Neobyčejná cesta domů

Hned při pondělku vám povím o svém malém ženském dobrodružství, které se přihodilo minulý čtvrtek. Rozhodla jsem se zajet na víkend za rodiči. Třeba podnikneme nějaký výlet, nebo navštívím někoho známého. Na vlak jsem vyrazila tak akorát, abych si stihla koupit lístek. V Brně je to teď trochu složitější, protože cosi opravují na hlavním nádraží, takže se musí jezdit na ta ostatní. Ale to pro mě nepředstavovalo žádný problém. Mou cestu domů to nijak neovlivnilo. Už cestou z tramvaje jsem okukovala lidi a přemýšlela, co je na nich zajímavého – krátké šaty, zvláštní vlasy, vysoké boty… a pak jsem zahlédla paní středního věku, která mě extrémně zaujala. O ostatní jsem ztratila zájem. Vlastně ani ta žena pro mě nebyla tak podstatná, dokonce jsem přehlédla fakt, že jde na vlak spolu s dcerou a vnučkou. To podstatné byl háčkovaný vak, který měla přehozený přes rameno. Byl vytvořen ze čtverců jakoby patchworkovým způsobem a moc se mi líbil. Černo-bílo-šedý a stříbrná k tomu. Elegance sama! Hodil by se snad i na společenský večírek.

Než jsem si koupila lístek, žena mi někam zmizela. Možná ani nejede stejným vlakem, napadlo mě. Ale třeba jo. Mám víc batohů, než je zdrávo, a rozhodně s nimi nehodlám prolézat celý vlak, abych pak zjistila, že v něm není. I když, kdyby tady někde byla… ;-)

Před posledním vagónem je poštovní vůz. Kam jít? Vlevo nebo vpravo. Sice jsou tam lákavě otevřené dveře, ale zadoufám, že nešla do posledního vagónu. Taky se mi tam nechce. Člověku připadá, že není tak bezpečný. Další je onen poštovní vůz, kde je málo míst k sezení, a u toho následujícího nejdou otevřít dveře. Času mám dost, a tak jdu dál. Nastoupím a minu pár poloprázdných kupéček. Nechce se mi s nikým mačkat! Když konečně najdu volná místa, jsou v protisměru. Já ale raději sedím po směru. Je mi příjemnější, když vidím, kam jedeme. Do dalšího kupé si už sednout musím, protože proti mně jdou ti, kdož nastoupili dalšími dveřmi a o moc víc místa už tam dál za nimi nebude. Navíc bychom se v té uličce museli vyhýbat.

Sotva nakouknu dovnitř, rozzářím se jak sluníčko. Zrovna tady sedí ta paní s háčkovaným vakem a dokonce tam má ještě dvě místa volná! A ve správném směru.;-)

Napůl nenápadně se pustím do studia a už si črtám, jak je udělaný. Škoda, že nejede sama. Hned bychom hodily řeč. Na vaku jsou dva druhy čtverců – s kruhy a ten babiččin. Jsou vždy háčkovány ve stejné barevné kombinaci. Dobrý nápad! Je to pěkné a elegantní.

Jejda, vystupují nějak brzy. Rychle najít foťák, všechno nechat ležet a hurá za nimi ke dveřím. „Prosím vás, mohla bych si vyfotit Vaši tašku? Mně se strašně moc líbí.“

Paní je trochu překvapená, není mě totiž moc dobře slyšet, protože vlak hlučí. Ale pak se usměje a tašku mi nastaví. Jen rychlá, poměrně nekvalitní fotka, ale pro představu a připomenutí to stačí. Přece jen mám něco nakresleno. V nejhorším případě bych to taky mohla zkusit z jiných čtverců, že? :-) Ale není třeba. Doma porovnám fotografii s návody v knížce – přesně sedí. Vršek potom několikrát obháčkuji řadou krátkých sloupků pro zpevnění.

Taky bych ji uvnitř mohla vylepšit podšívkou, aby nevypadávaly drobné cerepetičky jako řasenka, klíče a tužka, jo, na ty klíče by se možná hodilo poutko nebo vnitřní kapsička. Navíc se podšitá taška nebude vytahovat, což u háčkovaných výrobků hrozí. A navrchu by měl být určitě zip nebo knoflík proti kapsářům a rozsypání. A teď už jenom sehnat klubíčko a háček! :-)