázdniny domů. Jednak to říká každý student a pak je zpátky coby dup… první tu byl už v úterý, tj. tři dny po mém nastěhování!
A jednak to nic nemění na tom, že nebudu mít svou skříň, stolek ani postel, a to mám zrovna teď to nejhorší období, kdy bych už opravdu(!) měla dokončit svou závěrečnou práci a odevzdat ji. Protože nepomohlo brblání, nadávání, ani stěžování si, a stěhováním se narychlo zase jinam jsem to řešit nechtěla, rozhodla jsem se, že se s tím zkrátka smířím, stejně mi nakonec nic jiného nezbyde, tak proč to odkládat, když je to nevyhnutelné. Ukázalo se, že to jde docela dobře. Byt je to velký, a když mi jedna holčina z vedlejšího pokoje darovala jejich nepoužívanou skříň, stačilo udělat si trochu prostoru v ledničce, v kuchyni najít volná místa pro své věci a umýt zrcadlo v koupelně a vypadá to tu docela hezky.
Největší, nebo možná jedinou, výhodu spatřuji v tom, že stěhování mě nutí popřemýšlet nad věcmi, které mám. Jednak vždy vylovím – podobně jako o vánočním nebo jarním velkém úklidu – věci, o kterých jsem už vůbec netušila, že je mám, a jednak zjistím, že některé opravdu nepoužívám a pravděpodobně už ani používat nechci.
Kromě revize věcí a případného relativně nebolestivého zbavení se některých má stěhování ještě tu výhodu, že je člověk donucen uspořádat si věci nově. Zamyslet se nad tím, kde bude efektivní mít koření a pánvičky. Jak by měl uspořádat oblečení ve skříni… a tohle mě na tom baví. Úprava prostor tak, aby odpovídaly mým potřebám. Vylepšování bydlení a dělání z domu domov!
Nedávno mi bylo řečeno, že mám útulnou kancelář. Že je vidět, že jsem se v ní zabydlela. Ano, mám ji uzpůsobenou k tomu, aby se mi v ní dobře pracovalo a abych tam chodila ráda. Ani jsem k tomu nepotřebovala moc věcí, jedinou novinkou byla nástěnka, která je momentálně vyzdobená pohledy z nejčastěji navštěvovaného místa… Prahy.
Žádné komentáře:
Okomentovat